Je neuvěřitelné, kolik lidí právě teď podstupuje operace srdce. 

Kolik lidí si stěžuje na velkou dušnost a alergické potíže (projev nedostatku vápníku s hořčíkem, které oslabené srdce extrémně právě v tomto období potřebuje).

A já jsem nadšená, kolik z vás nečeká a preventivně své srdce i tenké střevo podporujete.

Jste skvělí!

Řekli jsme si, že nikdo nemá důvod se trápit!

Každý z nás máme důvod k radosti, a tím je život sám!

A už se umíme spojit se svou duší :-) Jde vám to?

A dnes se naučíme smát se tomu, co schováváme...

I. Radujte se z daru jménem Život!

V květnu přichází období srdce a tenkého střeva, doba časného léta, na které se vždy tolik těšíme!

Celé jaro všude kolem sebe slyšíme - to léto snad nikdy nepřijde. Máme depresi z nedostatku sluníčka. A co se stalo, když konečně vylezlo? Nasadíme černý brejle a strčíme si do uší sluchátka!

Proč to děláme?

Máme strach. Strach podívat se druhým do očí, promluvit na ně, chovat se tak, jak je mi vlastní. Držíme se na uzdě a nechceme ukázat své nitro. Je to výsledek našich minulých zkušeností, výsledek především výchovy.

Mrkněte se na malé děti.

Radují se z prostého bytí. Neřeší, jak při tom vypadají, co si o nich druzí myslí, a jestli je to vhodné.

Tohle všechno jim naimplementujeme do hlavy my. A také my to tam máme od svých rodičů a jiných dospělých. A dnes říkáme:

Jsem nadšený a radostí mi srdíčko buší! Co všechno můžu prožívat, z čeho se radovat, čím se trápit, koho potkávat, co vidět, cítit, chutnat, co zakusit.

Není to neuvěřitelná nádhera, ten život?

Jsem vděčný za dar života!

A teď tu stojím.

Dívám se na sebe do zrcadla a váhám.

Jsou ty uši hezké? A co ramena, nejsou moc pokleslá? Oči mohly být trošku větší a řasy delší. Kdybych měl ústa víc plná, líbil bych se sobě víc. Nejsem úplný vzor krásy...

Jak se mám radovat z toho, co vidím v zrcadle? Když to není k radování?

Normálně to trénovat, jako všechno v tomto tréninku lásky. Učíme se být víc láskou, začít je třeba u sebe :-)

II. Každý den se při pohledu do zrcadla nad svým vlastním obrazem zaraduji!

Prostě povinně :-)

Chybí vitamíny vašim žilám?

• Cítíte navečer nebo večer na lůžku své nohy?

• Jste často nevysvětlitelně unaveni?

• Máte nadváhu?

• Trpí nebo trpěla vaše matka křečovými žilami?

• Máte mnohdy krvácení dásní?

• Máte mnohdy křeče v lýtkách?

• Působí vaše tkáně (obličej, krk, hruď) ráno pevněji, napjatěji než večer?

• Jsou vaše oči často zarudlé, zanícené?

• Máte občas zvýšenou teplotu?

• Trpíte svrběním?

Max. 2 x ANO:

stav vaší žilní stěny je ještě v porádku

3 – 5 x ANO:

stěny vašich žil jsou slabé a pórovité, vniká nebezpečí křečových žil a prostupu krve a vody do okolní tkáně

S Karlem jsem pracoval v jedné stavební firmě. Karel je ten typ člověka, kterého rádi potkáváme. Má stále dobrou náladu a vždy umí říci něco pozitivního.Vždy uměl lidi motivovat. Když měl některý z kolegů špatný den, Karel mu vždy uměl ukázat kladnou stránku celé věci, změnit jeho postoj, pohled na danou situaci. Slovem - dodal každému energii a chuť řešit a poprat se s problémem.

Na otázku: "Jak se máš", měl oblíbenou odpověď:

"Kdybych se měl jen o chlup líp, byl bych už dvojče".

Byl jsem velmi zvědavý, jak to dokáže, jak je to možné... . A tak když se mi jednou naskytla příležitost, zeptal jsem se ho na to.

