Duchovní příčiny nemocí

Všichni jsme na cestě k dokonalosti. Na cestě k Boží dokonalosti...

Každý z nás je střípek Boha, který si chce prožít vše na vlastní kůži, vše si chce vyzkoušet, pochopit, procítit a pak se změnit, posunout dál, k lepšímu. Času je mnoho, žádný spěch. Máme k dispozici neomezeně času a neomezeně možností, abychom všichni zvládli, co potřebujeme ve svém čase a svými prostředky. Duše prochází zkušenostmi skrze život, jak říkáme školu života. Máme jich k dispozici neomezeně, kolik potřebujeme. Proto se netrapme tím, že život utíká a my nestíháme, co bychom chtěli.

Naše duše si vybrala přesně ty nejlepší podmínky pro svou školu, to nejlepší prostředí, ty nejlepší rodiče a příbuzné, to nejlepší tělo, ty nejlepší vlastnosti a dispozice (i když nám mohou připadat jako handicapy).

A narodíme se. Naše tělo je chrámem naší duše, ona si ho vybrala jako nejlepší pro ni, jako prostředníka pro komunikaci s námi, naší myslí či chcete říci rozumem. Naše duše má přesně zvolený úkol, co si chce prožít, tak si přitahuje lidi a situace, aby k tomu měla tu nejlepší možnost. A tak přicházíme do konfliktů a problémů, dějí se nám věci, které se nám vůbec nelíbí. A navíc se svým do mlýna přichází i naše tělo - začíná bolet a nepříjemně se ozývá. Je to skvělé a my bychom měli za každou nemoc i nepříjemnost ze srdce děkovat, vždyť jak jinak bychom poznali, co změnit? Máme alespoň možnost zastavit se a popřemýšlet, najít příčiny, pochopit, co dělám špatně a především se snažit to měnit. Každá má nemoc je má nemoc, každý můj konflikt je můj konflikt a týká se jen a jen mě, jen a jen mých špatných postojů, názorů, pohledů, je to odraz mé zatvrzelé mysli, která si jede podle vzorce, který se jí hodí, který je pro ni jednoduchý. Každá změna bolí, ale bez bolesti se nic nového narodit nemůže.

Zkusme se tedy radovat z každé nemoci a konfliktu, zkusme je přijímat jako výzvy, jako dary.

Zkusme se netrápit tím, že opakujeme stále stejné chyby, že se nám nedaří zvládat vše, jak bychom si představovali, zkusme se přijmout takoví, jací jsme i se svými chybami, které se sice snažím změnit, ale miluji se i chybující.

Pátrejme tedy, co nám naše duše naznačuje prostřednictvím bolístek těla,
hledejme sami sebe a stávejme se lepšími.

Buďme LÁSKOU, ta je totiž lékem na všechny bolístky i trápení.