Cesta důvěrného partnerství začíná odevzdáním se

Umíš si představit, že byste byli s partnerem jeden organismus, ve kterém vše harmonicky spolupracuje a podporuje se?

My to tak s Ivanem máme (a to vůbec netvrdím, že nemáme konflikty a jsme stejní, ale vnímáme se jako jeden organismus), a je to neuvěřitelná jízda!

My jsme jeden pro druhého na 1. místě.

Milujeme toho druhého stejně jako sebe. Tak jako pro sebe děláme to nejlepší, děláme to i pro toho druhého. Vímáme se jako jeden organismus, který má své potřeby dohromady a také si je dohromady zabezpečuje.

Nikdy neudělám nic proti Ivanovi, co jemu by neprospívalo. Nikdy on neudělá nic, co by neprospívalo mně.

(Je jasné, že se občas stane něco, co tuhle idylu zbourá, ale chybujeme a jsme na cestě, to jen, abys neměla dojem, že už máme hotovo a nemusíme už na ničem pracovat. Musíme :-))

Ke splynutí v jeden organismus je třeba notné dávky odvahy.

Tvojí odvahy, protože začít s tím musíš – jako se vším v partnerství – ty.

Cesta, která vede ke splynutí v jeden organismus, je odevzdání se.

Zkusím ti to vysvětlit na principu dětí a rodičů. Když je dítě malé, je mu naprosto vlastní a přirozené úplně odevzdání. Rodiče jsou těmi jedinými bytostmi, kterým hluboce důvěřuje a cítí s nimi silné pouto, sounáležitost. Malé dítě rodiče nehodnotí, prostě je přijímá tak, jak jsou a ztotožňuje se s nimi.

Pocit hlubokého odevzdání je pocitem, který všichni známe, jen jsme ho zapomněli.

Udusali v sobě, protože během růstu a dospívání a i teď v dospělosti, jsme dostávali pěkné rány, kopance a facky. Už jako děti jsme byli zraňováni našimi vrstevníky, rodiči, sourozenci, učiteli, prvními láskami. Tolik zranění jedno za druhým. A jediné východisko, jak se ochránit před zraněním, je obrnit se. Schovat se do své ulity a tolik se druhému člověku neodevzdávat, nesbližovat se s ním.

Takže většina partnerských vztahů dnes nestojí na hluboké důvěře a nezaměnitelnosti, ale na strachu. Touze alespoň něco mít.

A strachu, aby už žádné zranění nepřišlo, tak nejdeme do hloubky. Bráníme se. Raději máme více partnerů, tajné vztahy, rychle partnery střídáme, jen abychom nešli do hloubky. Protože tam nás čeká další zranění.

Ovšem ty už přece víš, že partnerství je cesta léčení tebe. Kdy partner vytahuje staré rány a to tak, že to bolí.

Jenže jiná cesta není. Musíme se dostat do té zkušenosti, abychom ji mohly pochopit, přijmout a pak změnit.

Hluboké odevzdání totálně mění partnerský vztah.

Ty víš, že zranění přijde, jsi srozuměna, co je to léčení, přesto do toho jdeš. Výsledkem není jen tvé bolestné léčení, ale současně vyléčení, radost a spokojenost.

A navíc taky víš, že pokud se partnerovi odevzdáš a dáš mu 1. Místo ve svém životě, udělá to taky. A pak ti začne vracet všechno, co do vztahu dáváš ty.

Funguje to neomylně a jistě. Pokud máš dojem, že už se snažíš dlouho a moc ses neposunula, začínej znovu a znovu, opakuj všechny úkoly z KRUHU Žena je láska nebo kurzu Žena je láska stále a dokola, až se ti zažerou pod kůži. Pokud nevidíš výsledek, ani tys toho zatím moc neudělala. I když máš pocit, že jsi udělala ohromnou práci, nemohla být tak ohromná. Prostě to není možné. Nebo máš laťku poněkud výš, než většina. Což je taky super poznání 🙂

Zkus se zamyslet nad tvým partnerstvím.

Jak hluboko jste spolu spojeni, jak silná a nezaměnitelná vazba mezi vámi je.

Já hlubokou odevzdanost mezi partnery přirovnávám ke vztahu matky, která kojí své dítě. Neexistuje nic důležitějšího, než nakojit své dítě, a nic důležitějšího, než se napít mateřského mléka.

Jenže my tuhle hlubokou odevzdanost narušujeme našimi zkušenostmi a strachy. Co když budu mít málo mléka? Máma mě nekojila, ani já nebudu moci kojit. A tak si připravíme záložní plán, koupíme Sunar.

Zaměnily jsme hlubokou odevzdanost za jistotu, nechceme zažít bolest z prožívaných emocí, kdy dítě křičí hlady, a já nemám mléko. Hluboká odevzdanost se rozmělnila a my mléko skutečně ztrácíme.

Strach prožít si nepříjemné pocity nám brání si je skutečně prožít – a pak se posunout dál.

K uvědomění, že já mám všechny předpoklady k tomu, abych vždy a za každých okolností uživila své dítě.

Rozumíš tomu, co to je ta hluboká odevzdanost?

Neexistuje jiná cesta, jiný člověk, jiné řešení. Jen partner a já. Jdeme spolu, jsme jeden organismus.