"Jen se nepřetvařuj, nemůžeš být snad dobře naladěný stále...celý den, každý den, celý čas! Jak to děláš?"

Karel mi na to zajímavě odpověděl:

Petr byl malý chlapec, kterého měl každý rád - jeho rodiče, přátelé i učitelé. Měl ale jeden nedostatek.

Petr nedokázal žít v přítomnosti, nenaučil se užívat si života.

Když byl ve škole, snil o tom, aby už byl venku a mohl si hrát. Když byl venku a hrál si, snil o svých letních prázdninách. Neustále byl zasněný, neustále chtěl být někde jinde, a nikdy se proto nedokázal radovat z krásných chvil, které provázely jeho život.

Jednoho rána se Petr procházel v lese nedaleko od domova. Padla na něj únava a tak si sedl pod strom a zdříml si. Po několika minutách spánku zaslechl, jak někdo volá jeho jméno:

"Petře, Petře!" ozýval se pronikavý hlas někde vysoko.

Můj přítel otevřel zásuvku prádelníku své manželky a vyndal z ní balíček zabalený do hedvábného papíru.

Nebyl to ledajaký balíček, ale balíček s krásným spodním prádlem.

Odhodil papír a prohlížel si hedvábí a krajku...

„To jsem jí koupil, když jsme byli poprvé v New Yorku. Od té doby uběhlo 8 nebo 9 let. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si ho nechat na zvláštní příležitost. Teď, myslím si, ten okamžik přišel.“

Přiblížil se k posteli a položil prádlo k ostatním věcem, které chtěl poslat do pohřebního ústavu. Jeho žena právě umřela. Když se ke mně otočil, řekl:

“Neschovávej si nic na zvláštní příležitosti, každý den, který žiješ, je výjimečný.“

Když mne napadlo začít pomáhat ženám cestou pasivního ženství, napsala jsem tohle:

„Mým snem je svět v lásce. Kde nebude bolest a trápení.

Kde každý nechá druhého, ať jsi jde svým životem, jak sám potřebuje.

Kde každý se bude ptát jen sám na sebe. A bude řešit jen sám sebe a s plným vědomím zodpovědnosti bude sám sebe měnit.

K lásce bez podmínek. Věřím, že mohu inspirovat druhé lidi k tomu, aby udělali první krok.“

Tenkrát jsem o novém světě snila.

Sama jsem novou ženskou cestu s Ivanem i svými dětmi už žila, ale neměla jsem kolem sebe žádnou ženu, se kterou bych to mohla sdílet.

Pokud jsi neviděla videa o mé cestě, jak jsem začínala, co jsem žila, čím jsem se trápila, co jsem řešila, najdeš je na Žena je láska O mně:

Určitě jste se někdy zamyslely nad otázkou:

KDO JSEM?

A jsem přesvědčená, že všechny cítíte nebo dokonce jistojistě víte, že nejste jen hmotné tělo, které vznikne jako spojení spermie a vajíčka, pak nějaký čas žije, a pak zemře a konec.

Tenhle přístup je přístup nevědomé bytosti, která sama sebe chápe jako náhodu. Náhodou se někde narodím, náhodou prožívám v životě věci, na které nemám žádný vliv. A náhodou někde zemřu.

Žádné náhody ale neexistují. 

Naše podstata je jinde než ve hmotě a vše je dokonale zařízeno....

Základem nás všech je energie, základem každé buňky našeho těla je energie.

Bylo půl deváté, pracovní dopoledne už v plném proudu, když dorazil postarší pán, osmdesátník, k odstranění stehů z prstu.

Řekl, že spěchá, že má už na devět něco dalšího domluveno.
Viděl jsem, jak je nervózní a řekl mu, aby si sedl; věděl jsem, že se na něho sotva kdo podívá dřív než za hodinu. Díval se však pořád na hodinky, a já zrovna neměl pacienta, tak jsem se rozhodl se na jeho ránu podívat.

Zjistil jsem, že je dobře zhojena, tak jsem si promluvil s jedním lékařem a obstaral si vše potřebné k odstranění stehů a převázání rány.