Disclaimer

Tato webová stránka společnosti King Scotty Co. LLC (US) neposkytuje lékařské, léčebné ani žádné jiné odborné poradenství a neměla by být tak ani chápana. Informace jsou na těchto stránkách průběžně aktualizovány, nepřijímáme právní odpovědnost za uvedené údaje. Značka EMPATIA.CZ je chráněna ochranou známkou.
Copyright © King Scotty Co. LLC
Všechna práva vyhrazena.

Citát

Pokud se neustále snažíte získat si pozornost, o níž se domníváte, že vám náleží, změňte svůj postoj: Vyzvěte druhého, aby mluvil o sobě, a věnujte pozornost jemu. Gary Chapman

Poslední komentáře

Na okraj

Pokud pijeme sycené vody oxidem uhličitým, zbavujeme své tělo vápníku!
Jde totiž o to, že oxid uhličitý se z těla vyloučí pouze navázaný na vápník a při metabolismu tělo používá ten vápník, který je pro něj nejdostupnější, tzn. z kostí. Stejný proces probíhá i se šumivými vitamínovými a minerálovými preparáty, takže se paradoxně šumivým vápníkem  odvápňujeme!

Ženo, máš potřebu se malovat?

Každá chceme být krásná... zkusila ses ale někdy zeptat sama sebe, proč to chceš? Proč to potřebuješ?

Já se také kdysi malovala. Bylo mi asi třicet let a měla jsem pocit, že nemůžu vyjít mezi lidi bez linky pod očima a trochou pudru na místech, které jsem chtěla schovat.

Ve svých třiceti!!! letech jsem měla pocit, že se musím zkrášlovat. Dnes se tomu směju :-) tenkrát to bylo tak přirozené...

I když mi Ivan říkal, že se mu nelíbí ty černé linky pod očima, nepřišla jsem si divná já, ale přišel mi divný on. Neposlouchala jsem ho, měla jsem pocit, že mě chce mít ošklivou, aby po mně nekoukali cizí chlapi. Dnes vím, že to byla blbost, a taky vím, že jsem tenkrát nechtěla poslouchat nic, co mi říkal Ivan. A tak jsem to přijala od jinýho chlapa, jehož názor byl tenkrát pro mně důležitý. Od mého učitele diagnostiky.

A přestala se malovat...

Když jsem poprvé vyšla na ulici nenalíčená, cítila jsem se děsně. Jako nahá. Špinavá a ošklivá.

Každý pohled druhých lidí mě trénoval v sebehodnotě. Kdokoliv se na mě podíval, vyburcoval ve mně myšlenku - Jsem krásná i nenamalovaná! Bylo to drsné, ale rychlé. Za pár týdnů jsem se na sebe do zrcadla usmívala a připadala si naprosto úžasná. Právě proto, že nenalíčená.

Chci ti říct, ženo, že malovátka jsou pro ty, které potřebují retuš. Pro ty, které ten nedostatek na své tváři potřebují ještě schovat. Pro ty, které nemají přijaté své nedostatky a chyby. Pro ty, které si stále ještě myslí, že za chyby je někdo odsoudí a nebude mít rád. Pro ty, které si myslí, že když se zmalují na někoho jiného, dostanou lásku. Takže ne pro tebe :-)

Ty, ženo, už víš, že:

- pokud se mi na sobě něco nelíbí, je to výzva to přijmout tak, jak to je

- pokud ze sebe udělám (namaluji) někoho jiného, bude milován ten jiný a ne já

A tak zkus shodit všechna pozlátka, pokud je na sobě ještě nosíš.

A buď prostě taková, jaká jsi.

