Někdy mám pocit, že naše ženské cesty jsou jako přes kopírák :-)

Téměř všechny ženy dělají stejné chyby, kterými si blokují to, po čem touží. Hluboký a důvěrný partnerský vztah.

Děláš ty chyby taky?

1. Ukazovala jsem na něj prstem.

Nechtěla jsem měnit na sobě nic, říkala jsem si - nejdřív on a pak já.

2. Schovávala jsem své chyby.

Když už jsem přiznala nějakou svou chybu, řekla jsem si, že on jich má taky dost, tak co. Měnit se nebudu.

3. Nebyla jsem vstřícná

Pořád jsem chtěla, aby pochopil mé pohnutky k tomu, co jsem kdy udělala špatně a aby byl ke mně shovívavý a tolerantní. Jeho jsem však chápat neuměla a jeho přehmatům nerozuměla.

4. Litovala jsem se.

Přišlo mi, že pro mě je změna moc těžká, kdežto to, co má změnit on, je snadné. A zlobilo mě, že to nevidí stejně.

Květen je pod vlivem planety Venuše, pojmenované podle bohyně lásky, jara a milování. 

Spoustu tradic opouštíme, ale mnoho stále dodržujeme.

Je to super, protože alespoň nejsme ovce, které dodržují něco z donucení, a přitom to vůbec nechtějí a k lepšímu životu jim to neslouží.

Tradice líbání se na 1. máje pod rozkvetlým stromem ale žije stále...

A bude žít co člověk bude člověkem!

Protože člověk potřeboval, potřebuje a vždycky bude potřebovat ke svému životu milovat a být milován.

Zkusme políbení pod rozkvetlým stromem dneska rozšířit na celý květen, na celý rok, na celý život.

Vždyť láska je o tom, že ji žijeme, projevujeme, děláme.

I lásku je třeba DĚLAT!

Čím víc jí děláme, tím víc jí dostáváme. Nepřestávejte!

Nositelkami lásky byly, jsou a vždy budou ženy. Ony mají sílu změnit vztahy a začít dělat lásku jako první. Věřím v to.

Ať se nám to líbí nebo nelíbí, ať tomu chceme věřit nebo nechceme, energie, kterou vyšleme, nás vždycky dožene!

Vždycky si najde vhodnou cestičku, i když nás ani nenapadne, že by to mohlo nějak souviset s něčím, co jsme sami dříve vyslali.

A když napadne, většinou si nespojíme, co to bylo.

Jsi nádherná a já ti skládám poklonu, obdivuji tě, jsi úžasná!

Za ty dva roky, co jsem s vámi v programech ŽJL, naprosto jistě vím, že:

       ♥ v každé z nás je nezničitelná touha lásku dávat i přijímat

♥ máme všechny sílu změnit ve svém životě cokoliv, pro co se rozhodneme

Ačkoliv se tváříš navenek jako superhrdinka, srdce ti buší strachem a nejistotou, uvnitř jsi citlivá a zranitelná.

Jsi jedinečná a opravdový originál, mistrovské dílo nevyčíslitelné hodnoty.

Bez tebe by nebyl svět kompletní. Jako když by v puzzlích chyběl důležitý dílek.

Uvědomte si základní pravidlo školy života:

Není možné, abyste si  nevšimli něčeho, co máte pochopit, co máte měnit, co máte řešit.

Není možné to minout.

Vesmír je dokonalý a vše zařizuje v náš prospěch. A náš prospěch je TO pochopit!

Takže on dělá vše proto, abychom si svého úkolu všimli.I když si zavážeme oči, i když si zacpeme uši, nedá nám pokoj!

Proto se není třeba bát, že něco nechápu právě teď, že mi něco nedochází právě teď - jednou mi to jistojistě dojde! Pokud je to pro mě důležité, bude se mi to nastavovat tak dlouho, až na to přijdu!

Není to úžasné zjištění? Že není možné nepochopit, co mám?

I když teď mám pocit, že na to nepřijdu a že jsem teď zkusil všechny cesty a způsoby, jak na to přijít?

