MOJE PROBUZENÍ: 2. Selhání ženského principu

S učením se ženské energie jsem začala chápat, že ženská energie je pasivita.

Ženská energie je JIN, a tím je daná její pasivita. Aby JANG – mužská energie – mohla být aktivní, je třeba, aby ženská energie byla pasivní. Pak se vše doplní a spojí v jeden harmonický celek, kdy jedna část podporuje tu druhou, každý žije to své a dohromady vytváří soulad. Uvědomila jsem si, že ty boje s Ivanem byly díky tomu, že jsem nežila svou ženskou pasivní energii, ale tlačila jsem se mu do té mužské. Takže jsem se pustila do pasivity.

Současně jsem začala stavět hnutí Žena je láska.

Viděla jsem na našem partnerství, jak změny u mě krásně mění chování u Ivana. Nosil mne na rukou, dělal, co mi na očích viděl. Ohlasy na kurz a knížku Žena je láska byly nádherné. Ženy téměř okamžitě po drobných pokusech uviděly změny ve svých životech a ve svých vztazích.

Jenže komunikace byla u nás stále na bodu mrazu.

Sice jsme se hádat přestali, ale stejně si nikdy nesedli, abychom o problémech mluvili. Jako by bylo určité téma tabu, zakázaná zóna, do které se nesmí vstupovat. Hledala jsem různé způsoby, jak komunikaci otevřít, marně.

A současně jsem jako „guru“ hnutí Žena je láska musela vytrvat v pozici: „Snaž se víc, pokud chceš změnu u něj a zatím ji nevidíš.“

A tak jsem se snažila a snažila.

Pochopit každou situaci, co mi říká, co jsem zase udělala špatně, že je zase dusno. Ustupovala a setrvávala ve své ženské pasivitě. Mlčela a obviňovala se. Byla jsem slepá a neviděla tu úplně nejdůležitější věc, kterou jsem říkala úplně každému.

Máme své chyby, které jsou životními výzvami. Životními proto, že na ně máme celý život.

A tak základem je o nich vědět a pracovat na nich, ale taky vědět, že musíme selhávat, musíme to nezvládat, musíme pořád dokola ty chyby dělat, protože jinak bychom tu už nemuseli být. Na co, kdy zvládneme svůj úkol na tento život?

Zapomněla jsem u sebe aplikovat metodu No a co.

Když se mi něco nedaří, tak řeknu sama sobě: No a co? Protože vím, že další příležitost to znovu zkusit jistojistě přijde. Říci No a co sama sobě, ulevit si od přílišného snažení se, zbavit se tlaku na sebe. Být k sobě laskavější, shovívavější, milovat se i s chybami, nebo ještě lépe milovat se právě pro ty chyby.

A už vůbec jsem tuto metodu neaplikovala u Ivana.

Ono nejde aplikovat nic venku u druhých, když to neumíme u sebe. Dnes vím, že léčbou naší komunikace by bylo prostě a jednoduše říci: No a co? I Ivanovi.

Jsem špatná žena? No a co? Neumím to dost dobře? No a co?

Mám se víc snažit?

NE.

Ne znamená NE. Snažím se dost už teď. Nebudu víc. To jsem měla jasně říci. Sobě i jemu. Dnes to vím, je mi úplně jasné, co se mohlo stát, abychom možná i otevřeli tabu téma a začali spolu mluvit. Ale třeba taky ne.

Ale mým NE by to mohlo začít.

Protože pokud řeknete NE, přestanete přebírat problémy druhých na sebe, dáte jasnou hranici, přes kterou nepůjdete. Každý si má pochopit a měnit svou část vztahu, takže své problémy a sebe. NE dává jasný signál, kde končí moje zóna a začíná zóna toho druhého.

Já to ale vůbec neviděla. Totální slepota.

A tak mne snažení více a hlouběji dovedlo do nemoci. Přesně jsem věděla, co mi mé tělo dává najevo, přece celý život s tím pracuju. Ale myslela jsem si, že mi Ivan může pomoci tím, že se mnou začne mluvit. Jenže prý je to moje nemoc a jak říkám každému, tak si ji musím vyřešit sama. Já to tenkrát vnímala tak, že mě v tom nechal, hodil mě přes palubu.

Dnes vím, co jsem mohla udělat. Říci jasné NE mému snažení se víc a víc.

A tak jsem pokračovala dál, až se stalo, co se stát muselo…

S láskou Miluška

Celé MOJE PROBUZENÍ si můžeš přečíst tady