Chvilku to bude trvat, ale věř mi, že přijde chvíle, kdy si sama sobě v zrcadle řekneš, že jsi krásná :-) 

s láskou Miluška

Maluju se a maluju se ráda

Maluju se a maluju se ráda. Už jako malá holka jsem ničila babičce (miminka se líčila jen na ples a na Vánoce) rtěnky, řasenky a další malovátka. A taky jsem nosila její šaty a boty.... :-)Mám se ráda. Jsem krásná namalovaná i nenamalovaná. Líčení je pro mě tvoření. Baví mě hrát si s barvami a stíny. Stejně tak mě baví i oblékání, kombinovat kousky, barvy, doplňky... Jsem to já. Vyjadřuju to, co je uvnitř, ven.Respektuji ženy, které se nelíčí. Je to jejich rozhodnutí.Já se líčím. Ne proto, že se nemám ráda. Ani proto, že chci být někdo jiný. Naopak. Kdybych se nelíčila, nebudu to já. Mám to ráda.Ženy (i muži) se zdobí od nepaměti. Snad od té doby, kdy jsme si začali uvědomovat sami sebe, svoji osobnost a svoji odlišnost od druhých lidí. Řešila snad pravěká žena anebo řeší dnes žena z primitivního afrického kmene sebelásku?Upravujeme si vlasy do různých účesů (nebo jsme jen prostovlasé), oblékáme se různě, voníme se, líčíme se (nebo ne). Mluvíme, smějeme se, pláčeme. Tím vším vyjadřujeme sami sebe.Neschovávám se za šminkami. Vyjadřuji se jimi.Krásný den. Jana Bártíková

Vším vyjadřujeme sami sebe

Přesně tak to je - to, co dávám ven, to mám uvnitř. Vším, co dělám, jak se chovám, jaké barvy si na sebe namaluji, jak se učešu a obleču, vším vyjadřuju, co je uvnitř. Je to v pořádku a nejde o to, někoho soudit, že cokoliv dělá nebo nedělá nějak. Každý to potřebujeme přesně tak, jak to děláme. Jde o to snažit se pochopit, proč mám potřebu dělat právě to, co dělám. Třeba proč mám potřebu se malovat. Je tam důvod. Jde o to, si ho přiznat :-) 

Mnoho žen prostě nevyjde na ulici nenamalované. Vlastně většina z těch, které se malují. Vyjadřují tím samy sebe, vyjadřují tím, že bez šminek nejsou krásné, že se potřebují poopravit. Že takové, jaké jsou, na ulici nevyjdou. To přece je o sebelásce. O malé sebelásce. Není to nic špatného, jde jen o to se za to neodsuzovat a skutečně to připustit. Ale i nepřipuštení si je v pořádku a vyjadřuje to něco zevnitř. S láskou Miluška

Jsem krásná namalovaná i nenamalovaná

Jsem krásná namalovaná i nenamalovaná. Pokud se namaluji, nechci tím vyjádřit, že nejsem hezká nenamalovaná. Baví mně to, jsem ženská a je přirozené, když si chci vlasy učesat tak, jak mně to sluší (je to můj subjektivní pocit) a když nosím barvy, které mně sluší. Mám se ráda, tak mně to přijde přirozené si to dopřát. Kdybych měla nosit nějaký styl podle někoho jiného, vadilo by mně to, to bych se necítila.Můj přítel říkal, že není moc rozdíl, když jsem namalovaná, nebo ne. Ale podporoval mne v tom, respektoval to tak i tak, dokonce mně koupil rtěnku (když viděl, že používám) a přesně se strefil, to bych se bála i já si koupit. Myslím, že měl rád takový ty ženský věci (odlišnosti od mužů).Taky občas vidím ženu, kdy si řeknu, že by nenamalovaná vypadala líp, ale to jen tehdy když to neumí, nebo přežene. Méně je více. Ženy se zdobily vždy, ve všech dobách a v každém věku. Nechápu malování jako retuš, to je něco jiného, i v klipu vidíme, že část je dodělaná na PC, nikoli šminkami. Při malování zdůrazníme to, co je na nás hezké. A proč ne? Asi se shodneme, že make-up v klipu je přehnaný, ale i VIP osobnosti vesměs uvádí, že v civilu využívají tak řasenku a lesk na rty.Na těchto stránkách v poradně je hodně dotazů na tvarování postavy, někde ubrat pár centimetrů, nebo přidat na prsou a na to jsou doporučené potravní doplňky. Není to retuš? Není to výzva přijmout to jak to je? Ale proč ne, když je to takto přírodně a pomůže nám to a budeme se cítit lépe, jsme ženy, chceme mít ze sebe dobrý pocit, chceme se cítit dobře a chceme se líbit.Narodily jsme se do fyzického těla a je dobré se brát komplexně a starat se i o fyzično, cvičit, pečovat o sebe, nezapomínat na to fyzično, budeme se cítit lépe, tedy odrazí se to i jinde.Žena dovede poznat, zda se muž zamiloval do namalovaného obličeje, či do ní. Pokud to tedy lze, zamilovat se do malůvek, já to naštěstí nepoznala, vadilo by mně to moc. Na tom se nedá stavět. Jsem to já, ikdyž jsem nenamalovaná, já se tedy hlavně cítím, že jsem to já, když jsem nenamalovaná a vždy jsem dbala, aby každý kolem mně věděl, jak vypadám nenamalovaná. Ale vlastně jsem to já i namalovaná, protože pořád jsem to já, není to nikdo jiný.Klip je hezký a spustil hezkou řadu myšlenek, a to byl záměr, děkuji a zdravím.

