Ano, ale pořád to ještě není komplexní, tedy celostní přístup.

Současná běžná medicína se většinou zajímá jen o fyzické tělo a ještě se stále více specializuje. Což má často za následek léčení jedné části těla bez ohledu na ostatní části. Z mého pohledu se jedná o zájem jen o jednu ze tří základních částí člověka, kterého chápu jako tzv. trojjedinou bytost, neoddělitelný celek těla, mysli a duše.

Psychosomatika je nauka o tom, jak se naše duševní stránka, tzn. to, jak myslíme, promítá do tělesných potíží. To už je dle mého pohledu lepší situace, kdy se bere v potaz, že naše psychické jednání a stavy se v důsledku promítnou do našeho fyzického stavu. Tedy v přístupu bereme v potaz už dvě části naší trojjedinosti.

Duchovní příčiny nemocí ale zahrnují i třetí složku našeho já: Naši duši

Jsme duchovní bytosti, jsme jen energie. Tento život se vším, co obnáší – s naším tělem, lidmi kolem nás a veškerou viditelnou hmotou – je jen cvičiště. Prostor, ve kterém si jako duše můžeme zažívat, kým jsme. Ve kterém můžeme díky duálnímu světu posuzovat, zda jsme bezpodmínečnou láskou nebo ještě ne a teprve se o to pokoušíme.

Pokud jsme tady na Zemi na „cvičišti“, pak nemůžeme být na své cestě u konce, jsme stále na ní.

Kdybychom byli na konci a byli bezpodmínečnou láskou, spojíme se s Bohem a už se nepotřebujeme dále inkarnovat.

Pokud tedy něco „trénujeme“, pak to znamená, že v tom selháváme, učíme se to, děláme v tom chyby, nejde nám to na první dobrou.

A ty chyby potřebujeme nějak poznat, prožít, uvědomit si je, abychom je mohli myslí zpracovat a změnit se. K tomu nám slouží tělo, kam se naše emoce z nezvládnutých lekcí usazují.

Tělo je úložiště našich emocí ze selhání. Usazují se v něm, kumulují, a bolí.

Je tedy určitě pravda, že všechny nemoce jsou nezvládnuté emoce. ALE!

Každý z nás je jedinečný a nezaměnitelný s nikým druhým.

Jsme jeden střípek vesmírné energie a takový jiný – stejný, neexistuje. Představte si skleněnou vázu, která se rozbije na miliony střepů, vypadají stejně, ale každý je jedinečný a nejdou zaměnit.

Jedinečnost energie, kterou neseme, tkví ve specializované výzvě, pro kterou jsme se narodili.

Naše DUŠE je jedinečná!

Každý se máme učit něčemu jinému, i když v konečném důsledku je cílem všech stát se láskou bez podmínek.

Není možné, aby všechny lidi bolela bedra proto, že si mnoho naložili. Odpověď pro všechny je jen tato obecná, stačí nám to ale? Myslím, že ne… Každý sám by se měl pídit po tom, čeho si moc naložil a jak to má shodit, protože i způsob zbavení se usazených emocí v těle máme každý jiný.

Jak tedy postupovat, abych pochopil, proč jsem nemocný?

Je třeba znát sám sebe, vědět o svých vlastnostech, o svých přednostech, a současně znát a přijímat svá negativa, což jsou výzvy ke změně.

Naše přednosti jsou základem toho, co máme ve svém životě dělat, čím se máme zabývat, co rozvíjet, v čem se realizovat. Naše negativa jsou ukazatele toho, co měnit na sobě na cestě k bezpodmínečné lásce.

Každý z nás má všechny prostředky k tomu, aby poznal sám sebe a znal se, věděl, co má dělat a k čemu mu všechno, co žije, slouží.

Můžeš začít ebookem Život podle A9P

Pokud znám sebe, vím také, proč jsem nemocný:

1. Buď prakticky nežiju své přednosti a silné stránky

2. Nebo jsem nepřijal své chyby jako své výzvy ke změně a nepracuju na tom.

Když znám sebe, dívám se na vše kolem skrze tento filtr. A pak jen skládám venkovní příčiny nemoci, která přijde.

Bolí mě bedra?

✔︎ Mám např. číslo 6 v datu narození, pak podle nauky, které se říká Numerologie (v našem případě Pythagorejské numerologie, neboť její základy zformuloval vám jistě známý řecký filosof, matematik, astronom a kněz Pythagoras ze Samu), pak mě bolí proto, že si beru na sebe příliš starostí o rodinu a způsob vyléčení je obrátit pozornost k sobě a věnovat energii sobě.

✔︎ Jsem prvek Kov podle Astrologie 9 Planet (známé také jako japonská numerologie), pak mě bolí bedra proto, že žiju v přesvědčení, že nikdo nikdy neudělá práci, která je třeba udělat, tak dobře jako já. A tak cesta k uzdravení je nechat věci nehotové a předávat kompetence.

✔︎ Atd., atd., je možné rozklíčovávat podle mnoha metod..

Rozklíčovat nemoc, najít usazené emoce, není vlastně těžké a může se to naučit každý.

Když znám sebe a dokážu si spojit s duchovní příčinou, pak mám základ hotov.

Dalším nezbytným krokem je však začít pracovat nejen s emocemi, ale i s hmotou, tělem.

Pokud jsou emoce zhmotnělé, tedy už se projevily jako stav, kterému říkáme nemoc, je třeba je zpracovávat hmotně. A začít především tím, čím krmíme tělo – stravou a přírodními doplňky stravy. Když budete lít (a většinou dlouhodobě do auta špatný benzín a nebudete dolévat dobrý olej, jak to dopadne? A strava, kterou dneska většina z nás konzumuje se opravdu nedá považovat za dobrou. Ale o tom zase jindy..

