Nemoc je výzva k zastavení

Zkusme se podívat na zdraví a nemoc trošku z nadhledu, pokusme se uvědomit si a přijmout vyšší význam nemoci.

Přáli bychom si, abyste byli schopni poděkovat za nemoc či jakýkoliv jiný problém, který právě teď máte, a byli za něj vděčni.

Co je to vlastně zdraví?

Jak bychom ho mohli definovat? Je to stav naplnění, radosti, lásky k sobě a druhým, tělesné pohody, bohatství.

Je možné být stoprocentně zdravý?

Stoprocentně šťastný, naplněný, spokojený, mít stoprocentně skvělé vztahy k sobě a všem okolo? Určitě ne, život je přece trénink. Pokud bychom vše uměli dokonale a neměli se v ničem stávat lepšími, jaký smysl by měl život? Jednoduše musíme dělat chyby, abychom se z nich poučili, abychom prošli vlastní zkušeností.

Víme, že neexistuje jen tento jeden život, ale máme jich k dispozici opravdu mnoho.

Tolik, kolik potřebujeme. Jsme nesmrtelné duše, které si vybírají vše, co si chtějí prožít ve škole života. Každý tu máme svůj životní úkol, který jsme sami sobě dali a věřili jsme, že ho zvládneme, že se díky tomu posuneme k lepšímu JÁ. Jenže je to jako s dětmi ve škole. Nejdřív se musí naučit držet tužku, pak psát písmenka a pak teprve píší věty, kterým rozumí. Prvňáček neumí hned psát! A tak i nám ten náš životní úkol nejde – nemůže jít, kdyby to bylo snadné, nebyl by to úkol na celý život!

Ale jak poznáme, co je náš životní úkol, v čem se máme změnit?

K tomu máme pomůcky, nástroje a jedním z nich je naše tělo. Nemoc, která přichází, je dárkem, který nás zastavuje a díky němuž můžeme přemýšlet, co jsme dělali špatně a následně to mohli změnit. Bez nemoci bychom nevěděli nic!

Ne-moc je nedostatek moci, který nás dostal do toho, že jsme ztuhli, ustrnuli v něčem a teď to bolí.

Pochopit, proč to mám a najít sílu onu pravou příčinu změnit, je znovunabytí vlastní moci, vlastní síly, schopnosti řídit si svůj život sám! Nebýt oběť okolností.

Stát se vědomou bytostí je základ posunu.

Pokud vím, jaké je zde mé místo, co tu mám dělat, v čem se měnit, na čem mám pracovat, pak přijímám nemoc jako ukazatel, nic víc. Rozšifruju, a změním se. Je to jednoduché? Může se to zdát jednoduché, ale je to úkol na celý život.

Naším cílem je naše seberealizace.

Nalezení toho, k čemu tu mám druhým být k užitku a to prakticky dělat. Pokud člověk nemá svou životní náplň, má problémy buď se zdravím nebo ve vztazích.

Pokud člověk pochopí a přijme vyšší smysl života a tím nemoci, ví, že vše, co má i nemá je pro něj to nejlepší. Cokoliv, co prožívám, je k mému užitku a dobru.  I nemoc, která bolí.

Z tohoto vyššího smyslu nemoci je nemožné ji vyléčit chemickými prášky nebo uříznutím orgánu, který zlobí. U auta také nezalepíme kontrolku oleje, ale dolejeme olej.

Možná máte teď chuť se trápit a zlobit na sebe, že jste dřív dělali věci špatně. I my se trápili, že jsme to dělali špatně – chyběla informace, že vše má vyšší smysl a my jsme to tak přesně potřebovali.

Tenhle vyšší smysl našeho života je základ, abychom byli v klidu a věděli, že nejsme zmítáni osudem nebo něčím zvenčí.

Abychom věděli, že jsme schopni sami vše zvládnout, sami si svůj život řídit a sami vše pochopit – a vyřešit. Včetně nemocí.

Je to důvěra ve spravedlivý řád, že vše se děje správně pro všechny zúčastněné. Tahle důvěra je něco, co má mít člověk pevně uložené někde v hlavě, osvobozuje nás to od zloby a rozčilování, trápení a smutku.

Můžete být jednoduše zdraví bez lékaře!

Naučit se to můžete v ZÁKLADECH CELOSTNÍHO ZDRAVÍ

Nebo je k dispozici knížka ZÁKLADY CELOSTNÍHO ZDRAVÍ nebo se podívejte na spoustu inspirativních videí tady

s láskou vaše empatia