přesně tak to je :-)

Napíšu to znovu :-) Fyzično vždycky vypovídá o vnitřku, o tom, jak smýšlíme, jak se cítíme. Naše tělo je odrazem našeho vnitřního prostředí a duchovních postojů. Vždycky a bez výjimek. Všechno má svou vnitřní příčinu. I to, že se maluju. I to, že se maluju zeleně nebo modře. Všechno má svůj význam a není to náhoda, že to tak děláme. Proč přijmout, že nadváha je ukazatelem malé sebelásky a malování není? Když doporučuji cokoliv pro tělo, vždy dodám i duchovní příčinu. A doplněk stravy je stejná rada jako změna stravy. Vždy se snažím vysvětlit příčinu, a nastínit řešení. Pokud to někdo přijme nebo nepřijme, už není moje věc. Proč máte problém s tím, přijmout, že malování je potřeba se udělat lepší, tomu nerozumím :-) Co je tedy podle vás duchovní příčinou malování se? Na co uvnitř nás to ukazuje?

Díky za komentáře! Miluška

Líčení

Miluško, mám Vás moc ráda a ráda Vás sleduji. Ale přiznávám, že mne někdy dráždí, že máte pocit, že je jen jedna jediná pravda a to ta Vaše. Pokud s Vámi někdo cele nesouhlasí, nebo vyjádří jiný pohled na věc, než je ten Váš, cítíte se dotčená a ,,nechápete,, co má okolí za problém, když přeci říkáte naprostou pravdu. Život ale není černobílý a pokud se někdo líčí, neznamená to nutně málo sebelásky nebo že je méně zralý než ti co chodí bez líčidel. Sama se líčím, když mám na to náladu a beru to jako hýčkání sebe samé. Stejně jako nemám problém jít kamkoli nenalíčená...řekla bych, že chutě na líčidla se mi mnění i dle cyklu...Tož tak!Jinak video úžasné!

Věci jsou takové, i když se nám to nelíbí :-)

Ano, máte pravdu, že nemažu med nikomu kolem huby :-) dělám to záměrně, protože vím, že chlácholit znamená nepovzbudit ke změně. Možná jsem radikální, ale pravda je pravda a pokud to cítíte jakože se povyšuju, tak mě to mrzí, ale já se nepovyšuju. Říkám to jen bez servítek :-)
Nikdo nejsme zralý a každý máme na sobě spoustu práce. I já samozřejmě. Pokud mám zvládnuto to, že nepotřebuju zlepšovat svůj zevnějšek líčidly, mám jiné věci, které zvládnuto rozhodně nemám a které třeba za celý život nezvládnu.
Setkala jsem se se stovkou lidí, kteří chápou obecné principy, ale když se týkají jich samých, připadají si jako vyjímka. Pro všechny ostatní to platí, pro ně však ne. A to není jen tento případ.
Pravda je taková, že pokud se líbím sám sobě takový, jaký jsem, ani mě nenapadne to měnit! Chápete to? Když vás to napadne, musí to být potřeba vylepšit se. Tudíž pocit, že by to mohlo být lepší. Je to tak, ať to nazýváte a obhajujete jakkoliv. S láskou Miluška

a ještě dodatek :-)