Je úžasné vidět tolik otevřených srdcí, hledajících sebe!

s láskou Miluška

Článek Je psychosomatika cesta k vyléčení? appeared first on Empatia.

Na koncertu Tomáše Kluse s Janáčkovou filharmonií Tomáš vyprávěl příběh své kamarádky, které měla psychické potíže a stále hledala řešení svých problémů, až jednou na dveřích obchodu uviděla nápis:

TÁHNI – K SOBĚ

A vše jí docvaklo…

Koncert byl mimochodem úchvatný a všem ten zážitek doporučuji. Můžete si poslechnout celé album – je volně na YT – KLUSYMFONIE, ale zažít to na vlastní kůži je skutečně nepředatlelná zkušenost.

Když vnímáte to propojení různých hudebních žánrů, cítíte tu samozřejmost, že vše je jedno a dohromady jsme vším.

Pokud každý z nás žijeme svou jedinečnost, vyjadřujeme ve svých životech své dary, které tu máme, a zaplňujeme své jedinečné místo, pak není třeba soupeřit.

Místa je pro každého dost. Napak při žití své jedinečnosti každý cítí, že vzájemné spojení jedinečných lidí nemůže být nikdy bojem, ale vždy musí být doplněním jeden druhým.

Je třeba ale začít tím, co uviděla ta Tomášova kamarádka na dveřích.

Je třeba nejdřív táhnout k sobě.

Jít k sobě.

Pochopit sebe.

Přijmout sebe takového, jaký jsem.

A žít v životě své přednosti, uplatňovat své schopnosti, a současně nedostatky vidět jako výzvu ke své změně k lepšímu. Nedostatky nevidět jako chyby, ale jako příležitosti.

Když celý život pomáháte lidem, aby táhli k sobě, aby otočili prst na sebe a s jakoukoliv změnou, kterou chtějí ve svých životech vidět, začít u sebe, a pak to slyšíte častěji a častěji, cítíte se jako skutečný vizionář.

Web empatia.cz byl ve své době vzniku totálně vizionářský.

Přesto nešlo čekat, až bude souznít většina lidí…

Určitě to znáte, když cítíte, že vám něco dává tak ohromný smysl, že to prostě víte a nemůžete s tím přestat, i kdyby jste zůstali úplně sami. Tak to celou dobu mám já. Nejde s tím přestat a jsem nadšená, že lidé čím dál tím víc slyší na to, že mají jít – táhnout k sobě. A dělají to.

Koncept celostního léčení vychází z prastarého pentagramu, který vyjadřuje charakter a tok energií v životě – v přírodě, mezi lidmi, v našem těle.

Podle tohoto pentagramu existuje 5 základních druhů energií, mezi kterými fungují jasně dané vztahy, energie teče určitým způsobem.

Kdo se seznámí s těmito energiemi a pochopí jejich tok, rozluštil koncept života.

Umí číst ve svých vztazích, ve svém těle, chápe své nemoci a problémy, ví přesně, čím se zabývat, co neřešit, co dělat a co naopak nedělat.

Každý člověk patří do jednoho prvku tohoto pentagrramu – je Dřevo, Oheň, Země, Kov nebo Voda.

A tak současně ví, jaký je jeho životní úkol, který si vybral.

✔︎ Dřevo – učit se být spokojený a toleranci

✔︎ Oheň – učit se radovat každý okamžik

✔︎ Země – učit se trávit vše, co přichází

✔︎ Kov – učit se odpouštět

✔︎ Voda – učit se nelpět na druhých lidech a nebát se

Tady je ebook Život podle A9P, kde to najdeš i ty

Zná to už desítky tisíc lidí, kterým jen toto pochopení udělalo v životě revoluci.

POCHOPILI SEBE!

STALI SE TVŮRCI VLASTNÍCH ŽIVOTŮ!

ZAČALI SE ZABÝVAT SEBOU A PŘESTALI UKAZOVAT PRSTEM NA DRUHÉ!

ŽIVOT SE JIM TOTÁLNĚ OBRÁTIL DO VĚDOMÉHO PROŽÍVÁNÍ ♥︎

Všichni, kdo to uviděli, mi říkají, že druhým ohromným přínosem je jednoduchost. Že konečně pochopili složité poučky, které znali, ale nedokázali je uvést do praxe. Vše, co funguje, je jednoduché…

Chci vám všem složit poklonu a poděkovat.

I vy jste vizionáři, protože i vy nemáte souhlas většiny lidí z vašeho okolí. I vy jste museli najít sílu a pevnou víru a odhodlání jít proti proudu. I vám to muselo dávat sakra smysl.

Pokud vám cokoliv pomohlo a díky tomu jste zdravější, šťastnější a prožíváte radostnější život, má mise je splněna. Děkuji!

A kromě velkého poděkování za to, že táhnete k sobě spolu se mnou, vám posílám vzkaz:

♡ Problémy, které v životě máte, jsou nástroje k tomu, abyste se zastavili a konečně táhli k sobě.

♡ Ve chvíli, kdy se obrátíte k sobě, začnete nacházet to, co milujete.

♡ Když najdete to, co milujete, budete to muset i dělat.

♡ Čím víc to budete dělat, tím víc lásky k sobě budete následně mít.

♡ Čím víc se budete zabývat sebou, tím méně času budete mít na to zabývat se druhými a ztrácet s problémy druhých svůj drahocenný čas.

♡ Překonávání chyb vás bude motivovat k dalšímu posunu, protože přijetím chyb zjistíte, že vaše dary jsou nástroje k překonání vašich chyb, že všechno, co jste dostali, je dokonale sladěno.

♡ Přijetím svých chyb se přestanete vinit.

