“Miluško a Ivane moc děkuji za vaše videa a velmi účinné rady.

Až dnes jsem si uvědomila, co je na nich opravdu jedinečné.

Pracuji na sobě už dlouho a sleduji hodně šikovných terapeutů a koučů osobního rozvoje. Držím se hesla, že pokud se člověk chce něco naučit, má se to učit od těch nejlepších. A pokud chce mít krásné naplňující vztahy, tak od koho se to má učit? 🙂 Od někoho, kdo takový vztah má.

Jak už jsem napsala, sleduji hodně terapeutů, ale vy jste jediný manželský pár, který se tímto zabývá a u kterého je prokazatelně vidět, jak to celé funguje 🙂 Opravdu děkuji, že jdete příkladem. 🙂 Jitka Holubová”

Vzpomněla jsem si na úryvek z knížky Karla Funka…

Mezi zájemci o duchovno či esoterično je mnoho neurotiků a slabochů neschopných vést normální život a obstát v něm. Konstatoval to už dávno i Carl Gustav Jung.

Proč to tak je?

Proč je v tzv. duchovních kruzích tolik předstírání, soutěživosti, nadřazenosti a patologického mesianismu?

Proč se tolik duchovních vůdců projevuje v soukromí jinak, než kam směrují druhé?

Proč se jejich žáci tak často hašteří a vyvyšují?

Proč ulpívají na osobě místo aby pronikali k podstatě učení?

Proč jsou někteří z nás ochotni na něčí radu snad i křesat hlavou o menhir v očekávání, že vylétne jiskřička mystického poznání, než aby pracovali poctivě na sobě?

I když odpovědi by si měl hledat každý sám, zauvažujme si o tom trochu.

Snad najdeme pár výchozích myšlenek.

A jako všude – v rodině, v zaměstnání i ve věcech veřejných – bude nejlépe začít kritizovat a ptát se u sebe.

Co čekáme od onoho duchovna?

Je to jakýsi servis nebo pečovatelská služba k našemu použití?

Stačí podat nějakou žádost u Pánaboha, asi jako žádáme o dávku na sociálním úřadu, a čekat vyřízení?

A co čekáme od sebe?

Kdo má komu dávat důkazy: Bůh nám, nebo my Bohu – že to s ním myslíme opravdu vážně?!

Kdo má koho vyslyšet?

On naše sobecká přání, nebo my jeho volání, kterým nás už tak dlouho a tak marně (většinou) zve k sobě?

Možná, že už jsme u toho:

nepostavíme-li sami pod sebou pevné schody své zemské spolehlivosti, důvěryhodnosti, opory pro druhé, pak si stavíme jen duchovní vzdušné zámky, do kterých chceme unikat od svých úkolů.

Duchovními známkami se mnohdy honosíme celý život.

Někteří svými zážitky ošperkováváme své nižší Já asi jako komunisté někdejšími stranickými vyznamenáními a řády práce, povalujeme se v pocitu vlastní výlučnosti.

Studujeme z esoteriky vše bez soudného výběru, pokud nám to či ono někdo vychválí a zběsile křižujeme republiku, případně i cizinu, za lepšími a ještě lepšími přednášejícími a jejich energiemi. Zkoušíme kdekterou metodu k nabití i nabytí čehosi. Drancujeme chtivě posvátná místa asi jako se kdysi jezdívalo do NDR pro boty…

Ale: přinese sobecké hledání pravdy plody? Sotva. Leda falešné. Takové, kterými se honosíme, ale pak shnijí.

Co s tím? Co dál s tím a co se sebou?

Zemřeme a ouha: Imitace či atrapy duchovních hodnot jsou zátěží. Do duchovních světů je neproneseme. Nablýskané duchovní šperky se tam změní v hady a myši, jako v pohádkách.

Co „tam“ bude platidlem?

Jen esence skutečného dobra, nezištnosti, čisté krásy, oběti, skutečných prožitků v meditaci, které jsme vtělili do praktického života.

Každá jiskřička tiché lásky či odpuštění v tajné komůrce nitra bude bohatstvím, které světelná bytost u prahu do duchovních světů nepřehlédne.

Nebude se nás ptát, kolik let jsme sebestředně kutili jakási cvičení, kolik jsme sjezdili kurzů a poznali učitelů a technik, kolik set hodin jsme prodiskutovali o „duchovnu“, ani kolik problémů jsme si nechali kýmsi předčasně odblokovat, aniž bychom poznali jejich výchovný účel…

Spíše se nás zeptají, kolik lidí se kvůli nám trápilo či radovalo, kolik bezbranných lidí od dětí až po staroušky jsme nevyslechli, nepochopili, nepotěšili, nepohladili – anebo naopak jsme obšťastnili, jaká slova procházela našimi ústy, jakou kulturu a umění jsme do sebe vpouštěli, k čemu jsme druhé inspirovali, jak jsme naplnili ideály přinesené snad z minulosti…

Nebylo by dobré si právě o tom občas meditovat?

Zdroj: Časopis Phoenix

Cítíme to naprosto stejně. Proto vás učíme, jak prakticky žít duchovní život v celé naší Akademii.

Jsme šťastní, že jste tam s námi!

s láskou vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře