Výukové programy naší Akademie celostního zdraví

Radovat se je láska

Citát

Když je žák připraven, učitel se vždy najde.

Lidové přísloví

Poslední komentáře

Na okraj

Víte, že kuřáci potřebují mnohem více vitamínu C než nekuřáci? Jedna cigareta zničí účinek 150mg vitamínu C. Kuřáci by měli dodat organismu denně minimálně 1000 mg vitamínu C.

Odkazy

O práci a svobodě z pohledu duchovního

Pracovní činností stráví většina lidí tzv. produktivního věku větší část svého času. Máme na mysli činnost, díky které získává své materiální statky, nejčastěji peníze.

Práce je ale také proces seberealizace. Proces spojený nejen s naším rozumem, myslí, raciem, ale také s našimi pocity, emocemi. A ty jsou pro nás nejvýznamnější, neboť - stejně jako ve všech jiných situacích - se projeví na naší spokojenosti a následně na zdraví.

Jednoduše řečeno - děláme-li práci, která nás baví a její výsledky nás uspokojují, děláme ji s příjemnými pocity a s láskou. Kladné emoce, jež při ní pociťujeme, se pozitivně promítají i na naše fyzické zdraví. Takovou práci vlastně nepociťujeme jako "práci", ale jako zábavu a chce se nám ji dělat pořád, protože nám přináší radost. Měli bychom udělat vše pro to, aby taková práce byla současně zdrojem našich příjmů.

Bohužel mnohem častější je případ, že "pracujeme", abychom si vydělali nějaké peníze a pak se snažíme bavit úplně jinou činností (za kterou většinou ty těžce a nepříjemně vydělané peníze utrácíme). Takovou práci pak vnímáme jako břímě, jsme v ní nespokojeni, chodíme "do práce" s nechutí či dokonce s odporem. Nejen že se budíme, ale už večer usínáme s odporem, že zase ráno musíme vstávat do práce. A přitom bychom tak rádi dělali něco jiného. Něco, co nás baví...

Je jasné, že všechny negativní emoce, které při takové práci pociťujeme - a většinou dlouhodobě, se musí postupně projevit na našem zdraví! Přidou nemoci. Nejdříve lehčí a pokud nic nezměníme, tak třeba i ty nejtěžší. (Příkladů bychom mohli jmenovat z naší praxe mnoho, kdyby to nebylo proti etice.)

Proč to tedy děláme?!?!?
Protože se nemáme rádi!!!

Možná s tím nesouhlasíte, ale je to tak. Člověk, který se má rád, opravdu rád, tedy přistupuje k sobě s láskou, nedělá věci, které mu škodí. Tedy ani práci, která mu přináší negativní pocity a stresy.

Pravda je, že až neuvěřitelně velké procento lidí, kteří k nám chodí na konzultace nebo píší do poradny, má zdravotní a vztahové problémy v důsledku nespokojenosti s prací a s penězi. A vůbec je to nenapadne..

Společným jmenovatelem vzniku těchto problémů je strach! Strach vzít zodpovědnost za sebe do vlastních rukou. Strach být tím, čím skutečně jsme. Svobodnou bytostí, která má právo na dostatek všeho. A kdybychom si to sami nekazili, vesmír by nám všecho skutečně dal. Jenže...

Jak začneme vnímat, rodina, škola, společnost a dokonce i organizace, prezentující se jako duchovní (církve a jejich náboženství) nás od malička formují do svých představ, "jak je co správně", vzniklých ale ve stejném strachu. Především ve strachu z chyb. NESMÍŠ dělat chyby! Uděláš chybu? Budeš potrestán! Jsi špatný! Dostaneš pohlavek! Jsi ošklivý! Nebudeme tě mít rádi! Dostaneš pětku! Půjdeš do pekla!!!

Tak proč je potřeba, abychom se báli?
Protože kdo se bojí, je OVLADATELNÝ!

Rodič tak může snadněji ovládat dítě, škola žáka, zaměstnavatel zeměstnance, stát občany a církev své ovečky. Spíše by měli říkat ovce...

Strach, ve kterém vyrůstáme od malička, nám okamžitě vykreslí v hlavě tisíce "rozumných" důvodů, proč nemůžeme dělat práci, která by nás bavila. Restrikční výchova nám nasadila takové klapky na oči (vzorce v hlavě), že nejsme schopni rozeznat ani naše přirozené schopnosti a vlastnosti, které jsme si vybrali pro naše úkoly v tomto životě. Když třeba díky numerologii klientům ukážeme jejich skutečné předpoklady a schopnosti, říkají: "Ne, to nejsem já. To já bych dělat nemohl. To já neumím,," apod. Nejsou schopni připustit, že to, co doopravdy "nejsou oni", je přesně to, co ve skutečnosti žijí. Že je to jim uměle výchovou implantovaná představa o nich samých.

Jednou z nejčastějších výmluv, proč lidé nedělají to, co by je bavilo, je však obava z nedostatku peněz. "Mě by to neuživilo.. Musím dělat něco, co mě uživí, pak můžu dělat to, co mě baví.. Musím z něčeho platit účty.. Práce je nedostatek.. Peněz je nedostatek.." Opět strach, vycházející z výchovy a z mylné představy (nebo výkladu) o podstatě a fungování našeho světa.

Více o tom v kapitole O bohatství a penězích z pohledu duchovního.