♡ Když přestanete vinit sebe, zjistíte, že nikdo není za nic vinen a přestanete soudit druhé lidi.

Když táhnete k sobě, ve vašem životě se začne skládat harmonie a vykročíte cestou k pochopení celého konceptu tohoto světa.

Jen ten člověk, který je u sebe, může dostat informace přesahující naše lidské chápání. Jen člověk, který je u sebe, může dostat dary, díky nimž se přestane bát všeho, i smrti.

Jste neuvěřitelně úžasní a já jsem šťastná, že jste na té cestě se mnou.

DĚKUJI ♥︎

S láskou Miluška

Článek Táhni k sobě appeared first on Empatia.

Naprosto typická situace, kterou znáte úplně všichni.

Přijdu k lékaři s nějakým problémem a on se zeptá:

„A co v rodině? Má to někdo?“

A vy odpovíte, že třeba babička nebo sestra má podobný problém.

„Tak to máte dědičný, s tím se vlastně nedá nic moc dělat. Ty prášky, které užívá babička nebo sestra budete muset polykat holt taky.“

A vyřízeno.

Znáte to? Zažili jste to taky? Já ano …

Víte, co nám tímto výrokem vůbec nedochází?

Že ztrácíme příležitost sami se svým problémem něco dělat!

Dostaneme útěchu, že to vlastně nemá smysl. Že je to zbytečné, že se stejně té nemoci zbavit nejde, když i babička ji má… A našemu rozumu a egu to stačí a hoví si v tom, protože co nejvíc naše ego nesnáší, je změna. A tak zůstat v nemoci s pocitem, že jsem chudák, který stejně nic změnit nemůže, je jeho výhra.

Možná úplně nesouhlasíte s tím, že dědičnost je nesmysl. Ale je to tak.

O tom, že geny neřídí naše zdraví, učí Bruce Lipton už desítky let – viz článek Geny neřídí naše zdraví

Dědičnost je jen přijetí podmínek pro náš život, který jsme si sami vybrali. Podmínek, které my sami potřebujeme!

Vybrali jsme si životní úkol, a pro ten životní úkol přesné životní podmínky, a přesné lidi, kteří nás ke splnění toho úkolu dovedou. A nezvládnuté úkoly se ve hmotě, na těle, projevují jako nemoci.

Přečtěte si článek Nemoc je výzva k zastavení

Takže dědičnost můžeme pojmout dvěma způsoby:

1. Jsem chudák a oběť,

která nemá vliv na život, který žije, protože jsem měl tu smůlu a narodil se do rodiny, kde je nějaký dědičný problém. A jsem v pasti!

2. Všechno je jen výzva k mé vlastní změně, i nemoci v rodině.

Nemusím je mít, pokud budu žít jinak. Z nemocí rodičů se mám poučit, chování, díky kterému jsou oni nemocní, já změnit. A pak být nemocný nemusím. Jsem tvůrce vlastního života a žádná oběť něčeho venku.

Zamyslete se nad tím, zda jste oběť nebo tvůrce. Zda je pro vás dědičná zátěž rodiny jako smůla nebo příležitost.

Všechno můžeš pochopit v základu z ebooku Život podle A9P

A jsem tu já, abych ti pomohla.

Pochopit dědičnost znamená pochopit karmu. Nepokračovat v dědičných postojích a nemocích znamená překonat karmu!

Můžete udělat velkou věc pro sebe i pro pokolení, která půjdou ve vašich stopách!

S láskou Miluška

Článek Dědičnost: Smůla nebo příležitost? appeared first on Empatia.

Často si v těchto dnech zpívám mou oblíbenou písničku od Ready Kirken Nosím černý brejle a ptám se, proč tolik lidí nosí černý brejle, i když sluníčko vůbec nesvítí? Tahle písnička mi pomohla.

„Nosím černý brejle, protože mi nejde, chránit svoji duši, která něco tuší…“

Ale před čím se vlastně chráníme?

Vzpomeňme si na zimu.

Špína, krátký den a pořád šero, žádný zpěv ptáků, žádné sluníčko, žádné barvy – a my samá deprese, zalezlí doma v posteli, bez energie a šťávy, s obrovským úsilím se dokážeme radovat.

A těšíme se na jaro a léto.

Hned při prvních barevných jarních kytičkách v květince si je kupujeme domů, abychom viděli alespoň nějaké barvy.

A když vysvitne sluníčko, první jarní sluníčko, okamžitě sáhneme do šuplíku a vytáhneme své sluneční brýle – přece se nosí, když svítí sluníčko.

Někdo je vůbec neschová, určitě i vy jste potkali někoho ve slunečních brýlích v prosinci.

Proč to děláme? Je to obyčejný strach…

Co znamená jaro a pak léto?

Co nám, lidem, ukazuje? Nový život, nový pohled, nové začátky. Změna, posun.

Z čehosi šedivého a stagnujícího – odpočívajícího (zima) vzniká cosi živého, pulzujícího, barevného, rozpínavého, nového.

Zima je čas příprav, čas sbírání sil na posunutí se do nových, jiných, vyšších světů, pohledů, vztahů, postojů, do něčeho, co minulé léto ještě nebylo, do něčeho, co toto léto můžeme přijmout a udělat jinak, je to pro nás výzva, výzva k vlastnímu posunu výš.

Ale my nechceme vidět ty barvy, ty výzvy, tak si nasadíme černý brejle a hned vidíme vše šedivé – no skvělé.

A dokonce někdy ani nechceme slyšet zpěv ptáků a šumění větru – tak si nasadíme sluchátka.

Strach z výzvy, bojíme se, že neobstojíme, nic víc.

Potřebujeme chránit svoji duši? Která něco tuší?

Jak se zpívá v té úžasné písničce? Jasně, že jo! Naše duše tu není na rekreaci, jediní, kdo jí brání v rozvoji, jsme my sami!

Někdy raději onemocníme nebo dokonce umřeme, než bychom se posunuli, něco změnili, od něčeho ustoupili. Tím „my sami“ myslím naše ego, naše rozumno, naši mysl, naše zkušenosti, naše zásady, naše zatvrzelosti.

Proč na nich tolik lpíme? Opět to není nic jiného než strach – strach z toho, jak budu vypadat, když změním názor, co si o mne pomyslí, když nebudu bojovat za své pravdy, jak mne pomluví, že se neumím pohádat a mlčím? Proč se bojíme? Co ztratíme? Nic – naopak získáme…

Odložme černý brejle

Pokud chcete použít rozum, tak si vysvětlete, že přece barvy jsou léčivé, mají na nás velmi pozitivní vliv, ozdravný. Zelená léčí játra, oranžová a žlutá srdíčko, červená posiluje energii, modrá vztahy, jen černá barva neposiluje život, jen stagnaci a smrt.

Černá barva neposouvá nikoho v ničem – odložme černý brejle!

Také si můžete rozumově vysvětlit nesmyslnost nosení černých brýlí z hlediska funkce oka.

Oko je orgán, který jako každý jiný je třeba cvičit, trénovat, posilovat vlastní aktivitou.

Zornička se přizpůsobuje intenzitě světla, pokud je ho mnoho, stahuje se, aby se neporušila sítnice tím, že do oka vnikne víc světla než má. A teď ruku na srdce – kdo z vás má skutečně sluneční brýle kvalitní se clonou, s filtrem? Většina z nás má ty za 59,- od aktivnějších obchodníků z východu…. Je vám jasné, že tedy zornička se nezúží, do oka se ale vpustí paprsky, které by zornička nepustila. Takže ona se netrénuje, a i vnitřní oko se ničí! A pak se divíme, že kolem čtyřicítky nějak už nemůžeme přečíst ty malé nápisy…

Když se oprostíme od fyzična a budeme chtít prožívat den jako trénink, snažit se vnímat toho, koho potkáme, jako své zrcadlo, tak schválně – kam se díváte při setkání s někým druhým nejdřív? Do očí samozřejmě… A co vidíte – černý brejle, takže žádný trénink…

Odložte černý brejle, odložte své strachy, prožívejte svůj každý den naplno, se sluníčkem a barvami, které chce den přinést a které máte vidět a vnímat.

Odložte černý brejle a buďte otevření novým výzvám, odložte staré zásady a nebuďte in, dívejte se do očí každému, smějte se přitom a měňte lidi kolem sebe, vytvořte si nový, smějící se svět bez černých brejlí a beze strachu – a začněte s tím vy sami!

Stáhněte si ebook Život podle A9P, najdete tam cestu ke světlu – pozitivnímu přístupu k životu!

Mnoho odvahy ke změnám přeje s láskou Miluška

Článek Odložte černý brejle appeared first on Empatia.

Konečně je tu náš čas. Čas pro převaděče do nové doby, světlonoše, kteří budou svou změnou svítit na cestu ostatním.

♡ Pro tuto dobu jsme se narodili

Každý z nás máme hluboké vnitřní vědomí toho, proč jsme tu a za jakým účelem. Přišli jsme sem vykonat o nic menší věc než  přeměnu našeho světa v místo, které tu ještě nebylo.

♡ Všechny nástroje máme v sobě

Uvnitř nás samých je hluboké napojení na Boha, Vesmír, energetickou databázi. Víme, proč tu jsme a také máme schopnosti všechny nástroje k uskutečnění našeho poslání. použít.

♡ Hlavním nástrojem je schopnost naslouchat sobě

Možná pátráš po onom návodu, co dělat, a možná odpověď, že si ho najdeš sám, tě příliš neuklidní. Máš ho v sobě a sám víš, co dělat. Ale přijít si na to musíš sám. Protože tenhle návod na změnu světa je o změně tebe, proto nemůže být univerzální, ale čistě tvůj.

♡ Teď už není možné na nic čekat

Naše duše jsou tu proto, že mají úkol pomoci změně, o které nikdo neví, jak proběhne, protože nikdy zatím v historii lidstva k takové změně nedošlo. Jsme první. Jsme vyvolení a musíme. Naše duše nám nedá spát, nedovolí být spokojenými a šťastnými, dokud nevyslyšíme její volání a nezačneme s kroky, které je třeba udělat.

♡ Místo návodu použijme intuici

A prostě vyražme vstříc chybám, které budeme dělat, protože je musíme dělat, když vše musíme jen zkoušet. Cílem našich životních lekcí není dělat věci správně, ale dělat chyby a poučit se z nich.

♡ Zamilujte se do svých stínů a nedostatků

Abychom mohli najít svou sílu, musíme se cele přijmout. Naše stíny vždy ukazují cestu, čím se zabývat a kudy nás duše volá ke změně.

♡ Zabývat se sebou, nejdřív sebou

Pokud připustíme, že máme spoustu cest, jak a kudy se posouvat na cestě k bezpodmínečné lásce, víc se stávat Bohem, přestaneme chtít změnit svět, ale budeme jásat a radovat se z vlastní cesty za láskou. Sami za sebe, sami pro sebe.

♡ Vraťme se zpět do energetického kola života, kam patříme

Abychom mohli inspirovat svět a ostatním svítit na cestu, musíme se navrátit k sobě, ke své podstatě, poznat, kdo jsme, proč tu jsme, co tu máme dělat.  Je potřeba nejprve projít svými temnými částmi našeho vlastního já. Čím víc to bolí, tím více odměn dostaneme.

