Dotaz

Dobrý den,
prosím vás o radu. Všichni v naší rodině víc nebo míň nesnášíme tátu, mého nevlastního. Pořád na všechny křičí, všechny omezuje, vůbec neshání práci a doma nic neudělá. Všechno financuju já z invalidního důchodu a mamka ze sociálních dávek. Máme plno dluhů a mnohdy vůbec nemáme co jíst.
Jak tátu můžu propustit ze svého života? Jak si můžu přitáhnout víc peněz a náhradní bydlení, abychom od něj mohli odejít? Těším se na vaši odpověď.

Odpověď

Dobrý den,táta je učitelem vás všech, především váš, protože si nesete karmu peněz, tzn. že je třeba pochopit hmotu a lásku, jejich důležitost v životě. Máte dispozice se celý život potácet ve finanční tísni nebo se koupat v penězích, záleží na vás, jak úkol, který jste si sama vybrala, zvládnete 🙂 Za prvé je třeba tátu přestat nesnášet, ale uvědomit si jeho roli, co vás učí a v čem vy se máte změnit a co udělat. On vás netrápí, jak vy to cítíte, on vás trénuje, snaží se vás zdokonalit (aniž by to věděl) a vy se na něj zlobíte, místo, abyste mu za to byli vděčni. Žádný člověk není zlý, jen se z lásky k druhému do toho zlého kabátu obléká, z lásky k vám! Je to tak, ač se vám to zdá nesmyslné, ale na úrovni dušiček funguje vše jen z pozice lásky, rozum nechte stranou.Za druhé je třeba si uvědomit, že otec je především manžel vaší matky, tudíž jejich vztah nechte být, pokud vaše matka nemá sílu od něj odejít ani kvůli sobě ani kvůli svým dětem, pak s ním být potřebuje a vy s tím nenaděláte nic, nechte ji být, není to vaše věc.A za třetí. Co vás, vás osobně, otec učí? Mít se ráda. Kdo vás nutí vše financovat sama? Proč to děláte? Jste dospělá, běžte si vlastní cestou, nemusíte si nechat líbit, co už nepotřebujete. Financováním ostatních, matky, nikomu nepomůžete. Uvědomujete si, že pokud odejdete, vlastně všem pomůžete, protože oni se dostanou do neřešitelné situace, do kritického bodu a už budou muset něco s tím dělat? Vy je vlastně udržujete, především matku v tom, že nic řešit nemusí. K vašim rodičům nemáte vyživovací povinnost, ostatně ani oni k vám. Uvědomte si, že vše je škola. Podívejte se na sebe, svou rodinu, svou situaci z nadhledu, jako v divadle. Jste herci, kteří mají své role. Každý herec je ale samostatný, nezávislý, sám na jeviště přišel a sám odejde. Ti ostatní jsou jenom důležití v té které hře, jen aby herec měl s kým hrát. Potřebujete ještě tuto hru? Nebylo by lepší skončit, začít jinde a jinak? Přece pak vazby zůstanou a vaše pomoc těm, o kterých si myslíte, že ji potřebují, bude přece účinnější 🙂 Láska k sobě není sobectví.Přečtěte si knížku Malá Duše a Slunce nebo – protože už jste “velká” – Hovory s Bohem od stejného autora. Mnoho z nich pochopíte…Vaše Empatia s láskou

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?