Možná nevěříte, ale jste Bůh. Jste část Boha. Více či méně se posouváte k lásce bez podmínek.

Kolik kroků máte na své cestě zvládnuto?

1. Jsem pro sebe na prvním místě

Sám jsem se narodil a sám odejdu. Jen já si vybral své místo a své poslání tady ve škole života. Jen já budu sám sobě účtovat, jak jsem se vypořádal s úkoly, které jsem si dal.

Nikdo jiný není zodpovědný za nic v mém životě. Přijímám, že vše dobré, co jsem zvládl, je výsledek mého vlastního úsilí.

A přijímám, že vše špatné, co mě potkalo, co prožívám a s čím se potýkám, je také jen má vlastní práce, jen výsledek mého nepochopení, nesprávného přístupu, neschopnosti se změnit. 

Teď to ale už vím a změním to!

Víte, jak nám, ženám, říkají často naši muži?

Ženě, která se věnuje ezoterice a snaží se o duchovní přístup, říkají EZOPÍ.A

(ta tečka je vypípnuté písmenko Č)

Možná je to k smíchu, ale spíš je to k pláči... 

My ženy máme k duchovnosti mnohem blíž než naši muži, prostě nám Vesmír nadělil dary. Dar nosit a porodit dítě, dar očistné menstruace, a mnohé další.

O všech ŽENSKÝCH DARECH si můžeš přečíst v tomto článku:

V čem jsi výjimečná

Každé ženě jde mnohem snáz vcítit se do energií, přijmout duchovní rituály a vnímat energie. Prostě to umíme, je to v nás.

Bohužel si někdy myslíme, že muži to mají stejně. Nemají. 

"Čas od času navštívím lékaře, nechám se vyšetřit, protože i lékař musí (z něčeho) žít.
Potom dojdu do lékárny pro léky, protože i lékárník chce žít.
Následně ty léky vyliji do kanálu - protože i já chci žít." Mark Twain

Možná je mnohým divné, že nemají bojovat s nespravedlnostmi tohoto světa, s ničím ve svém okolí, ale jen a pouze sami se sebou.

Určitě se stále mnoho lidí myslí, že za jejich život, štěstí, zdraví a spokojenost, je zodpovědný někdo jiný než on sám, někdo venku, někdo druhý.

Zdáme se slabí a bezmocní, máme pocit, že jsme vláčeni něčím, co nechceme, a že nemáme žádnou moc....

Bylo půl deváté, pracovní dopoledne už v plném proudu, když dorazil postarší pán, osmdesátník, k odstranění stehů z prstu.

Řekl, že spěchá, že má už na devět něco dalšího domluveno.
Viděl jsem, jak je nervózní a řekl mu, aby si sedl; věděl jsem, že se na něho sotva kdo podívá dřív než za hodinu. Díval se však pořád na hodinky, a já zrovna neměl pacienta, tak jsem se rozhodl se na jeho ránu podívat.

Zjistil jsem, že je dobře zhojena, tak jsem si promluvil s jedním lékařem a obstaral si vše potřebné k odstranění stehů a převázání rány.

Naše civilizace odsunula smrt pryč ze života, jakoby k němu nepatřila.

Přijali jsme to s úlevou, protože ze smrti, stejně jako z neznámého, má každý více či méně strach.

Ale není to obráceně? Nemáme strach proto, že nejsme přítomni toho, čeho se bojíme?

Já jsem přesvědčena, že ano.

Věřím moudrosti mé babičky, která říkala, že pokud se něčeho bojím, ať si na to sáhnu.

Z toho odvozuji princip zbavení se všech strachů - pokud se něčeho bojíš, tak to udělej!

Musíme vrátit smrt, stejně jako narození, mezi nás, mezi lidi. Abychom viděli umírající, kteří odchází, i děti, které se rodí.

Abychom vnímali tu přirozenost, se kterou se to děje a kterou neovlivníme, protože si děje sama bez naší vůle.

My můžeme tuto přirozenost jen respektovat.