♡ Každý okamžik je kolem nás spousta pomocníků

Máme celý tým andělů, duchovních průvodců a učitelů z tohoto i jiných světů, kteří jsou natolik oddáni našemu růstu a rozvoji, že se můžete naprosto spolehnout, že vše zvládnete. Až jednou uvidíte jejich nadšení z každé překážky na vaší cestě, tak od té doby i vy budete každý problém vnímat jako neuvěřitelně radostnou výzvu!

♡ Jsi světlonoš, tak inspiruj

Když začneš s hledáním sebe, postavíš se na první místo a začneš se každý den věnovat sobě, budeš tak zaujatý a nadšený ze změn, které přijdou, že si ani nevšimneš, že všichni lidé kolem tebe tě pozorují a jen dělají totéž. Tomu se říká inspirace.

Přidej se ke mně tady

s láskou Miluška

Článek Světlonošům appeared first on Empatia.

Každá žena se více či méně setkala ve svém životě s tím, že byla nucena okolním mužským světem schovávat část sebe samé.

Především křesťanství vybudovalo ikonu panny a matky jako jedinou přijatelnou tvář ženy. Nespoutaná čarodějka a moudrá stařena byla zatracena.

V každé z nás je ale nejen naše světlo – panna a matka, ale i náš stín – čarodějka a stařena.

Je načase vytáhnout své stíny a začít je žít, protože jen tak rozhýbeme ženskou sílu ve venkovním světě.

A přestaneme se snažit udržet se ve fázi, která je akceptovaná, tj. ve fázi panny a matky.

✔︎ Chceme být milovány a přijímány, tak jsme cudné panny a bojíme se projevit svou vášeň, naplno žít svou sexualitu.

✔︎ Chceme být milovány, tak přeháníme svou péči o druhé, zachraňujeme své děti a partnery a všechny lidi, a bojíme se dát samy sebe na první místo.

Vždyť ale každá žena prochází ve svém životě čtyřmi stádii, obdobím panny, matky, divoké a moudré žey a obdobím stařeny. Všechna stádia jsou časem, kdy máme projevit samy sebe přesně v té podobě, kterou žijeme, naplno. Když začneme ctít každou životní fázi, užijeme naplno vše, co poskytuje, přestaneme potřebovat zachovat některý z cyklů do konce života. Vyhodíme minisukně, když vstoupíme do fáze matky. Přestaneme si barvit vlasy, když vstoupíme do fáze stařeny.

Přechod z jednoho stádia do druhého je dán životními událostmi, které by si všechny zasloužily velkou oslavu.

První menstruace, první sex, porod a menopauza. Z dívky se stává panna, z panny matka, z matky divoká a moudrá žena a ta přechází ve stařenu. Každá sama si zhodnoťme, jak jsme prožívaly přechody, jak jsme oslavovaly jednotlivá stádia. Tak můžeme najít, co skutečně léčit. Potřebujeme to každá…

Čtyři fáze života ženy prožíváme každý měsíc.

Ať už je naše zranění kdekoliv, ať už jsme selhaly v životě v jakékoliv fázi, máme každý měsíc šanci se uzdravit. Každý měsíc můžeme znovuprožít svou první menstruaci a užít si ji jinak, lépe, oslavit ji. Každý měsíc můžeme prožít znovu porod, divokou sexualitu i svou smrt.

My ženy jsme spasitelkami světa, proto naše sebeuzdravující schopnosti jsou před nás stále a stále a dokola předkládány. Cyklicky. Pořád a pořád a pořád… dokud se nenapojíme.

Tím, že se napojíme na svůj vlastní cyklus, napojíme se na cyklus Země, Měsíce a života. Probudíme tím svou ženskou sílu, která je cyklická, a rozhýbeme tím univerzální ženskou sílu všude kolem nás.

Je naší povinností obnovit svou cykličnost pro obnovení cykličnosti světa. Jen my ženy to můžeme udělat.

Zachráníme tím i sebe. Shodíme všechny masky. Zbavíme se strachů. Přijmeme se takové, jaké jsme. Zamilujeme se do sebe a do života, který žijeme.

Napojením se na cykličnost se napojíme na nekonečnou moudrost Vesmíru, která je pro nás připravena a čeká.

Až se napojíme, poznáme to tím, že v sobě probudíme intuici.

Intuice je signál, že jsi u sebe. Že jsi napojená.

Intuice tě dovede ke všemu, po čem toužíš. Intuice ti dá odpověď na všechny otázky, které máš. Intuice ti pomůže vyřešit všechny problémy, které řešíš. Intuice je cesta k životu v lásce bez podmínek. Cesta k božství.

Stovky žen už touto cestou kráčí, můžeš se přidat i ty – SÍLA ŽENY

s láskou Miluška

Článek Cykličnost tě dovede k intuici appeared first on Empatia.

Mít skvělé vztahy s každým, na kom nám záleží, to bychom rádi všichni.

Jenže jde to, pokud nemám skvělý vztah s tím nejdůležitějším člověkem, kterého mám? Sám se sebou?

Milovat sám sebe znamená dávat si vždy a za každých okolností přednost před těmi druhými.

Určitě vás napadne – nejsem přece sobec!

Dát sobě přednost není sobectví, ale sebeláska.

Naše lidská charakteristika sobectví je postavená na strachu a potřebě druhé lidi k sobě poutat, vázat na sebe, abychom nebyli sami, na strachu ze samoty.

Je třeba ale přijmout fakt, že sám jsem se narodil a sám také odejdu a ten, o kterého se mám starat na prvním místě jsem jen já sám.

Druzí lidé jsou bonus plus, učitelé, pomocníci, trenéři. Z jejich chování mám číst sám sebe, hledat, co mám změnit ve svém chování já sám. K tomu nám slouží druzí lidé

Pokud miluji sám sebe, dělám vše pro to, abych byl šťastný já sám.

