Můj přítel otevřel zásuvku prádelníku své manželky a vyndal z ní balíček zabalený do hedvábného papíru.

Nebyl to ledajaký balíček, ale balíček s krásným spodním prádlem.

Odhodil papír a prohlížel si hedvábí a krajku…

„To jsem jí koupil, když jsme byli poprvé v New Yorku. Od té doby uběhlo 8 nebo 9 let. Nikdy si to neoblékla. Chtěla si ho nechat na zvláštní příležitost. Teď, myslím si, ten okamžik přišel.“

Přiblížil se k posteli a položil prádlo k ostatním věcem, které chtěl poslat do pohřebního ústavu. Jeho žena právě umřela. Když se ke mně otočil, řekl:

“Neschovávej si nic na zvláštní příležitosti, každý den, který žiješ, je výjimečný.“

Stále myslím na jeho slova, neboť změnila můj život.

Dnes čtu daleko více než předtím, a uklízím daleko méně. Sedím na terase a užívám si přírody, aniž bych si všímal plevele na zahradě. Trávím víc času s rodinou a s přáteli, a méně času v práci.

Pochopil jsem, že život je sbírka zkušeností, kterou je třeba chránit. Od nynějška nic neschovávám. Denně používám křišťálové skleničky. Když se mi chce, obléknu si nové sako i když jdu nakupovat do supermarketu. I svoje oblíbené vůně používám vždy, když mám chuť, nenechávám je na svátky.

Věty jako „Jednoho dne…“ zmizely z mého slovníku.

Když to jde, chci věci hned a chci je vidět, slyšet, vnímat a chci je dělat. Přemýšlím, co by dělala manželka mého přítele, kdyby věděla, že tu už zítra nebude.

„Zítra“ – slůvko, které bereme až příliš často na lehkou váhu.

Myslím, že by ještě zavolala své rodině a blízkým přátelům. Možná by zavolala i jiným lidem, aby se udobřila anebo omluvila za spory.

Nejspíš by šla ještě na večeři do oblíbené čínské restaurace.

To všechno jsou ty malé neudělané věci, kterých by mi bylo líto, kdybych věděl, že jsou moje dny sečteny. Byl bych smutný, že už neuvidím přátele, s nimiž jsem se chtěl „jednoho dne“ setkat.

Byl bych smutný, že jsem nenapsal dopisy, které jsem chtěl „jednoho dne“ napsat.

Byl bych smutný, že jsem své milé neříkal častěji, jak ji mám rád.

Dnes už nepromeškám nic. Nic, co může přinést radost a úsměv do mého života, nic neodsouvám a nic neschovávám na pozdější dobu.

Říkám si, že každý den je zvláštní.

Každý den, každá hodina, každá minuta jsou výjimečné.

Chceš-li někomu povědět, že ho máš rád, neuvažuj, že mu to řekneš „jednoho dne“ nebo to možná neřekneš nikdy…

Víc v RADOVAT SE JE LÁSKA

s láskou vaše Empatia

Komentáře