Masáže, terapie

Masáž je považována za nejstarší léčebný prostředek. Naší první reakcí na jakýkoliv úder či poranění je, že si začneme to místo hladit a třít - což je vlastně masáž.

Reflexní terapie

Reflexní terapie je dost známou metodou založenou na poznatku, že určité plošky na povrch lidského těla (neplést si s akupunkturními / presurními body) jsou více či méně citlivé na stisk podle toho, v jakém stavu se nacházejí určité vnitřní orgány.
Jsou popsány celé mapy těchto plošek, pomocí nichž lze tedy nejen zjistit stav prakticky všech vnitřních orgánů. Nejlépe se využívá plošek na nohou, případně rukou, ale také přímo lokálně, např. v oblasti páteře.
Úžasné je, že vhodným pomačkáváním těchto plošek lze na tyto orgány současně zpětně působit.
Je to tedy velmi účinná nejen diagnostická, ale současně i terapeutická metoda, pomocí které se také provádí např. odblokování žlučníku, krční, hrudní i bederní páteře, ale třeba i kyčlí nebo zbavení bolestí hlavy, apod.
Zakladatelem této metody v Čechách byl Jiří Janča a známým propagátorem této metody je např. Julius Pataky, jehož kurzy jsem také absolvoval.

Počet potřebných "terapeutických hodinek" nelze předem stanovit, závisí na konkrétním stavu klienta.
Typicky to bývá tak 3 - 10 hodinových návštěv.

Lymfatické masáže
a drenáže

Mízní systém (zjednodušeně) odvádí "nečistoty" od všech buněk našeho těla pomocí sítě mízních cév a uzlin. Celý proces nakonec završí práce naší sleziny, což je jakési závěrečné "bojiště" našich bílých krvinek se škodlivinami.
Je tedy nanejvíš zřejmé, že bez fungujícího mízního "kanalizačního" systému můžeme být těžko zdraví.

Jedním z nejúčinnějších pomocníků v údržbě lymfatického systému jsou právě lymfatické drenáže/masáže.

Většinou se používají obě označení, já jsem si udělal jakési čistě osobní rozlišení:

Lymfo-masáž je v mém pohledu jakási zkrácená a zjednodušená drenáž, při které se za 2 hodiny "projede" celé tělo od hlavy až po paty. Za kratší dobu se to opravdu nedá zvládnout, aby to mělo smysl a příznivcem pouze lokálních masáží příliš nejsem (viz odstavec o přístrojových masážích).
Přirovnávám to vždy k potoku, který je zanesený blátem a listím, my vezmeme třeba hrábě a "lehce" shrabeme alespoň to navrchu.

Touto formou je vhodné lymfomasáže častěji opakovat, typicky 1x za 1 - 2 měsíce.

Lymfo-drenáž pro mě znamená, že na zmíněný potok vezmeme malý barg a pročisíme potok hezky důkladně ode dna.
Drenáž je tedy mnohem účinnější, s déle trvajícím efektem, ale také náročnější - tělo si rozčleníme na pět částí a každou z nich drenuji po dvou hodinách, nejlépe 5 dní za sebou (ale to není podmínkou, u citlivějších klientů je naopak účelnější intervaly prodloužit).
Po masáži se v každém případě doporučuje spíše odpočívat, protože se může projevit zvýšená únava nebo naopak přívaly energie, tepla chladu, brnění, škábání v krku, apod. Všechno jsou to přechodné jevy, signalizující očistný režim.
A kromě toho - jak se čistí lymfa, tak se čistí myšlenky... Proto je třeba si dopřát dostatek času a klidu jak na drenáž, tak po ní...

Lymfodrenáž je vhodné provádět většinou tak 1x za rok v uvedeném rozsahu 5 x 2 hodiny (nejlépe 5 dní po sobě)

V obou případech používám vždy ruční terapii!
Přístrojové masáže (pytle) bych si sice mohl pořídit a jistě by mi to ušetřilo mnoho práce. Nepovažuji je však za vhodné z mnoha důvodů, například proto, že běžně nerespektují směr toku lymfy od periferií až k hlavním terminusům na krku a aplikují se na končetiny bez toho, zda následné důležité uzliny na cestě lymfy k terminusům jsou odblokovány, či nikoliv. A v neposlední řadě - z hlediska celostní medicíny - dva lidé jsou dvě duše a dvě energie a není náhoda, že se sešly, aby spolu "něco pořešily". A to jde s přístrojem dost těžko..
Praktikuji školu MUDr. Bechyně s praktickou výukou Jany Pasekové

Manuální terapie vnitřních orgánů

Tato metoda, oficiální medicínou neuznávaná, vychází podobně jako reflexologie z indikace určité bolestivosti při stisku. Tentokrát se však působí přes břišní stěnu přímo na vnitřní orgány, umístěné v této oblasti.
Např. odblokování žlučníku (žlučovodů), slinivky, rozhýbání peristaltiky střev, apod.
Světově asi nejznámějším propagátorem této metody je Alexandr Timofejevič Ogulov, jehož učebnice byla přeložena i do češtiny.

Tuto metodu nepoužívám samostatně, ale vždy, pokud je to užitečné, v rámci reflexní nebo klasické masáže a s výslovným souhlasem klienta.

Klasické masáže

Zde není třeba zvláštního vysvětlování, snad jen připomenutí, že běžné masáže mají nejen uvolňovací a zklidňující efekt na naše svalstvo a úpony, ale také příznivě ovlivňují nervové funkce, zvyšují látkové výměny a přispívají k podpoře fyziologických pochodů v organizmu.
Používám "školu" známého odborníka na klasické masáže Stanislava Flandery.

Četnost těchto masáží záleží čistě na tom, jak se klient cítí, typická perioda je tak 1x za měsíc nebo v případě aktuálního vyčerpání fyzického nebo psychického.

A i zde je typická "terapeutická hodinka". Kratší masáže zase podle mě nemají valnou cenu. Nejedná se totiž jen o to "mechanické ohoblování" konkrétního svalu nebo části těla.