1. Neničím se zlobou, smutky, strachy, trápením s druhými lidmi.

Nezatěžuji se tím, jak se chovají druzí, vím, že druhé lidi nelze změnit. Nechám je být, ať si dělají, co chtějí.

2. Najdu si to, co těší a baví mě a to dělám.

Naplňuji si den tím, co miluji, co mi dělá radost. Vím, že tento můj život je pouze jeden a pokud ztratím jediný den něčím, co mě nebaví, žádný náhradní termín na opakování nedostanu.

3. Rozdávám úsměv a lásku.

Jsem si vědom toho, že co vysílám, to se mi vrací, a tak vysílám jen pozitivní a láskyplné myšlenky. Přeji každému vše dobré, jsem shovívavý a tolerantní k chybám druhých lidí.

Chovám se ke každému jako k malému dítěti. Přece vím, že všichni jsme děti.

4. Starám se o čistotu svých myšlenek.

Vím, že myšlenka tvoří mou realitu, tak se nezabývám ničím, co mi přináší nepříjemné pocity. Umím si v hlavě přenastavit myšlenky na pozitivní, používám pozitivní afirmace a umím si vše negativní přehodit na pozitivní.

Vím, že pokud se věci nedějí tak, jak bych chtěl, je to tak nejlépe pro mě a jsem za to vděčný.

5. Starám se o čistotu svého těla,

protože vím, že je to jediný model, který v tomto životě mám.

Jsem si vědom, že se na těle odráží mé nezvládnuté strachy a smutky, a tak dokáži číst signály svého těla a tělu tak pomáhat. Jím jen takové potraviny, které mi pomáhají a které mi neubližují.

6. Snažím se o zachování rovnováhy ve svém životě.

Kde je příjem, musí být i výdej, a tak dokáži nejen lásku dávat, ale vše dobré i přijímat.

Umím přijímat pochvaly a ocenění, úsměvy druhých lidí.

Vím, že mám chyby a jsem za ně rád, aspoň vím, na čem pracovat a co zlepšovat.

s láskou Miluška

Empatia s Miluškou

Článek Pokud miluju sám sebe, dělám vše pro to, abych byl šťastný já sám appeared first on Empatia.

Všechno na těle, i pearcing, ukazuje na něco v nás.

Pokud si nevíme s něčím rady, nedokážeme to vyřešit, pak používáme zástupný způsob.

Nic není špatně, chce to jen vědět, proč to tak mám a co s tím dělat.

Piercing obecně znamená, že se cítíme izolovaní a nepochopení, což nám způsobuje bolest.

Je to projev rebelie. Naši emocionální bolest přenášíme na rovinu fyzickou.

♥ Výzvou je mít se rád takový, jak jsem. Naučit se vyjadřovat, co cítím a zbavit se bolesti z minulosti.

I místo, kde máme piercing o něčem vypovídá:

✔︎ Bradavky

Trápí nás pocit nedostatku zájmu.

♥ Miluj sebe a pečuj o sebe sám! Nikdo jiný ti nedá více pozornosti, než ty sám.

✔︎ Dásně

Cítíme se ohroženi.

♥ Jsi v bezpečí a milován, nic a nikdo ti nemůže ublížit. Vše v mém světě je v pořádku ve prospěch všech zúčastněných.

✔︎ Jazyk

Nejsme schopni vyjádřit bolest, kterou cítíme.

♥ Zbav se všeho, co tvůj život ztrpčuje, vypořádej se s minulostí tak, že to vynes na světlo.

✔︎ Nos

Toužíme po uznání.

♥ Oceň sám sebe, přijmi se takový, jaký jsi, pochval se a odměňuj se.

✔︎ Obočí

Chceme přitáhnout pozornost k naší bolesti.

♥ Připusť si své trápení a řeš ho. Nesnaž se o to, aby někdo druhý řešil to, co se týká tebe.

✔︎ Penis a vagina

Sexuálně trpíme.

♥ Problémy se sebepřijetím, pocit, že milovat přináší bolest. Přijmi, že láska je radost!

✔︎ Rty

Trápí nás nevyřčená bolest.

♥ Nauč se vyjadřovat to, co cítíš.

Hledej v diagnostických metodách pro jednotlivé nemoci, třeba ti to sedne i s tvým piercingem….

Učím vás znát sami sebe. Protože pokud se znáš, tak víš, proč třeba ještě teď potřebuješ piercing.

Hledej sebe v ebooku Život podle A9P

S láskou vaše Empatia – Miluška

Článek Piercing – máš ho? A kde? appeared first on Empatia.

V posledních letech se čím dál častěji objevují zprávy o tom, že vědci a technokraté chtějí „řídit“ klima, blokovat sluneční záření nebo ovlivňovat počasí. Pro mnoho z nás to zní jako další pokus „zachraňovat planetu“ bez pochopení hlubších souvislostí.

Ale co když se za těmito snahami skrývá něco víc?

Co když je to ve skutečnosti obraz kolektivního strachu, který se snaží potlačit to největší světlo – jak venku, tak uvnitř nás?

☀️ Slunce není jen zdroj světla

Slunce je prastarý symbol života. Ve všech duchovních tradicích bylo ctěno jako božské, vědomé, léčivé. V duši člověka představuje jasno, lásku, probuzení. Není náhodou, že právě Slunce osvěcuje vše skryté. Světlo nehodnotí, ale odhaluje – a právě to může být pro ty, kdo žijí ve stínu, děsivé.

Když se někdo pokouší zakrýt Slunce – ať už doslova, nebo obrazně – vyjadřuje tím snahu zastavit proud života, zpomalit přirozený vývoj, zadržet to, co už se nedá udržet.

