Dotaz

Dobrý den Miluško, mohla byste mi prosím poradit jak pomoci mému synovi Františkovi narozenému 19.6.2006, který má už více jak rok strach ze smrti svojí i nás rodičů? Nejprve jsem si myslela, že to souvisí s věkem, ale už to trvá moc dlouho. Projevuje se to tak, že např. nechce sám usínat a sám spát v pokojíčku, ale i přes den mi i několikrát  řekne. ” Mami, už zase se bojím” Když měl odjet na pár dní mimo domov měl strach, že se nám mezitím něco stane. Dnes byl manžel v ložnici uspat nejmladší dceru a když se déle nevracel, měl syn strach, že se mu něco přihodilo. Mimo to mívá dost často bolesti hlavy a myslím, že by to spolu mohla třeba i nějak souviset. 

Je zapálený fobalista, hlavně brankář, ale myslím, že na něho někdy až moc doléhá zodpovědnost vůči ostatním hráčům. Napadlo mě, že přikládáme přílišnou důležitost tomu, aby byl “dobrý” a zodpověný, ale spíše svým životem, než tím co mu říkáme. Nevím jestli je to dost srozumitelné – takovéto – že něco jiného mu říkáme a něco jiného cítí z našich postojů, asi. Má rád věci tak, jak si je naplánoval, vysnil a když je to jinak, je velice zklamaný. Pravděpodobně má i strach z toho, že zklame nás rodiče, především otce.

Možná si s ním o tom neumím dost dobře promluvit, protože, když jsem se pokusila mu vysvětlit, jak život na Zemi vidím já (něco jako velikou školu, kde se učíme a že vše co k nám přichází je příležitost k učení a že vše co se stane je vlastně v pořádku,…) ještě více ho to rozesmutnilo. 

Moc ráda bych mu nějak pomohla, třeba nějakým doplňkem stravy a Rhodiolinem, ale zároveň mám trochu obavy naučit ho řešit své problémy spolknutím “kouzelné” tabletky, co myslíte?

Děkuji moc za odpověď a přeji krásný den

 

Odpověď

Dobrý den,začnu od konce 🙂 Po dobu dětství a dospívání do sebe jen nasáváme všechno, co potom v dospělosti budeme mít sílu řešit. Naše děti do 6-10 let ukazují svými nemocemi a problémy na to, co jsme nezvládli my, rodiče. Chci tím říct, že našim dětem nemůžeme pomoct, aby pochopili a vyřešili příčinu svých potíží pochopením, na to nemají ještě věk ani to není účelné. Účelem nemocí našich dětí je NAŠE pochopení, naše uvědomění si, co my děláme špatně! Naše děti jsou zrcadla, skrze ně máme vidět a hlavně měnit sebe. Jsou naši pomocníci, přebírají naše nevyřešené problémy a ukazují je na sobě tím, že mají “problém”, oni to tak ale chtějí, je to jejich volba. Jediná pomoc, kterou jim můžeme dát, je vyřešit sebe. A jim jen pomoci berličkou, třeba Noni nebo Rhodiolinem. To není jejich řešení, oni to stejně vyřešit nemůžou. Takže dát jim něco pro pomoc přírodního je velmi prospěšné 🙂Neřešte vztah syna k manželovi, otci. Řešte sebe, protože pokud to tak vnímáte vy, je to vaše …Ptejte se – čeho se bojíte a o čem nechcete mluvit vy? Kde jsou vaše strachy a proč? A nepoučujte, ale sdílejte své pocity, své strachy, vyjadřujte své obavy, dejte najevo, že chápete a rozumíte a máte to stejně, třeba jinde. Dejte najevo souznění. S láskou vaše Empatia

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?