Proces změny probíhá takto: pochopení - přijetí - akce
Pochopit je snadné, protože informací o čemkoliv máme dnes tolik, že zjistit si můžeme všechno. Druhý krok - přijetí - je ovšem složitější. Přijmout tu informaci za vlastní, že se týká mě, se těžko skousává. V téhle fázi je přirozené, že hledáme výmluvy, proč my jsme ta vyjímka a nás se to netýká. Je to normální proces obrany, který nám instaluje náš rozum. Pokud bychom totiž přiznali, že se nás to týká, hned vyleze vzorec - jsi špatný. A v tom je nám nepříjemně. Ovšem ve chvíli, kdy přijmu to, co se mi nelíbí za vlastní, uvědomím si to jako výzvu ke své vlastní změně, pak se vlastně na tu svou změnu těším a už to i snadněji udělám. 

Přeskočit "přijetí" v cestě za lepším já nejde. Obejít taky ne. Pokud to děláme, staráme se jen o cizí problémy a nežijeme svůj život, protože se bojíme jít do sebe. Jsme jakoby na plocho, nejdeme do hloubky.

Nikdy nikomu nepomohlo v přijetí, když mu řeknete, že tak, jak je, je skvělý a nemá nic měnit. Že ta chyba, na kterou všechno, co se mu děje, ukazuje, vlastně není jeho a nemusí to řešit. Je to chlácholení, které nikomu nikdy neprospělo.

Všichni účastníci našich kurzů oceňují nejvíc právě to, že jsme změnili vzorec oběti za vzorec tvůrce. A to se stalo pouze tak, že dostali natvrdo předložené výzvy. A pak jsme je společně překonávali. s láskou Miluška

P.S. a ne náhodou se říká, že potrefená husa zakejhá :-D co nás dráždí, to je právě to, co máme řešit my sami :-)

Vážená Miluško,rozhodla jsem

Vážená Miluško,rozhodla jsem se Vám napsat jeden svůj AHA moment (tak tomu říkají moje kamarádky :-)). Asi před měsícem či více jste uveřejnila článek na téma Dlouhé sukně a další na téma Proč se líčíme. Asi to nejsou přesné názvy. Já si tyto články přečetla jen ze zvědavosti. A dnes snažím se nosit sukně i doma, sice ne dlouhé, neboť ty v šatníku bohužel nemám. Ale opravdu se cítím pohodově a více ženou. Jako malá holka jsem sukně nenáviděla. Maminka pro mě pořád nějaké šila, ale já je nerada nosila. Byla jsem největší ze třídy a taky mohutnější. Prostě jsem se v tom necítila. A dnes! Žádná "hubeňoura" ze mě není. Po dvou dětech mám silná stehna a velký zadek, ale našla jsem styl sukní, který mě vyhovuje a cítím se fakt skvěle. A s líčením. Manžel chtěl, abych se líčila i doma. Já se dříve líčila jen při odchodu ven, na nákup apod. Pak jsem ho poslechla a líčila se i doma, myslela jsem si, že si mě bude více všímat. "Houby" bylo to stejné jako dřív. Po absolvování kurzu Žena je láska si ani manžel nevšiml, že se už vůbec nelíčím, jsem přirozená a všímá si mě dost. Dokonce i ven již občas chodím nenalíčená (a to musím napsat, že jsem si dávala jen lehký tónovací krém a líčila si trochu oči). A jak se cítím. No prostě krásná!!!Děkuji moc, jste opravdu sluncem v životě.