Disclaimer

Tato webová stránka společnosti King Scotty Co. LLC (US) neposkytuje lékařské, léčebné ani žádné jiné poradenství a neměla by být tak ani chápana. Informace jsou na těchto stránkách průběžně aktualizovány, nepřijímáme právní odpovědnost za uvedené údaje. Značka EMPATIA.CZ je chráněna ochranou známkou.
Copyright © King Scotty Co. LLC
Všechna práva vyhrazena.

Citát

Díky dílené kampani se podařilo ve veřejnosti vyvolat přesvědčení, že nemoc je projevem chybění léku.

Petr Fořt

Poslední komentáře

Na okraj

Pokud pijeme sycené vody oxidem uhličitým, zbavujeme své tělo vápníku!
Jde totiž o to, že oxid uhličitý se z těla vyloučí pouze navázaný na vápník a při metabolismu tělo používá ten vápník, který je pro něj nejdostupnější, tzn. z kostí. Stejný proces probíhá i se šumivými vitamínovými a minerálovými preparáty, takže se paradoxně šumivým vápníkem  odvápňujeme!

Odnaučí nás vědci jíst?

Chléb, který vydrží i několik let, můžeme mít už teď. Řízek se salátem vyrobený jen tak ze vzduchu, bude následovat.

Odnaučí nás vědci jíst?

Až se napijete limonády, vzpomeňte si na Thomase Heftiho, vedoucího vědeckého pracovníka firmy Givaudan, největšího světového výrobce potravinových aromat. Je totiž docela pravděpodobné, že její chuť vymyslel právě on.

Tenhle člověk totiž dokáže rozeznat skoro 20 000 syntetických chutí a vůní (z toho více než tři sta jahodových) a na první přičichnutí pozná, jestli jeho poslední výtvor nepotřebuje dodat špetku metylbenzoátu nebo naopak ubrat maličko butylizobutyrátu.

I když jste o firmě Givaudan možná v životě neslyšeli, její produkty jste už určitě ochutnali - třeba v cereáliích, zmrzlině, ovocném čaji, dortové směsi, polévce nebo žvýkačce, tedy v kterékoliv potravině, jejíž chuť může výrobce vylepšit přidáním aromat. Přísady od Givaudana, které vznikají v laboratoři u Curychu, dnes obsahuje každá pátá dochucovaná potravina na světě.

Tajemství úspěchu firmy tkví v tom, čemu Hefti říká "kreativní nakládání s přírodními příchutěmi".

Chuť opravdového banánu se skládá zhruba z 225 složek - Hefti dokáže odpovídající umělou alternativu vytvořit z pouhých devíti.

Kilogram téhle směsi, kterou tvoří vanilin, etylbutyrát, izoamylacetát, eugenol, fenetylalkohol, izoamyl izovalerát a cis-3-hexenol smíchané v rozpouštědle, ochutí 5000 litrů nápojů. A výsledek důvěrně zná každý, kdo si někdy ve fastfoodu dal banánový koktejl.

Opravdu ale potřebujeme 300 variant umělé jahodové chuti?

Thomas Hefti vysvětluje, že spoléhat se pouze na pravé jahody by bylo neekonomické. Jeden důvod je ten, že dostatečný přísun čerstvého ovoce nelze zajistit po celý rok. Další spočívá v tom, že jedna umělá příchuť, která funguje v dortové směsi, nemusí vyhovovat třeba v sirupu na dětský kašel.

Vědci od Givaudana nemají rádi slovo "umělý".

Heini Menzi, viceprezident pro evropský výzkum, dává přednost termínu "přírodně identický". Tyto látky totiž podle jeho slov mají totožné molekulární složení jako přírodní ingredience, ale na rozdíl od nich vznikly chemickým procesem v laboratoři.

Získat kilogram vanilinu z vanilkových lusků stojí zhruba skoro sedm tisíc eur.

V laboratoři se vyrábí z vedlejších produktů papírenského či petrochemického průmyslu a výroba stejného množství stojí jen devět eur. V obou případech je přitom výsledná sloučenina 4-hydroxy-3-metoxybenzaldehyd.

