Výukové programy naší Akademie celostního zdraví

Radovat se je láska

Citát

Chyba je věřit všemu, chyba je nevěřit ničemu.

Seneca

Poslední komentáře

Na okraj

Víte, že jedna gelová kapsle Beta Carotene obsahuje tolik betakarotenu jako 14 ks meruněk?

Odkazy

Léčba našeho tlustého střeva a plic, našeho odpouštění a schopnosti dávat a brát, krok za krokem - krok VIII.

Vyhodit to, co už nepotřebujeme, je léčba našeho tlustého střeva i plic.

Zbavit se starých věcí nám pomáhá odpustit.

S uklízením, mytím čehokoli či praním se prakticky denně potkáváme všichni. Odpíchneme se od základu, že úklid je prostě třeba. Teď jen, do jaké míry a jak.

Naše domovy jsou naší oázou bezpečí, kde sdílíme okamžiky s těmi, které milujeme. Náš domov by měl tedy v prvé řadě být něčím, kam se těšíme a kde je nám dobře.

Čistota našeho domova je přímo úměrná čistotě rodiny.

Pokud miluji svůj domov a lidi v něm, těším se na úklid, který pro blaho všech mohu udělat. Stejně jako jídlo, které mohu uvařit nebo úsměv či pohlazení, které mám komu dát.

Každý máme jinou míru "uklizenosti".

Stejně jako každý máme jinou míru toho, jak hladíme, toho, jak chválíme, toho, jak komunikujeme. A stejně jako není možné donutit svého partnera či děti k tomu, aby mne více hladili, chválili, více se mnou mluvili, nemohu je donutit k tomu, aby uklízeli tak, jak já chci.

Princip zrcadla funguje ve všem - pokud se mi něco nelíbí na druhém, musím se změnit já.

Při nedostatku hlazení si pro ně prostě dojdu - pohladím druhého jako první a dělám to tak dlouho, než mi to začne vracet, i když třeba jinak. Že začne, je jisté.

Při pocitu, že málo uklízejí, prostě uklízím já, tak jak potřebuji a podle svých představ na svých místech a ve svých věcech, a dělám to tak dlouho, než se mi to začne vracet jejich pomocí. A že začnou, je jisté.

Každý se učíme toleranci a především krotit své ego, své názory, své představy o čemkoliv, i o úklidu.

A tak zkusme při procházení bordelem našich blízkých to prostě nechat být, zkusme to brát jako svou vlastní školu nechtít vše podle vlastních představ a chtění.

Každý se učíme projevovat své pocity, mluvit o nich

(řvaní na druhého či hysterický pláč není komunikace o svých pocitech, to je házení viny na druhého). Zkusme tedy trénovat:

"Zlatíčko, vím, že máš teď jinou práci /sedí u počítače a hraje hry/, ale byla bych moc ráda, kdybys vynesl koš, mohl bys to udělat? A kdy asi?"

Po hodině vašeho vaření, kdy vám vše už z koše padá, to jdete znovu zkusit:

"Miláčku, ten plný koš mi ztěžuje práci, všechno mi z něj padá, špatně se mi vaří, myslíš, že bys mi mohl pomoct a jít s tím košem co nejrychleji to půjde?"

Je naprosto lhostejné, zda to zabere nebo zatím nezabere, důležité přece je, že sdělujete své pocity!

To je vaše práce, váš úkol, nemá s protějškem vůbec nic společného, on má jen funkci trenéra, tak pokud stále odmítá, nejde, oddaluje to, rozčiluje vás to víc a víc a vy máte víc a víc práce udržet své pocity na uzdě a klidně o nich komunikovat....a trénink je čím dál tím náročnější a tím super! Vůbec není důležité, zda pro tentokrát řvát zase začnu, je to trénink a prostě to musím zkoušet, pořád a do té doby, než bude existovat trenér, který mě to chce učit - nic totiž není náhoda a přesně takového si přitahuji, protože to jistojistě potřebuji!

Užívejte si přítomný okamžik a to každý.

Pokud máte pocit, že je třeba uklidit a máte vy právě do toho chuť, dělejte to s radostí a užívejte si to.

Především se zbavte dojmu, že stejnou chuť mají i ti druzí (většinou právě nemají) a nesnažte se je ke stejné činnosti přinutit právě teď. Zničíte si svůj přítomný okamžik, i vy si znechutíte energii, se kterou jste původně uklízet chtěli, zničíte i přítomný okamžik toho druhého, ať už dělal cokoliv, a do budoucna zničíte i možnost změny. Bude nějaký čas trvat, než se druzí přestanou bát nepříjemného kázání, když vy vezmete do ruky vysavač. A tak pokud máte chuť uklízet, uklízejte - vy :-)

Užívejte si přítomný okamžik se svými dětmi.

Malé děti tak rády pomáhají a uklízejí! Ovšem do té doby, než je neutlučeme kritikou.

Nechte děti, ať s vámi přirozeně uklízí (a vlastně cokoliv dělají) tak, jak to umí, udělejte z toho hru, radost, potěšení, užívejte si to! Je to dobrý základ, jak překonat období lenosti, tj. puberty.

Maminkám, které na mateřské dovolené víc uklízejí, než se věnují dětem, s oblibou říkám:"Bordel v bytě = šťastné dítě."

Učíme se rovnováze, zlaté střední cestě.

Vše má své klady a stejně tak i zápory, vše musí být v rovnováze. I prostředí kolem nás a vše, co v něm žije, musí být v rovnováze.

Ačkoliv nám náš byt nepřipadá příliš jako součást přírody, rozhodně je, se všemi bakteriemi a dalšími tisíci druhy mikroorganismů, které s námi žijí. My je potřebujeme a ony nás.

Hledejme tedy rovnováhu a nechtějme vytlouci a vydezinfikovat všechno a navždy, nejde to. Nepoužívejme dezinfekce, které zahubí naprosto vše živé, co kolem nás je, nesnažme se udělat náš byt sterilní - nebudeme mít žádnou imunitu!

O tom, jak pochopit a vyčistit minulost na ODPUSTIT JE LÁSKA