Disclaimer

Tato webová stránka společnosti King Scotty Co. LLC (US) neposkytuje lékařské, léčebné ani žádné jiné odborné poradenství a neměla by být tak ani chápana. Informace jsou na těchto stránkách průběžně aktualizovány, nepřijímáme právní odpovědnost za uvedené údaje. Značka EMPATIA.CZ je chráněna ochranou známkou.
Copyright © King Scotty Co. LLC
Všechna práva vyhrazena.

Citát

Mozek chronicky nemocného člověka se podobá žaludku: ať tam hodíte cokoliv, konečný produkt bude vždy stejný.

Platón

Poslední komentáře

Na okraj

Museli byste vypít 10 lahví červeného vína a zkonzumovat 4 kg lososa, abyste získali resveratrolu a koenzymu Q10 jako v jediné kapsli přípravku Resveratrol PLUS!

Ženský příběh: 2. díl: Ve všem první

Ahoj u druhého povídání, pokračování příběhu o samotě a opuštění. 

Mám radost, kolik žen mě sleduje v Žena je láska
Děkuju vám za to, že mou inspiraci posíláte dál!

Minule jsme mluvily o Zdence, tvrdé masce, uzavřeném smutku a sebelásce na nule. Teď přichází do hry další žena, která přišla na konzultaci. Jak neuvěřitelně se příběhy spletou, to se brzy dozvíš.

Takže teď o Jarce, která zatím netuší o Zdence, jen si přišla pro radu, co se svým vysokým krevním tlakem.

Když přišla, hned na úvod mi řekla, že vlastně všechno ví, vše je jí jasné, chápe, co má dělat a jak má žít. Má totiž za sebou množství seminářů a duchovně na sobě pracuje už spoustu let.

A tak přišla za mnou, jestli jí nedám nějaký jiný pohled na to, co ví sama. Protože ač ví všechno, tak ten tlak má fakt vysoký pořád.

Zeptala jsem se jí, jestli zná duchovní příčinu vysokého tlaku

„Jasně!“ Skočila mi do řeči.

„Něco moc chci a potřebuju to k tomu, abych byla šťastná, a já přesně vím co! Asi to znáte, jak je to těžký. Člověk na sobě maká, duchovně roste, stará se o zdravou stravu, pozitivní myšlení, pracuje na tom, aby jeho energie nespadla do nízkých vibrací, a má kolem sebe všechny lidi takové, kteří to vůbec nechápou. Dokonce to odmítají a bojkotují. Kdyby oni pochopili, že je to pro ně dobré a že by taky měli něco se sebou dělat, byl by pokoj od vysokého tlaku. No představte si“… začala vyprávět.

„Jsem vdaná 25 let a asi před 10 lety jsem prožila svůj první duchovní seminář. Pochopila jsem na něm, jak je třeba duchovně růst, jak duchovní bytosti jsme a jak si vše tvoříme sami. To znáte taky, ne? No a pak přišly další semináře – o zdravé stravě, protože tělo s duší souvisí – to říkáte taky, ne? A pak další a další semináře, opravdu jsem na sobě pracovala a cítila, jak se stávám duchovnější a jak se posouvám.“

A co na to říkal váš muž? Ptala jsem se. Jezdil s vámi?

„No to právě nechtěl. Já chtěla, aby jezdil, říkala jsem mu, jak moc to potřebuje slyšet, jak moc by se mnou měl jet, jak je to pro něj důležité. A on to striktně odmítal. Vysvětlovala jsem mu horem dolem, jak by měl, nejel nikdy. No tak jsem jela sama. A nakonec jsem ho i přestala přemlouvat, aby jezdil se mnou. Nechala jsem ho, ať si tedy sedí doma a nepracuje na sobě, když nechce. 

A řekla jsem si, že to zkusím tak, že ho budu alespoň doma trošku popostrkávat, třeba tak, že mu začnu zdravě vařit. Co myslíte, že se stalo? Myslíte, že ocenil, že se snažím, uvařit mu něco zdravého, i když on o tom neměl ani páru a vůbec se o to nezajímal? Vůbec ne! Řekl mi, že se to nedá jíst a že mě o nic zdravého nežádal. Že chce jíst to, co má rád a na co je zvyklý. Myslela jsem, že to ocení, že i když to fakt nebylo k jídlu, protože jsem to neuměla, že mě pochválí, že se snažím vařit mu zdravě. Aby on byl zdravý. Řekl, že to nechce. 

Proč? Ptala jsem se. No nechci. Přišlo mi to jako by to odmítal z principu, z nějaké zásady, aby bylo po jeho a ne po mém. Dokonce i děti dostal na svou stranu. A já, i když vím tolik o vztazích, o osobním rozvoji, o zdravé stravě, o tom, co je dobré pro posun duše i těla, jsem nakonec se svými vědomostmi sama, a ti, kteří by mě měli nejvíc naslouchat a učit se ode mě, jsou jako hluší a zůstávají naprosto stranou všech mých aktivit. Proč? Vždyť to dělám pro ně. 

Oni neví, že by to potřebovali taky, že by i jim to pomohlo, že i jim by potom bylo líp. Tak proč to nechtějí slyšet ode mě? Vždyť jsem manželka a matka, chci pro ně to nejlepší, copak to nevidí? Přestala jsem jim tedy vařit. Ty nezdravé věci vařit nechci, ty zdravé oni jíst nechtějí. Tak nevařím nic. Ať si každý jí sám co chce, ostatně jsou všichni už téměř dospělí.“

Milujete je? Zeptala jsem se. 