? Technická řešení pro duchovní problémy?

Lidstvo se dostalo do bodu, kdy se snaží léčit následky – ale bez ochoty pochopit příčiny. Hovoříme o znečištění, klimatických změnách, nedostatku vody, nemocích – a přitom stále málo mluvíme o odpojení. Od přírody. Od těla. Od intuice. Od duše.

Místo návratu k jednoduchosti, lásce a rovnováze přichází návrhy na rozprašování částic do atmosféry, řízení oblačnosti, simulování stínu.

Ale duše dobře ví, že světlo se nedá potlačit navždy.

? Slunce v tobě nikdo nezakryje

To nejdůležitější Slunce září v tobě.

Je to tvé vědomí, tvé srdce, tvá schopnost vidět za oponu, tvé „ano“ životu i ve chvílích, kdy svět okolo vypadá chaoticky.

Možná nelze změnit globální rozhodnutí, ale každý z nás má vliv. A ten začíná u toho, kam zaměřujeme svou pozornost, jaké myšlenky si dovolujeme žít a zda jsme ochotné zůstat otevřené – i tváří v tvář temnotě.

✨ Tvá síla spočívá v tom, čemu věříš

Místo strachu z toho, co „oni plánují“, se vrať k sobě. K přírodě. K lásce.

?‍♀️ Když se každé ráno nadechneš světla a řekneš „děkuji“, měníš svět.

? Když obejmeš strom, promluvíš s vodou, ucítíš vítr – obnovuješ ztracené spojení.

? Když záříš, inspiruješ ostatní, aby také zapnuli své vnitřní Slunce.

A najednou už není třeba tolik bojovat. Jen být. A žít to, co se nedá zastavit.

? Závěrem:

Země ví, co dělá. Příroda ví, co dělá. Tvoje duše taky.

Slunce bude dál zářit.

A světlo vědomí, které se v lidech právě teď probouzí, je silnější než jakýkoli umělý mrak.

Neboj se. Důvěřuj. Zůstaň v lásce.

Miluška

Článek Nezastavíš Slunce. Ani probuzené vědomí. appeared first on Empatia.

Tento příběh je příběhem mnohých z nás. Nežijeme své životy, ale obětujeme se druhým…

Příběh od Iriny Seminé:

– Dobrý den, prosím vás, tohle je fronta na přinášení obětí?

– Ano, ano – jste za mnou. Já mám 852, vy 853.

– Proboha… Kdy na nás přijde řada?

– Nebojte, tady to jde rychle. Komu nesete oběť?

– Lásce. A vy?

– Já dětem. Děti, to je moje všechno!

– A co jste přinesla jako oběť?

– Svůj osobní život. Jen aby byly zdravé a šťastné! Pro ně dám všechno. Chtěl si mě dokonce vzít jeden slušný člověk, ale nevdala jsem se. Přece jim nepřivedu domů otčíma! I zajímavou práci jsem nechala být, protože bych musela daleko jezdit. Našla jsem si místo vychovatelky v mateřské škole, abych je měla blízko, mohla se jim věnovat, uvařit jim, vyprat. Dětem všechno. Na mě už stejně tolik nezáleží.

– Naprosto vás chápu. Já sama chci obětovat vztah… Víte, mezi námi s manželem už to dávno všechno vyhaslo… Má jinou ženu. A mně se teď taky objevil muž… Kdyby tak manžel odešel první!  Jenže on se k ní stěhovat nechce! Dokonce pláče…že prý je na mě zvyklý. A mě je ho líto. Kdyby aspoň nebrečel!  A tak žijem…

Otevřely se dveře a je slyšet volání: „Číslo 852, pojďte dál!“

– Bože…. Tak já jdu. Jsem tak rozčilená!!! Co když tu oběť nepřijmou?

Číslo 853 celé skleslé čeká na vyzvání. Čas se pomalu táhne, ale nakonec z kanceláře vychází 852.

– Tak co? Co vám řekli? Přijali oběť?

– Ne… Je na to zkušební doba. Poslali mě, ať si to ještě rozmyslím.

– Počkejte… Proč? Proč vám to nevzali rovnou?

– Představte si, oni se mě zeptali: „Rozmyslela jste si to dobře? Je to navždycky!“ A já jim říkám „To nevadí. Až děti odrostou, ocení, co pro ně máma obětovala.“ Oni na to: „Posaďte se a dívejte se na obrazovku“. A tam šel nějaký divný film! O mě. Jako že děti už vyrostly. Dcera se vdala někam do tramtárie, syn volá jednou za měsíc, mluví, jakoby se bál, snacha se mnou mluví na půl úst… Říkám mu: „Proč jsi na mě takový, synáčku, za co?“ A on: „Proboha, mami, nepleť se nám do života! Ty snad nemáš co dělat?“ Ale co mám dělat, když jsem se vždycky starala jen o děti, mimo ně jsem se o nic nestarala??? Tak snad – děti neocenily moji oběť? To jsem se snažila zbytečně?
Ze dveří kanceláře je slyšet: „Další! Číslo 853!“

– Ježíš, teď jdu já… vy jste mě úplně vykolejila… Co to má být? No, teď už je to jedno!

– Pojďte dál, posaďte se. Co jste přinesla jako oběť?

– Vztah…

– Aha. No, tak nám ho předveďte.

– Tady… Podívejte, není nijak veliký, ale moc sympatický. Úplně čerstvý, neomšelý, seznámili jsme se teprve před půlrokem.

– A kvůli čemu ho chcete obětovat?

– Kvůli zachování rodiny…

-Čí? Vaší? Je to kvalitní rodina?

