Dotaz

Dobrý den,

dozvěděla jsem se o Empatii od své kamarádky. Zajímám se o duchovní podstatu života, snažím se žít zdravě a daří se mi dobře. Můj problém spočívá v pouhé maličkosti, která mi ale obtěžuje život. Ráda bych se vás zeptala na názor. Nedávno jsem se vdala a s manželem jsme naprosto spokojení, plánujeme miminko. Máme dost peněz a situace je takřka ideální. Přesto mám neustále tendence se dostávat v myšlenkách do jakýchsi snů, stavím si vzdušné zámky, představuji si ideální situace a sním o tom, jak by bylo krásné, kdyby byl svět lepší. Dokonce se v těchto stavech dostávám i do depresí a skepsí a rozčiluje mě, když ostatní lidé nevidí hloubku ve svých životech a nechovají se k sobě s úctou a láskou. Představuji si pak v mysli ideální svět. Co je nejhorší, v podobném duchu takto sním i o jiných mužích. Můj muž je úžasný a velmi si ho vážím. I tak mám někdy tendence se “zamilovat” do nějakého herce nebo muže, který mi je něčím sympatický, je zvláštní a přitažlivý. Jsem jím v tu chvíli dokonale fascinována a okouzlena. Udělám si z něj v mysli takový ideál a začnu přemýšlet o tom, jaké by to bylo se s ním setkat, vidět ho a poznat ho. Usilovně na něj myslím, dívám se na fotky anebo se snažím s ním nějakým způsobem spojit. Jako bych potřebovala uniknout z reality, ze stereotypu a alespoň v myšlenkách se dostat do “jiného” a nového světa i třeba k jinému muži a k novému životu. A právě proto, že vím, že je to nereálné, tak si o tom alespoň sním. Taková situace trvá třeba měsíc a pak na to přestanu myslet a “přistanu” na zem. Jenže za nějakou dobu se to opakuje, zase s jiným mužem či jinou situací. Pořád dokola. Vždycky to mám v hlavě, když nejsme s manželem zrovna spolu. Vůbec nerozumím tomu, proč mám takové potřeby a představy. Jsem spokojená, můj manžel je milující a dýchal by za mě. Připadám si tak hloupě a absurdně. Moc vás prosím o radu, jak se těch snů a idealizací zbavit anebo alespoň o váš názor, proč se mi to může dít. Děkuji vám.
Simona

Odpověď

Dobrý den,pokud byste chtěla odpovědět konkrétně, proč přesně vy to máte a k čemu vy to potřebujete, musela bych vám udělat placený rozbor. Odpovím tedy obecně.Každý člověk má něco podobného, co vy. Každý máme z něčeho strach, něco nás trápí, naštve nebo o něčem nereálném sníme. Jde o to, do jaké míry se necháme těmito myšlenkami ovládat. Je důležité si uvědomit, že tyto myšlenky nejsou nic nepřirozeného, je to normální, že přichází. Naším úkolem je ale pochopit je, proč přichází, čeho se bojím, proč potřebuji unikat z reálného světa, proč mě kdo rozčiluje nebo co mě na tom trápí. A poté s těmi myšlenkami pracovat, měnit je na jiné. Naše mysl je nástrojem naší duše, mysl máme používat k tomu, abychom se rozumem dotlačili ke změně postojů, názorů, chování, stali se lepšími. Nikdo se nestane “duchovní” jen tak, každý k tomu nějakým způsobem, a to vůbec ne snadným, dozrává, dopracovává se. Pokud mám tendence stavět si vzdušné zámky a snít o něčem, co není reálné, unikám z reálného světa. Tisíckrát si můžete říkat, že jste spokojená, nejste. Je tam něco, co vám schází. Na to je třeba přijít. A pak s tím pracovat. Když ta myšlenka přijde, jednoduše ji změnit za jinou. Když se “zamilujete” do jiného muže, je třeba všechny myšlenky soustředit jen a jen na svého muže, zaměřit na něj veškerou pozornost, myslet jen a jen na něj, vzpomínat na to nejkrásnější s ním. Nenechat se svými myšlenkami, které nepotřebujete, ovládat.Velmi často se mi stává, že když klientovi řeknu:”Je třeba to změnit!”, tak mi odpoví:”Já už jsem ale takový!” Pokud někdo řekne, že už je takový, řekne tím to, že nehodlá nic měnit, že je oběť a nemá vládu nad svým životem. Ani nad svými myšlenkami. A tak je předurčen k tomu, že ho jeho myšlenky dovedou někam, kde být nechce. Jeho vlastní negativní myšlenky ho dovedou k tomu, že si vše prožije na vlastní kůži, prožije reálnou zkušenost s tím, jak myslí.Víte, co pomáhá mně?Představím si někoho, koho miluji, že se nechá ovládat svými myšlenkami, které nepotřebuje on ani já. Že mi třeba můj muž řekne, že prostě už je takový, že si představuje jinou ženu a řekne, že s tím nemůže a nebude nic dělat. Líbilo by se mi to? Rozhodně bych čekala, že bude se svými myšlenkami nějak pracovat a bude se sebou něco dělat. Když mě to zraňuje. I vašeho muže to zraňuje. Ačkoliv třeba o tom neví, vlastně to ví. Mezi partnery se nedá nic zatajit, i když se to neřekne naplno. Tak se ptejte, zda chcete prožít třeba obráceně to, co teď prožíváte jen ve svých představách. A nebo to měňte!S láskou vaše Empatia

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?