Dotaz

Milá empatia,
mám na Vás dotaz týkající se mé 2leté dcery. Je hodně citlivá, někdy v kolektivu dětí (samozřejmě i dospělých) až úzkostně bojácná. V mateřském centru nebo na cvičení, kde už prostředí a pár dětí zná, je to lepší. Ale jinak, když se k ní nějaké dítě jen přiblíží, aby kolem prošlo, hned začne nabírat a utíká se ke mně až hystericky schovat. Četla jsem knihu Z. Jordánové Dítě jako šance pro tebe, proto hledám příčinu v sobě: v dětství jsem také byla plachá a měla s tím až někdy do puberty velký problém a proto s dcerou od malička kolektiv vyhledávám (vše samozřejmě přirozeně, příjemně), také máme často návštěvy a tak, aby si na lidi zvykala. Další příčinu hledám třeba v porodu císařem? (…že nepřišla na svět přirozeně atd.? Byla totiž naopak otočená hlavičkou.) Vím, že problém začíná nejblíže u mně, jen teď nevím, kde se odrazit, jak dcerce pomoci. Budu Vám vděčná za jakoukoliv radu. Děkuji.

Odpověď

Dobrý den,vaše dcera bude vždy ukazovat vás samotnou, vy jste její učitel a na ní vždy uvidíte, jak svůj život zvládáte vy sama. Je dobře, že se snažíte na celou věc pohlížet ve smyslu, co vám to má říci, teď je otázkou, zda také něco na sobě měníte, zda stále všechno pak neděláte pro dceru. Něco pochopit je základ, ale udělat to je nejdůležitější. Vy byste měla především uplatňovat svou energii a aktivovat. Jste člověk, který potřebuje změnu a aktivitu, realizovat se sám, prostě něco dělat. Částečně svou energii ventilujete sexuální aktivitou, ale potřebujete také tvořit, vymýšlet a pak to realizovat. Samozřejmě je potřeba věnovat se dítěti (a to nejen pět let na mateřské dovolené, ale celý společný život), ale žena nesmí zapomínat na to, že stále by mělo pro ni být na prvním místě myslet na sebe, první na sebe. Porod císařským řezem pro matku znamená, že od sebe dítě nechce pustit a ukazuje to právě na přílišné lpění na dítěti a zapomínání na sebe. Proto aktivujte sama, najděte si svou náplň a dceru prostě berte s sebou – nechoďte jen tam, kde je to pro dceru dobré a nedělejte jen to, co je pro dcerku vhodné. Pokud byste měla přijmout její chování jako zrcadlo, ve kterém se máte vidět, pak byste viděla sebe a svou nechuť a strach udělat ten krok do seberealizace, do aktivity. Také z toho máte strach, bojíte se, že byste to nezvládla? Vaše dcera vám naopak aktivitu může předávat, miluje změnu a potřebuje kontakty. Je ale ještě spousta času, aby se vás pustila, je stále s vámi příliš svázaná, nechtějte po ní už teď, aby přijímala druhé, ještě nemusí. Teď ještě potřebuje viset na vás – čím více důvěry vy jí dáte, čím více zažije pocit bezpečí, tím víc se bude moci zbavit strachu a pomalu se vás bude pouštět. Je ale skutečně ještě hodně a hodně času. Pokud jí ještě dva roky budete chovat a držet za ruku, bude to naprosto přirozené 🙂 Porod není příčina toho, jací jsme, může to být jen další ukazatel, na kterém můžeme pochopit, jací jsme a proč se nějak chováme. A vaše dcerka už při porodu ukázala, že jí každý může políbit prdýlku a tak to i zůstane 🙂 Nemáte pocit, že ona žádný problém nemá? Já ano… Začněte se realizovat, pokud máte blízko k jinému pohledu na vztahy a výchovu dětí, určitě se k tomu přidává i nový pohled na výživu, můžete začít aktivovat s maminkami a známými tím, že začnete nabízet nový životní styl třeba pomocí Empatie a prostředků CaliVita, viděla byste sama, jak by se věci začaly měnit.Kdyby něco nebylo jasné, jsem tu 🙂Vaše Empatia s láskou

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?