Dotaz

Dobrý den,

na začátek bych Vám chtěla moc poděkovat, za to co děláte a jací jste, děkuji.

Zhlédla jsem mnoho Vašich videí a přečetla mnoho Vašich článků, ale přesto Vám nakonec píši tento dotaz.

Mým problémem je, že nevidím smysl v životě, jsem naštvaná na život, nevím čemu mám věřit a nevím jak dál.

Ze všeho nejvíc toužím zemřít a znovu se nenarodit, zmizet a nic necítit, nad ničím nepřemýšlet, ale přesto se nejsem schopná zabít. Jsem naštvaná na svou rodinu, která ač jsem se jí několikrát svěřila se svými problémi nic neudělala a je jim to jedno, ba když mi bylo nejhůře, ještě mně má matka nadala ať tahnu, že jsem chudina a že ji vydírám, jak ji můžu vidírat tím, že jí řeknu že jsem nešťastná a žádám ji o pomoc?. Také mě sporstě nadává a shazuje mě. Otec mi zemřel když mi bylo šest a myslím, že jse to nesla docela dobře alespoň dle možností ale poslední dobou jsem na něj naštvaná, že mě tu nechal, stejně jako na boha a na všechny, že žiji. Jsem velmi vyčerpaná a nechci žít, nechci se snažit, nechci od života nic a nevidím nic co by mě učinilo šťastnou. Přesto píši Vám, takže asi některá má část zemřít nechce. Mám také celou řadu zdravotních obtíží, ačkoli žádná asi není příliš vážná akné,zácpu,trpím obezitou,lupy,zarůstá mě nehet,mám vroubky na nehtech,mám záděry,několikrát do měsíce mám bodání na hrudi,bolí téměř každý den ale někdy i častěji několkrát denně hlava a někdy je mi až špatně,jsem většinu dne podrážděná a unavená,mívám stvay úzkosti,mám hnisavé čepy na mandlích,ucpané póry,neumím komunikovat s lidma,mám tendenci hledat něco v čem jsem lepší než ostatní ale vždy si přijdu být horší,velmi zapomínám,mám opakovaně vaginální výtoky,byla jsem tento rok pětkrát nemocná,bolí mě zuby,nelíbím se sobě,stydím se za to, že si neumím poradit sama a nevím kde začít ale považuji tento dotaz za naději, za záblesk světla v temnotě.Mám problém se svěřovat a je mi velmi nepříjemné tento dotaz psát ale už nevím jak dál,nemám k ničemu motivaci ale stále tady jsem,na této planetě, takže věřím ve Vás a vkládám své poslední naděje do Vás, vzhledem k tomu, že trpím obezitou, tak mám problémys jídlem, mám stavy kdy se chci něčím přecpat a nedaří se mě v ten moment si to rozmluvit a vždy podlehnu.mám neustále chuť na kávu a mléčné výrobky,ale i na pečivo,ačkoli jsem četla že všichni jsme dušičky,světýlka stále jsem na mnoho lidí naštvaná a nevím jak to změnit,a také některá moje část má strach že jste jenom podvodníci, kterým jde jen o peníze aby lidé kupovali nějaké doplňky a vy jste si žili ale zároveň se mě ta myšlenka vůbec nelíbí a mrzí mě že v mé hlavě vůbec je a dávám to za vinu zase své matce, pro kterou jsou všichni podvodníci a četla jsem že to já jsem strůjce svého života a je to jen na mě ale nedaří se mi s tím smířit,jsem naštvaná že je něco správně a něco špatně a že každý tvrdí něco jiného,mám pocit že nedokáži vyjádřit to co cítím a co si myslím a mám obavy, že to pochopíte jinak než jsem myslela, přesto i kdybych s vámi mluvila, možá bych to vyjádřila ještě hůře.Děkuji pokud jste se tímto myšmašem prokousali a děkuji také za jakoukoliv odezvu,děkuji za Vás a za to, že jste mi dali naději.

Odpověď

Ahoj!Předně se pochval, že jsi vůbec dotaz napsala, protože i kdyby žádná odpověď nepřišla, spoustu jsi toho ze sebe dostala ven, zbavila ses mnoha nepříjemných emocí jen tak, žes je napsala. Hned máš aspoň něco, za co se můžeš pochválit a co jsi dokázala. Protože základ všech tvých stavů a problémů je, že se nemáš ráda. Nevidíš na sobě nic hezkého, máš pocit, že nic neumíš a jsi k ničemu. A kvůli tomu žě nikdo nemá rád nebo dokonce ti druzí můžou za to, že se nemáš dost ráda. Protože oni tě nemilovali tak, jak tys chtěla 🙂Začím musíš od sebe, protože nikdo ti nedá lásku, když jí nemáš sama v sobě. Nikdo tebe nepostaví na první místo ve svém životě, pokud v tom svém životě nebudeš ty sama pro sebe na prvním místě. Dokud to neuděláš, všichni ostatní budou odmítat tě chválit a dávat ti lásku. Učí tě, abys to udělala sama…Od toho se odpíchni. Najdi si něco, co ráda děláš a to dělej. Najdi si něco, v čem jsi dobrá a to prohlubuj. Dělej to, co máš ráda a nehleď na to, jestli tě za to někdo ocení. Udělej to a pak se pochval sama. Tak postupně krok za krokem budeš budovat lásku v sobě, a tak postupně nebudeš potřebovat, aby tě chválila máma, nebude tě štvát, že druzí lidé žijí nějak a mají něco, protože ty budeš mít to své, v čemu budeš spokojená. Pro tebe je důležité mít se sebou trpělivost, protože nedokážeš dělat velká rozhodnutí a nedokážeš vydržet u jakékoliv změny. Proto musíš postupně a pomaličku. Každou změnu musíš dělat denně min. měsíc, teprve poté si přidávej další. Třeba to, že nebudeš jíst sladkosti a mléčné výrobky – ty ti nejvíc škodí a nejvíc tě dostávají hloub do depresí a smutku. Dej si tu práci a nakup si nějaké zdravé alternativy z medu, oříšky, ovoce, a když budeš mít chuť, vezmi si to. A pochval se, jak jsi to nádherně zvládla. Postupně, pomalu. Za každé malé vítězství se pochval. Klidně i oceň – kup si za ten měsíc kotel zmrzliny nebo to, co máš ráda a co si odpíráš. Jednou za měsíc to rozhodně nevadí 🙂 Stav, ve kterém jsi, je důsledkem stravy, na které jsi vyrostla a která je prázdná na minerály, proto téměř všechny děti narozené po r.2000 mají problémy s kostmi a psychikou – nedostatek vápníku s hořčíkem. Proto ti doporučím Strong Bones, který by ti hodně psychiku stabilizoval, dodal by ti pevnost i v tom vytrvat ve svém rozhodnutí něco změnit.S láskou tvoje Empatia

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?