Naše poděkování

Vážení.

Na své cestě jste se dostali na naše stránky. A protože nic není náhoda, je možné, že jste právě v tom úseku života, kdy se začínáte ptát. Na smysl svého života, cíl, kam směřujete, na své schopnosti a možnosti, na význam různých událostí.

Možná budeme schopni vám pomoci při hledání některých odpovědí. Ale nikdy nezapomínejte, že žádný názor není dogma. Sami si vybírejte, co je pro vás na vašem úseku života důležité. Jen za jedno se přimlouváme - nezatracujte ani názory, které vám v tuto chvíli nic neříkají nebo se vám dokonce nelíbí. Nic se neděje náhodou i když váš rozum ještě neví proč.

Nikdo za vás nic neudělá. Všechna práce na vás leží jen ve vašich rukou. Sami se učíte, sami vyvozujete závěry, sami pečujete o své tělesné i duševní zdraví, sami se léčíte. Vše a všichni kolem vás jsou jen vašimi pomocníky. A těmi chceme být na vaší cestě i my.

"Ukázat cestu ti může někdo jiný. Jít po ní však musíš sám.."

Za vše, co dneska jsem, co dělám a jak žiji, děkuji z celého srdce mým rodičům Karlovi a Mirce Haršániovým za lásku, podporu a důvěru, kterou mi vždy projevovali. Z přátel Milanu Walkovi za to, že mě naučil kráse a jednoduchosti života. Dík patří všem ostatním přátelům za zrcadlo, které mi nastavují i všem hledajícím dušičkám, které ačkoliv si myslí, že přicházejí pro pomoc ke mně, pomáhají nejvíce mně samotné pochopit sebe. A s neskonalou vděčností za to, že si vybrali pro svou cestu právě mne, děkuji mé lásce Ivanovi a svým dětem Kačence, Ondráškovi a Jakoubkovi - mým milovaným učitelům života...

Miloslava Matoušová

Všichni jsme tu jen žáčkové ve škole. A všichni jsme současně učiteli pro ostatní. Ti "nejbližší" - partner, děti, rodiče - jsou pro mě jistě ti nejdůležitější. Proto jsme se "našli" a patří jim největší poděkování.
Avšak - jak už bylo řečeno - žádná setkání nejsou náhodná a někdy se nám někdo jen tak "mihne" životem, dotkne se nás pouhým slovem, pocitem, činem... a přesto nám přinese něco nesmírně důležitého.

Proto chci ze srdce poděkovat nejen Milunce, dětem a rodičům, mým nejbližším a blízkým, ale všem "dušičkám", které mým životem prošly, procházejí a ještě projdou a pomáhají mi lépe pochopit smysl našeho bytí a pokročit dál na mé cestě. Upřímné díky..

Ivan Matouš

<<< Zpět na úvodní stránku