Dotaz

Dobrý den,
prožívám smutek v partnerství, kde se mi už zdá že vede k rozchodu. Jsme spolu 4 roky, partner ale jaksi nemá takovou potřebu komunikace, milování či pobytu se mnou, a čas se proměnil ve stereotyp z jeho strany strávený práce, televize, pivečko, spánek. Já se snažím najít uspokojení v práci, pracuji jako masérka, s dětmi, aby se jim dařilo, a dál se sebevzdělávat, abych mohla lidem i poradit, když s nimi pracuji. Problémem je i sex, kdy partner má zálibu v porno a sebeuspokojování, já ale měla zájem s ním být, jeho potřeba mě ale v tom odrazuje, svůj zájem a pozornost dle mého dává jinam a je tenká hranice k tomu pak být nevěrný či zajít za placeným sexem. Toto dělal můj manžel, který měl všechny neřesti a závislosti. Nevím, proč reflektuji tyto problémy, já se miluji v pěkném vztahu velice ráda. Děti oba synové. Co dál? Pornografie a smutek k ničemu nepovede, a rozhovor také ne, partner si myslí, že to NIC není, a se mnou to nemá nic společného. Mě se to ale dotýká, ponižuje mne to a trápí. Ted mě to dost intenzivně trápí, snažím se to nějak řešit. V partnerství ale další mluvení o sexu nepomáhá, on si brání svoje soukromí s tím, že podstatné věci fungují. Můj pohled na věc je jiný, když dorazím z práce tak vidím muže co si domácnosti nevšímá,a má svoje chvilky u porna pro sebe, a náš společný intimní život je na nule.Ve mě tímto vzniká odpor. Celkově si mylsím že je to obraz celého vztahu, i komunikace v něm i toho, jak jsme se o to průběžně starali. Nejhorší pocit je, že se zdá, že já s tím nic nenadělám. Opravdu je tento ten nejdůraznější učitel, můj předchozí manžel byl na tomto stupínku ještě výš, ten ochutnal sex za peníze a dělá tak dodnes. Myslím,že se člověk dostane do zajetí profesionálního porno půrmyslu a je vydrážděný a vrací se k tomu. Takto je zaděláno akorát na to, aby sem vnikl další cizí člověk a došlo k nevěře. Já spíš se svou potřebou milování čekám na toho, s kým žiju. Čekám ale marně. Možná to vše zveličuju, ale fakt takové zkušenosti mám. Děkuji za radu.
Stejně po celou dobu vaření přemýšlím o podstatě “zrcadla”. To,co mě dráždí a vadí mi, nemám zpracované ? Tedy ne to, že alkohol či porno je špatné, ale můj špatný či negativní postoj k nim mi vytváří situace, kdy se s tím znovu setkávám ?Mám v okolí kamarádky, které zprvu s nadšením dělaly všechny práce se svými muži, pak už nemohly, čekaly, ale toho, že on udělá se také nedočkaly, domy zůstaly nedostavěné, byty nezrenovované, mezitím pod tíhou hypoték či běžných starostí rodinných se rodiny rozpadly….A ty ženy měly pocit ,že na nich muž parazituje, že dělají vše, chlapské i ty trpělivé pořád dokola se opakující práce v domácnosti a s dětmi… V domácnosti ale nás ženy také nikdo nechválí za každou maličkost. Kde je ta křehká hranice mezi tím, že se to zlepší naším přičiněním či že to nejde a tento člověk to lépe neumí? Platí že dokáži-li s trpělivostí a láskou ocenit to, proč jsem si tohoto muže našla, zasloužím si lepší zacházení ? Celkově mi asi neprospívá žít ve vibracích nespokojenosti a chtít víc a lépe. Přesto ale věřím,že výhodná je spolupráce, já si v poloze chlapa na dvoře,když s nimi dělám, nelebedím, protože pak ještě musím dovnitř domu,udělat vše ostatní, a to vše by mělo být s láskou. Jak působí žena v montérkách na muže nevím, na mě chlap na gauči působí hrozně, i když vím, že je to jediný relax po fyzické práci.
Děkuji.

Odpověď

Dobrý večer,přečetla všechny naše předchozí maily a je docela jisté, že žádný rozbor vaší osobnosti vůbec dělat nemusím. Zkopírovala jsem jednu část vaší kdysi odpovědi o zrcadlech a ženách ve vašem okolí. To jen pro vypíchnutí toho, co chci říct… Vždy je to tak, že ti druzí nám nastavují zrcadlo, abychom my změnili své postoje. Přesně tak, jak píšete. POkud něco nesnáším a nenávidím a rozčiluje mě to, přitáhnu si to, abych se s tím mohla konfrontovat a abych k tomu mohla změnit postoj – na postoj přijetí. Všichni se učíme být víc láskou, tj. ustupovat, pomáhat, neprotlačovat sebe, sloužit, být trpělivý, tolerantní, laskavý, odpouštějící, štědrý, a to bez podmínek k tomu druhému!My toto všechno klidně a docela v pohodě děláme, ale jen za podmínky, že si to ten druhý zaslouží, což je přesně to špatné, to není bezpodmínečná láska, kterou máme být. Pořád hodnotíme toho druhého, jak on se chová a zda nám to nějak vrací, jestli to vůbec pro něj dělat má význam – ale my to neděláme pro něj, my to děláme pro sebe. My máme být tou bezpodmínečnou láskou bez ohledu na to, co on! To, že následně on s tréninkem přestane a začne nás zahrnovat zpětně také  láskou a začne nám dávat vše, co jsme si nedokázali protlačit násilím, vysvětlováním a obviňováním, je jen třešnička na dortu, kvůli tomu to  neděláme (i když je to dokonalé, když je člověk milován), není to podmínka našeho chování, děláme to proto, že to tak dělat máme a chceme, nic za to nežádáme, prostě chceme být lepší.Oba vaši muži dělají naprosto dokonale to stejné, a pokud to nezvládnete, budou to dělat stejně dokonale i vaši synové (to ale už víte), je to tak do nebe volající shoda, že to přece nemůže být žádná náhoda! Oba vás učí být ženou, a abyste se jako žena také projevovala, nevysvětlovala své rozumné důvody, proč a jak se mají chovat jinak, ale řekla svůj pocit, co vás trápí. Nic víc. Žádné vysvětlování. Jen svůj pocit. Zkusila jste to? Kdy poprvé jsem vám tohle psala – zkusila jste to skutečně alespoň jednou reálně udělat? Říci – připadám si na druhé koleji, cítím se nemilovaná – a dost? A když jste to zkusila, co na to on? Jak to pokračovalo?Tuším, že jste to ani nezkusila….Jaký je vztah záleží vždy!!! jen na ženě. Zkuste se přestat zlobit, že vše je jen a jen na vás a vy a jen vy se máte měnit, a zkuste to vzít jako super výhodu, že vlastně můžete mít krásný vztah, můžete mít vše, po čem toužíte a to vše nezáleží na nikom jiném, než jen na vás samotné, není to úžasné? Vaše štěstí není závislé na nikom druhém, jen na vás. Takže začněte se změnou, s vlastní změnou. Vykašlete se na všechny ženy ve svém okolí, které nedokázaly být skutečně ženou, je možné, že když začnete, budou se vám smát a budou vás zrazovat a budou vámi opovrhovat – jen budou zkoušet, zda jste skutečně pochopila, žeto děláte pro sebe, protože pokud jste to nepochopila, vzdáte to.Začněte pomaličku znovu svého partnera milovat stejně jako na začátku vztahu. Záležet jen na tom, jestli je spokojený a jak se cítí, zda je mu vedle vás fajn a uděláte cokoliv, aby se na vás těšil. Vzpomeňte si, jak jste se na něj dívala na začátku – je to tak stále, pokud to tak budete chtít vidět. Dělejte to, co má rád, dopřejte mu to, co se mu líbí, podporujte ho v tom, co chce on – i když vám se to líbit nemusí. Jemu se také nelíbíte v montérkách…A k tomu pornu. Oč vlastně jde. Muži mají své oblíbené zábavy, které nám ženám přijdou naprosto nepochopitelné, a tak i obráceně. Muži se dívají hodiny na chlapi běhající v trenýrkách za míčem, na jezdící a řvoucí auta či motorky, na krásné ženy a porno. Ženy sledují srdceryvné seriály o zhrzené lásce, milují smutné a uplakané láskyplné příběhy. Muž nechápe ženu, žena nechápe muže. Co potřebují oba je tolerance. Chlap myslí na sex stále a sledování porna je stejné jako čtení komixů, on to nespojuje s objektem, na který se dívá, skutečně to nemá s vámi vůbec nic společného. Pokud to přijmete tak, že sledování porna je stejné jako čtení milostného románu, tak přece není proč se tím zabývat. A jestli u toho onanuje on nebo vy, je to přece jedno. Nezabývejte se tím, co čte nebo co sleduje, ale tím, zda má chuť se milovat s vámi a když ne, tak proč ne. Opět si vzpomeňte na začátky – chtěla jste, aby na vás měl chuť, dělala jste cokoliv proto, aby ji měl.Dělejte to znovu! Jen proto, že si “čte komix”, který vám se nelíbí, neznamená, že vás nemiluje! Nemluvte o tom a neřešte to, nesnažte se mu to vysvětlit, aby něco pochopil, nic nepochopí. Chovejte se jako by četl komix. A sdělujte mu své pocity a to nejdřív ty pozitivní, než se vůbec naučíte je sdělovat (píšete, že říci někomu, že jste s ním nespokojená, je trochu problém). Takže – jsem ráda, že už jsem u tebe doma, těšila jsem se na tebe, konečně doma u tebe, mám radost, že jsi  doma, jsem tak šťastná s tebou doma,…. A teprve potom zkoušejte požádat o pomoc s čímkoliv opět sdělováním pocitů – byla bych ráda, kdybys mi pomohl s tím a s tím, co říkáš? A teprve, až toto v pohodě budete zvládat, přidat – mrzí mě, když …. trápím se tím a tím…Znáte nějakého skutečného muže, který se zajímá o domácnost? A pokud  takového znáte, chtěla byste ho? Já ne. O domácnost se stará žena, muže o pomoc žádá, ale jeho povinnost to není. I když se nám to třeba přijmout nechce, tak to je 🙂Nezapomínejte stále na to, že vše, co máte ve vztahu k partnerovi udělat, je jen a jen pro vás, vy to potřebujete! Pro sebe! Budete koukat, až začnete, jak se vám to za čas všechno stonásobně vrátí, ale to budete mít často pocit, že se snažíte marně, že se nic nemění, že jste jen a jen vy ta, která se o něco snaží, že on stále nic a nic – ano, to budete pociťovat, ale vydržte. Budete v šoku, nebudete stíhat brát, až se vám to vracet začne, to mi věřte 🙂 Doporučuji programy Žena je láska na AKADEMII CELOSTNÍHO ZDRAVÍVaše Empatia s láskou 

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?