– No to určitě! Muž má milenku, už dávno, věčně za ní běhá, pořád jenom lže, už ani nemám sílu to poslouchat.

– A vy sama?

– Co já? Taky se našel mužský, máme vztah…

– Tak to tenhle nový vztah dáváte jako oběť?

– Ano. Aby se zachovala rodina.

– Jaká? Teď nám tu sama říkáte, že manžel má jinou. A vy máte jiného muže. Tak jaká rodina?

.- No a co? Podle občanky jsme pořád ještě manželé! Takže jsme rodina.

–  Takže vy jste takhle spokojená.

–To ne! Rozhodně ne! Jak bych mohla být spokojená? Vždyť pořád jen pláču a nervuju se!

– Ale vyměnit tenhle stav za nový vztah nechcete ani za nic, nebo ano?

– Víte, není to zas tak hluboký vztah, prostě společně trávíme čas… Nebylo by mi to zas až tak moc líto!

– No, jestli to není líto vám, nám tím méně. Tak nám dejte tu vaši oběť.

– Ale mě říkali, že tady promítáte nějaké filmy. O budoucnosti! Proč mi to nepustíte?

– Pouštíme tu různé filmy. Někomu z budoucnosti, někomu z minulosti… Vám ukážeme film ze současnosti. Tak to zapínáme, dívejte se.

– No ne! Tohle mám jako být já!? Proboha, copak já takhle vypadám??? To je lež! Já na sebe přeci dbám!

– Tímto způsobem se zvnějšku  projektuje vaše duše.

– Cože??? Ta svěšená ramena, sevřené rty, oči bez jiskry, splihlé vlasy…

– Lidé tak vždycky vypadají, když jejich duše pláče…

– A co je to za kluka? Ten mrňous… Koukněte, jak se ke mně tiskne!

– Vy jste ho nepoznala, co? To je váš manžel. V duševní projekci.

– Manžel? Co je to za hloupost, můj muž je dospělý člověk!

– Ovšem v duši je to dítě. A tiskne se k vám jako k mamince.

– Nojo, máte pravdu, ve skutečnosti takový je! Pořád se na mě lepí, pořád se za mnou táhne.

– Takže ne vy k němu, on k vám?

– Já jsem si už jako dítě vzala za své: žena musí být ta moudřejší, silnější, rozhodnější. Musí řídit rodinu a vést manžela!

– A tak to taky u vás je. Silná, moudrá, rozhodná maminka vede svého chlapečka-manžela. Vynadá mu, polituje ho, utěší i odpustí. Co jste čekala?

– Tak to je tedy moc zajímavé! Já přece nejsem žádná jeho matka, jsem jeho manželka! A v tom filmu… Vypadal tam tak provinile. A stejně zas poletí za tou svou běhnou. Jenže já ho stejně miluju.

– Samozřejmě, tak to přece i bývá: chlapeček si pohraje na písku a vrátí se domů. Ke své mamince. Popláče si do zástěry, požaluje si… No dobrá, konec filmu. Pojďme už to celé uzavřít. Dáváte lásku jako oběť? Nerozmyslela jste si to?

– A budoucnost? Proč jste mi neukázali budoucnost?

– Ale vy nemáte budoucnost. Při takové přítomnosti… váš přerostlý „chlapeček“ stejně uteče. Když ne k jiné ženě, tak do nemoci. Anebo vůbec – do nikam. Prostě najde způsob, jak se vyhrabat „zpod máminy sukně“. Sám by už rád vyrostl…

– Ale tak co mám dělat??? Proč se vlastně mám dávat v oběť???

.-To musíte vědět sama. Třeba se vám strašně líbí být maminkou. Více než být manželkou.

– Ne. Mě se líbí být milovanou ženou!

– Maminky také bývají milovanými ženami, dokonce dost často. Tak co? Jste připravena odevzdat oběť? Kvůli zachování toho, co máte, aby váš muž i nadále zůstal chlapečkem?

– Ne… nejsem připravená. Musím si to ještě promyslet.

–Jistě, ovšem. Poskytujeme čas na rozmyšlenou.

– A rady taky dáváte?

– Ochotně a s potěšením.

— Tak mi řekněte, co mám udělat, aby manžel… no, aby vyrostl, nebo co…?

– Nejspíš přestat být maminkou. Vraťte se sama k sobě a začněte být Ženou. Kouzelnou, vzrušující, záhadnou, vytouženou. Takovou, jakým se nosí květiny a zpívají serenády a ne že se pláče na jejich mateřském měkkém poprsí.

– A vy myslíte, že to pomůže?

– Obvykle to pomáhá. Ovšem pokud se opravdu rozhodnete být Ženou. No, a kdyby něco, přijďte. Vztah máte prostě kouzelný, s potěšením bychom ho od vás přijali. Víte, kolik lidí na světě o takových vztazích sní? Takže pokud byste se vážně rozhodla ho obětovat ve prospěch potřebných, jen račte!

– Ještě si to rozmyslím…

Číslo 853 vychází z kanceláře a křečovitě k sobě tiskne vztah.

Polomrtvé trémou vchází do kanceláře číslo 854:  Chci obětovat své zájmy, aby se už maminka nezlobila.

Dveře se zavírají… Po chodbě procházejí lidé, tisknou k sobě přání, schopnosti, kariéry, talenty, možnosti, vše, co jsou se sebezapřením schopni obětovat.

Co obětujete ve svém životě vy? A čemu?

Uvědomte si, že sami přicházíte a sami odcházíte a váš život je pouze VÁŠ!

Druzí lidé jsou jen vaši učitelé a pomocníci kteří žijí své vlastní životy.

Myslete na sebe.

s láskou vaše Empatia

Článek Příběh o nepotřebných obětech appeared first on Empatia.