Dotaz

Dobrý den,

již pár měsíců sleduji Vaše stránky a nacházím v nich mnohé odpovědi. I když věřím, že to, co píšete, funguje, nedokážu to ve svém vztahu uplatnit já sama.
Ono to ani dost dobře nejde, protože se s partnerem vidíme málo. Jsem rozvedená, mám dvě dospívající děti a s přítelem jsme se pokoušeli pár dnů v týdnů bydlet. Je ale netolerantní k tomu, čím se zabývají mé děti. Jsou pasivnější, než by si představoval, neboť on sám je sportovec. Jediný správný způsob života dle něho je pohyb.
Já s tím problém nemám, naopak jsem ráda, že mě k většímu hýbání se přiměl. Navíc to spojujeme s poznáváním památek, pak o tom píšeme články. Tudíž si v trávení svého volna velmi rozumíme, ale… Bydlet spolu nemůžeme. Jsem pak nárazníkem všech střetů mezi ním a dětmi. Dohodli jsme se tedy, že zůstaneme každý ve svém a budeme se setkávat na jeho půdě. On má u rodičů část domu, takže tam máme soukromí. U mě už nepřespává.
Vím, že on se nezmění, musím já, jenže co si počít s věčným smutkem? S pocitem opuštěnosti, který mě neustále provází? Vím, že mě má rád, ale nepotřebuje mě tolik jako já jeho. Hodně pracuje, takže mnohdy mi napíše jen jednu zprávu denně, prostě mám pocit, že mu to tak vyhovuje. Bojím se, že to tak už zůstane a já svůj život proteskním a prostýskám. Vím, že píšete, že partnera milujeme, ale nepotřebujeme. Ale jak tohoto pocitu docílit? Pokud bych s ním bydlela a měla ho přirozeně vedle sebe, umím si tuto teorii představit. Je se mnou, na blízku, tak nemám proč pociťovat stesk, ale když to je jinak a je vzdálený? V našem případě téměř 80 km.
Možná mi poradíte, ať se za ním odstěhuji, ale to nemohu udělat kvůli dětem. Mají tu domov, školu a otce, který bydlí ve stejném městě. Nehledám důvody, proč to nejde. Hledám radu, jak dál.
Děkuji. Marcela

Odpověď

Dobrý den, dohoda, kterou jste vytvořili, nebyla ta nejlepší volba dle mého 🙂 Vy chápete, že partner je pro ženu vždy na prvním místě, i před dětmi, a i když nejsou jeho vlastní. Prostě je partner na prvním místě vždy. Pokud někoho milujeme, chceme s ním být a trávit s ním čas, usínat s ním a probouzet se. Je přirozené, že vám je smutno a nevyhovuje vám to. Udělejte novou dohodu a začněte znovu spolu bydlet. A vy se zamyslete, zda příliš nebráníte své děti před “cizím” mužem, berte to tak, že jejich vztah je a bude vždy jen jejich, a vše mezi sebou si oni musí vyřídit sami. Pokud jemu se nelíbí, že nežijí aktivní život, musí ony ho učit, že vše nemusí být podle jeho představ a jiní lidé to tak prostě mít nemusí. A zase obráceně ony uvidí, že by možná mohly svůj život v něčem změnit. V každém případě vaše děti nemohou ovlivnit váš vztah s novým partnerem, jinak o něj přijdete. Protože pokud se odstěhoval, dala jste najevo, že máte na prvním místě děti, a to muž ve vztahu nesnese. Potřebuje být pro svou ženu jednička on. Děti odejdou do světa a budou žít svůj vlastní život, pusťte je už teď. A vy si žijte svůj s tím, koho milujete vy. Vaše děti se vás také nebudou ptát, s kým mají žít a koho milovat, udělají si to také po svém 🙂 S láskou vaše Empatia

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?