Disclaimer

Tato webová stránka společnosti King Scotty Co. LLC (US) neposkytuje lékařské, léčebné ani žádné jiné poradenství a neměla by být tak ani chápana. Informace jsou na těchto stránkách průběžně aktualizovány, nepřijímáme právní odpovědnost za uvedené údaje. Značka EMPATIA.CZ je chráněna ochranou známkou.
Copyright © King Scotty Co. LLC
Všechna práva vyhrazena.

Citát

Nedobrovolně jedeme v rychlíku taženém parní lokomotivou předělanou "jako" na Pendolino, které selhaly brzdy.

Petr Fořt

Poslední komentáře

Na okraj

Víte, že jedna tableta Pro Selenium obsahuje tolik selenu jako 3 vejce nebo 2 konzervy tuňáka (150g)?

Otec zapomíná

Poslouchej synáčku:

Vyprávím ti, zatímco ty sp횹 s ručičkou zkroucenou pod tváří a já pozoruji zvlhlé kudrnky na tvém zpoceném čele. Vkradl jsem se do tvého pokojíku, protožže před pár minutami mnou znenadání projela mrazivá vlna, když jsem seděl v knihovně u novin. Proto jsem také provinile přiššel k tvé postýlce. 

A předkládám ti vššechno, o čem teď přemýšlím:

Byl jsem na tebe přísný.

Zlobil jsem se na tebe, když jsi se oblékal do šškoly - tvoje tvář se totižž sotva dotkla ručníku. Vyčítal jsem ti, žže sis nevyčistil boty. Hněvivě jsem se na tebe obořil, když jsi některé věci rozházel po podlaze. 

A při snídani jsem na tobě naššel nové chyby.

Rozlil jsi čaj. Hltavě jsi jedl a kladl lokty na stůl. Namazal jsi na svůj chléb přílišš tlustou vrstvu másla. Pak jsi si začal hrát a já spěchal na vlak. Ty ses ale obrátil, zamával jsi mi na rozloučenou, a zavolal jsi: "Sbohem, tatínku," načežž já jsem se zakabonil a na oplátku tě okřikl: "Narovnej se." 

A odpoledne to začalo nanovo.

Když jsem přicházel po cestě k domu, pozoroval jsem tě, jak kleč횹 a hraješš drápky. Zahlédl jsem díry na tvých pučochách a ponížžil jsem tě před tvými kamarády tím, žže jsi musel jít přede mnou domů. Punčochy jsou přece drahé, a kdybys je sám kupoval, jistě bys byl na ně opatrnějšší! Představ si, synáčku, a tohle ti řekl tvůj vlastní táta! 

Snad si ješště vzpomenešš, později, když jsem si četl v knihovně, přiššel jsi bázlivě se strachem v očích. Vzhlédl jsem netrpělivě přes okraj novin a utrhl jsem se na tebe: "Co chcešš?" a ty jsi váhavě přešlapoval ve dveřích. 

Nic jsi neřekl, jen ses náhle rozběhl a v návalu citu jsi mě objal kolem krku, políbil jsi mě a tvoje malé ručičky mě tiskly láskou, kterou nechal Bůh rozkvést ve tvém srdíčku, láskou, která neuvadá, ani kdyžž je zanedbávána. A pak jsi odběhl dupaje po schodech. 

Jen jsi odeššel, noviny mi vypadly z rukou a zmocnil se mě straššný pocit.

Co jsem si to jen navykl?

Naučil jsem se jen hledat chyby a napomínat tě - to byla malá odměna za to, žže jsi ješště malý chlapec. Nedělal jsem to proto, žže bych tě snad nemiloval, jenom jsem zkrátka zapomněl na tvé mládí a čekal od tebe víc. Poměřoval jsem tě svým dospělým metrem. 

A přitom v tobě je tolik dobrého a milého.

Tvé srdíčko je tak velké jako úsvit nad hlubokými kopci. Ukázal jsi mi to tím, žže jsi tak impulzivně přiběhl a políbil mě na dobrou noc. Nic víc se užž dnes večer nepřihodilo. Přiššel jsem k tobě za tmy, a teď tu zahanbeně klečím u tvé postýlky. 

Je to jen slabé pokání, ostatně já vím, žže bys tomu ještě nerozuměl, kdybych ti, až se vzbud횹, vššechno vyprávěl.

Ale od zítřka užž budu opravdovým tátou!

Budu ti kamarádem, budu trpět, když budeš trpět, budu se smát, když ty se zasměješš. Raději si ukousnu jazyk, nežž bych vypustil z úst netrpělivá slova. A budu si opakovat jako Otčenᚹ tato slova: "Je to přece jen chlapec - docela malý chlapec!" 

Myslím, žže jsem tě považžoval sp횹e za dospělého.

A teď, když tě vidím skrčeného v postýlce, zjištšťuji, žže jsi stále jen d읻átko. Ješště včera tě maminka chovala v náručí a hlavu sis opíral o její rameno. žŽádal jsem zkrátka na tobě příliš mnoho, přílišš mnoho...

Livingston Larned