Další noviíiky budou na trh přicházet v závislosti na rozšiřujících se znalostech o fungování nervové soustavy.

"Až pochopíme, jak člověk vnímá sladkou chuť, můžeme vyvinout nové molekuly s minimální kalorickou hodnotou, které zasáhnou ty správné neurony" vysvětluje Menzi.

Potravinářský průmysl investuje do výzkumu miliardy eur a vědci stále hledají nové metody jak syntetizovat látky, které by zvýšily prodej. Soustřeďují se především na tzv. superpřísady, tj. přírodní ingredience, které podporují zdraví (třeba antioxidant lykopen, který najdeme v kečupu), či na prodlužování trvanlivosti.

Dnes už nemáme co do činění s potravinami, ale s "potravinovými systémy" a "průmyslovými řešeními", které mají zajistit výrobci maximální návratnost investic a zároveň přinést spotřebiteli nové výhody.

Značné množství nákladů jde na rozvoj technologií sloužících k tomu, aby jídlo zůstalo déle "čerstvé". Čím méně potravin se zkazí, než se dostane ke spotřebiteli, čím déle vypadají čerstvé, tím větší zisky výrobci mají.

Proč vyhazovat krájený chléb už po týdnu, když NASA vyvinula metody, díky nimž vydrží měsíc, ne-li dokonce několik let?

Proč se u mléka spoléhat na pasterizaci, když škodlivé zárodky dokáže zničit i gama záření? Ozářením se nejen likvidují bakterie salmonelózy nebo E. coli, ale potlačuje se jím také klíčivost zeleniny.

Vědci však vyvinuli i další konzervační metody od vysokotlakých procesů, při nichž je třeba pomerančový džus podroben tlaku až 10 550 kilogramů na centimetr čtvereční, po pulzní elektrické pole, v němž je čerstvé jídlo vystaveno vysokonapětovým elektrickým výbojům. Obojí zabraňuje bakteriím v rozmnožování, aniž utrpí konzistence a chuť jídla.

Je tedy dost pravděpodobné, že polotovary které budete v brzké budoucnosti kupovat, budou mít většinou za sebou mučení tlakem nebo elektřinou.

Hodně se dnes mluví také o "modifikaci ochranné atmosféry" a "aktivním balení".

To znamená, že se maso nebo listový salát stříkají antibakteriálními plyny, oplachují chlorem nebo se dávají do obalů obsahujících třeba butylovaný hydroxyanisol nebo terciální butylhydrochinon.

O některých se přitom neví, zda nejde o karcinogeny.

Umytý a nasáčkovaný salát dnes vydrží měsíc, ale stojí lidé o otraviny, které budou poživatelné tři nebo čtyři roky?

"Lidé chtějí potraviny které jsou čerstvé," namítá Richard Young, poradce Soil Association, britské kontrolní organizace pro biozemědělství. Nebezpečí podle něj tkví v tom, že se moderní potravinářství vyvíjí naprosto bezprecedentní rychlostí.

"Nenecháváme si čas na to, abychom řešili problémy které můžou nastat."

Vědci pracující v nadnárodní potravinářské společnosti Kraft Foods se domnívají, že už brzy přijde doba, kdy obal bude umět zákazníka upozornit, že trvanlivost výrobku vypršela.

"Říkáme tomu chytré balení " vysvětluje Manuel Marquez-Sanchez z NanoteKu, což je konsorcium patnácti univerzit, které zkoumají, jak využít v potravinářství nanotechnologii.

"Díky kombinaci miniaturních čidel a aktivátorů bude obal vědět, že se děje něco, co se dít nemá, a bud' věc sám napraví, nebo spotřebitele upozorní."

Nanotechnologie kromě jiného obnáší práci s hmotou na molekulární úrovni, při níž vznikají zcela nové materiály a mikroskopické stroje (nanometr je miliardtina metru). Potravinářský průmysl by mohl maličké nanotechnologické roboty - nanoboty s úspěchem využít.

