„Ztracená generace“ nebo „Je naděje“?

Co si vyberete?

Vidět ve všem příležitost nebo problém?

Být optimista nebo pesimista?

Všímat si nepříjemností nebo toho pěkného?

Usmívat se nebo se mračit?

Litovat se nebo v sobě najít sílu ke změně?

Věřit nebo to vzdát?

Jonathan Reed napsal verše, které si přečtěte nejdřív popředu a potom pozadu.

A pak si vyberte, jak si je přečtete do třetice.

Já pozpátku 🙂

Jsem součást ztracené generace
A odmítám uvěřit, že
Já můžu změnit tenhle svět
Chápu, že vás to šokuje, ale
«Štěstí máš uvnitř sebe»
Je ve skutečnosti pustá lež
«Štěstí ti dají peníze“
A ve třiceti řeknu svému dítěti, že
Není to nejdůležitější v mém životě.
Můj šéf musí vědět, že
Má zásada je:
Práce
Je důležitější než
Rodina
A tohle si poslechněte:
Od pradávna
Lidé žijí pro svou rodinu.
Ale dnes platí:
Společnost už nikdy nebude taková jako dřív.
Odborníci tvrdí:
Za třicet let oslavím deset let od rozvodu.
Nevěřím, že
Budu žít v zemi, kterou sám vybuduju
V budoucnosti
Se ničení přírody stane normou.
Nikdo nevěří, že
Dokážeme uchránit naši nádhernou planetu.
A samozřejmě
Moje generace už je ztracená
Je hloupost myslet si, že
Je naděje.