„No to je otázka, jasně že ano.“

A co je láska? 

„No… láska chápe, láska toleruje a respektuje, láska nesoudí.“

A láska netlačí, dodala jsem. 

„I když oni neví a já vím? Já přece netlačím, já jen chci, aby jim bylo líp, protože je miluju, to je přece láska!“

Ne, není. Láska je dovolit, ať si k tomu, co každý potřebuje, dojde sám. Třeba jinak a jindy, než já. To je láska. 

Vrtěla hlavou a nesouhlasila. 

Milujete svého muže? Zeptala jsem se. 

„Ano, miluju.“

A je s vámi šťastný? Je spokojený? Žije vedle vás život tak, jaký si vždy představoval? Cítí se naplněný a milovaný? Je mu vedle vás nádherně? 

Chvíli se na mě nechápavě dívala a pak se rozplakala – „nevím“, řekla. 

„Mohl by se cítit nádherně a mohl by být spokojený a šťastný, jen by musel taky trochu něco chtít změnit sám, něco udělat sám, někam se posunout sám. Ale on nic nechce. Je jako koule u mé nohy, miluju ho, ale tak moc mě vytáčí, že všechno musím udělat já sama, do všeho ho nutit a tlačit, a stejně je to zbytečný.“

A jsme u vašeho vysokého tlaku, víte, proč ho máte, teď jste to řekla sama. Kroutila hlavou, nelíbilo se jí to.

Ženská energie je pasivita a ustoupení. Ženská energie je schopnost počkat si, nechat věci plynout jak samy chtějí. Důvěřovat vesmíru a procesu, že vše je správně v pravý čas, že není třeba něco uspěchávat a cokoliv někam tlačit, že je vždy v pořádku nechat věcem volný průběh.

A hlavně ženská energie je láska a láska je dovolit každému, ať si projde svou vlastní zkušeností, protože láska ví, že vlastní zkušenost je to, co každý potřebuje nejvíc.

Že moudré rady a cenná doporučení, pokud o ně dotyčný nežádá, jsou stejné, jako cpát do někoho chleba, když trpí žízní. Není možné ho uspokojit chlebem, když chce vodu. A že nejlepší způsob je pít z pramene sám, a trpělivě čekat, že dotyčný sám dostane chuť se taky napít. Nemůžeš koně donutit pít, můžeš ho jen k vodě přivést. 

Řekla jsem jí, že jejím životním úkolem je učit se naslouchat jinému názoru a hned ho neodsuzovat. Vnímat kritiku a hned se nervat za svůj názor. Pochopit, že ustoupit není slabost a přiznání chyby. Že připustit chybu není výraz toho, že jsem plíva. 

Co vám řekla máma, když jste nebyla v něčem první? Zeptala jsem se. 

„No, řekla, že to nevadí, že příště se mi to povede líp, že příště víc máknu a budu první.“

Máma neřekla – jsi šikulka i pátá? Znovu se rozplakala. 

„Ne, páté místo nebylo ke chválení, to bylo spíš pro soucit. Já se tak snažila být ve všem první, přímo jsem si vyhledávala věci, ve kterých bych dokázala všem kolem, že když chci, budu první. A taky jsem byla. A nakonec jsem zjistila, že ani mámy pochvalu už nepotřebuju. Věděla jsem, že už nepotřebuju k ničemu vůbec nikoho, že zvládnu všechno, co budu chtít. Proto mě tak dere, že ty, které nejvíc miluju, nezvládnu přemluvit k tomu, co je pro ně dobré.“ 

Milovat svého muže je dovolit mu, aby se rozhodl pro všechno sám, aby se cítil jako ten, který vše rozhodl a dokonce za vás oba. Že on je vůdce a šéf ve vztahu, že vy jste ta slabší, že vy jste ta, která je závislá na tom, co udělá první on. Počkat na svého muže, jak vy říkáte, snížit se na jeho úroveň, je cesta na vyléčení vysokého tlaku. 

„Ne… to ne. To nemůže být pravda. A kde jsem já? To se mám ponižovat? Kde zůstanou mé zkušenosti a vědomosti? Jak dlouho budu čekat, až on získá ty vědomosti a zkušenosti, které já mám už teď? To je blbost. To by byla degradace mého já, já nechci čekat, to ho raději opustím a najdu si partnera, který mi bude duchovně blíž.“ 

Protože Jarka je prvek Oheň podle A9p jako já, věděla jsem, že ji nepřesvědčím. Tak moc jsem jí rozuměla, tak moc jsem se v ní viděla – já před lety. Téměř stejný příběh, téměř stejný pocit, téměř stejný postoj k tomu, když mi někdo chytrý říkal, že bych něco změnit měla jen já. 

Nechala jsem to plavat a pozvala jsem jí jako hosta na náš seminář. Navrhla jsem jí, zda by něco, co se naučila na jiných seminářích, mohla odprezentovat. Jestli by nemohla říct svou zkušenost, svůj příběh. Nadšeně souhlasila. A to byl základ k tomu, co se pak s ní dělo dál. A co to bylo, to ti řeknu příště.

Jestli se ti líbí mé vyprávění a těšíš se na pokračování, řekni o tom dalším ženám, děkuju ti za ně! Protože inspirace je to nejdůležitější, co potřebujeme úplně všichni.

Těším se na tebe u 3. Povídání, kde to začne být husté – a do té doby sleduj Žena je láska

Děkuju ti! Miluška