"Kvůli sacharidům a bílkovinám už nebude třeba sklízet obilí ani porážet dobytek.

Nanoboti budou skládat z atomů uhlíku, vodíku a kyslíku, obsažených ve vzduchu ve formě vody a oxidu uhličitého, co budete chtít - třeba mouku nebo plátek masa," předpovídá Marvin Rudolph, ředitel firmy DuPont Food Industry Solutions.

Už nebude třeba starat se o tak neefektivní a drahé zdroje potravy, jako jsou krávy nebo rostliny.

"V jídle obsažení nanoboti budou proudit krevním oběhem a přitom odstraňovat nánosy tuku a likvidovat škodliviny"

Manuel Marquez-Sanchez vkládá do nanotechnologií také velké naděje. Doufá, že z přísad uložených v "nanokapslích" vyrobí firma Kraft tak lákavé pochoutky, jako například interaktivní nápoj na míru.

"Každý si koupí tentýž základní nápoj," vysvětluje, "ale o jeho barvě, chuti, koncentraci a konzistenci si už rozhodne sám s použitím ultrazvukových nebo rádiových vln zacílených na nanokapsle."

Protože se stále víc lidí stará o své zdraví, zvyšuje se poptávka po tzv funkčních neboli nutraceutických potravinách, které prý zlepšují zdravotní stav; do tohoto odvětví se už dnes investovalo hodně přes sedm miliard eur.

Nutraceutické doplňky s proklamovanými blahodárnými účinky se už do určitých potravin přidávají.

Firma Kellogg's vyrábí v Kanadě cereálie a těstoviny obsahující semena jitrocelu blešníkového, která mají snižovat hladinu cholesterolu. V Evropě se společnost Nestlé spojila s firmou L'Oréal při výrobě potravinových doplňků, které údajně "dodávají organismu výživné látky zlepšující kvalitu pleti, vlasů a nehtů".

A co kdyby se všechny tyhle vymoženosti potravinářské vědy zkombinovaly s pokroky v genetice, díky nimž jsme konečně přečetli lidský genom?

Jak by se vám líbilo, kdyby vám lékař podle vašeho genetického profilu předepsal nutraceutický jídelníček, jehož dodržováním by se vám prodloužil život a zvýšila jeho kvalita?

"Jednou k tomu určitě dojde. Otázka zní, kdy to bude," říká Jim Kaput, biotechnolog z Kalifornské univerzity a přední osobnost nutrigenomického výzkumu.

"Za deset, možná patnáct let už budeme umět provádět genetické testy, s jejichž pomocí vám sestavíme jídelníček tak, aby obsahoval složky odpovídající vašemu dietnímu profilu. A možná budeme za pětadvacet let testovat děti už při narození a podle jejich genotypu jim stanovíme skladbu potravy optimální pro jejich zdraví."

Až budou vědci umět sestavit ideální jídelníček, říká Kaput, bude si muset společnost poradit s etickou otázkou, zda má stát právo nutit nás jíst jídlo, po němž budeme zdravější.

Lidi, jako je Kaput, které fascinují technologické vyhlídky, je zřejmě zbytečné upozorňovat, že přirozeně vypěstované, ničím nevylepšované potraviny slouží lidstvu už stovky let.

"V padesátých letech 20. století se rozšířilo používání antibiotik jako potravinových konzervantů, teprve pak se přišlo na to, že tím vzniká odolnost proti antibiotikům. A asi nikdo nečekal, že z běžně používaných krmiv se zvířata mohou nakazit nemocí šílených krav. Podobně zatím nelze předvídat, jaké důsledky může mít zavedení těchto nových technologií," varuje Richard Young ze Soil Association.

Zdroj: David Rovan, Readers Digest Výběr, leden 2006 dle originálu Observer Food Monthly (May 2004) Guardian Newspapers, London GB

My vás učíme, jak se vrátit k přirozenému stravování, jak uživit své buňky bez chemie

S láskou vaše Empatia