Já vím, co si teď říkáš …

My s partnerem rozhodně nejsme jedno…

Smiř se s tím, že partner bude za tebou stále pokulhávat, stále ti nebude stačit, stále bude pozadu. Je přece slabší z páru. Ale právě proto, pokud ty ctíš s ním jednotu, na něj musíš počkat. Respektovat, že jde pomaleji a nestresovat ho, že nestíhá. Když vedeš malé dítě za ruku, taky nekráčíš svou normální rychlostí.

Nikdy ti tvůj partner nebude nic vracet, pokud bude mít z tebe pocit, že jsi vepředu a stále mu předhazuješ, že ti nestíhá. Jak se asi cítí, když ví z tvého chování, že jsi lepší? On to ví i tak, a když o tom ještě mluvíš a dáváš mu to najevo? Bude mít chuť tě dohonit, nebo se na všechno vykašle a ještě ti tvou cestu bude bojkotovat, shazovat tě, odrazovat od tvé cesty?

Takže se rozmysli, co chceš.

Pokud chceš láskyplné partnerství založené na hluboké důvěře, je třeba se partnerovi plně odevzdat, mít ho ve svém životě na 1. místě, vnímat ho jako část sebe a být vděčná za všechna zranění, které ti způsobil a těšit se na ta, která ti ještě způsobí.

Pro to, abys vytvořila vztah hluboké důvěry a lásky, musíš znát sebe a musíš znát muže. Jakou energii neseme, co jako muž a co jako žena máme v sobě budovat a posilovat. Čeho se naopak zbavit. Učit se fungovat jako žena. To všechno vás učím v kurzu Žena je láska.

Pochopit rozdíly mezi námi, v čem je muž naprosto odlišný, ale ne horší. Odlišný přesně tak, abychom do sebe zapadli jako klíč do zámku a mohli být tím jedním organismem.

A taky vás učím naplňovat svého muže, protože on od nás potřebuje jen 3 věci, stejně jako my od něj. Potřebuje úctu, pocit potřebnosti a naplnění jako muže.

A pak tobě dá to, po čem ty zoufale toužíš – pocit důvěrné lásky, sdílenou komunikaci a pocit, že je oddaný rodině. Tyhle všechny pocity ti dá, až naplníš ty jeho. A tak si shrňme, co konkrétně dělat pro prohlubování důvěry ve vašem vztahu.

• Ber vážně, co říká. Věnuj pozornost jeho sdělení. Je důležité, ať je jakékoliv.
• Přemýšlej o tom, co chceš říct, a pak to vyděl deseti. Více naslouchej a méně mluv.
• Nepoužívej slova nikdy, vždycky a proč, jsou brzdou mužské upřímné komunikace.
• Mluv o něm i s ním hezky.
• Nesekýruj ho, není tvé dítě, je tvůj muž (i když se občas jako dítě chová)
• Neopravuj ho a nedělej si z něj legraci, a už vůbec ne před jinými lidmi. Nevytahuj jeho stará selhání.
• Říkej mu co nejčastěji, jak je pro tebe důležitý.
• Říkej mu co nejčastěji, jak moc ho v životě potřebuješ.
• Dej důležitost fyzickým dotekům a sexu, naplněný muž vnímá ženskou energii víc.
• Projevuj mu úctu, važ si toho, že je právě s tebou, neber to jako samozřejmost.

Mnoho lidí si pod partnerstvím představuje jen samé radostné záležitosti.

Vidí v něm jen super věci, které chci prožívat. Pod tímhle pozlátkem si představujeme naplněný vztah.

Pokud ale neznám hlubší smysl našeho vztahu, vztah zůstane na povrchu, nedostane ten motor, který ho pohání dál existovat. Pokud nevím, proč partnera mám právě takového, jaký je, v čem se díky němu můžu posouvat, tak mi za chvíli přestanou stačit ty pěkné věci, a začnou mi vadit ty nepěkné. Ty nepěkné jsou ale jen ven vylezlé mé úkoly a výzvy. Pokud o nich nevím, je mi nepříjemně a ze vztahu toužím odejít. Ve chvíli, kdy znám hlubší smysl našeho partnerství, pak ty nepříjemnosti jsou tím důvodem, proč ve vztahu zůstat! Právě ty nejvíc potřebuju.

Neexistuje partnerství, které nemá hlubší smysl.

Jen ho lidé neznají. Ty už víš, proč partnera potřebuješ, co se máš jako žena ve vztahu učit. Pokkud ne, běž do kurzu Žena je láska, je tam lekce Co se mám učit já, tam to najdeš. Ve chvíli, kdy to víš, tak jsi svému partnerovi vděčná, že ti ukazuje tvé úkoly. Víš, že nemá smysl ho vyměňovat, protože je pouze tím skvělým trenérem, a pokud ho vyměníš, přijde jiný. Že nejde o něj, ale o tebe. A jsi připravena jít do hloubky.

Pokud dáš svému partnerství hlubší smysl, pak víš, že cesta dál nikdy nekončí.

Teď máš třeba v hlavě nějaký cíl, kam se chceš dostat, nějakou metu, kterou chceš zvládnout. Je ale jasné, že až se tak stane, přijde další a další. Hlubší smysl vztahu nám ukazuje, že partnerství nemusí vyprchat a zevšednět, ale naopak že je před námi nekonečná cesta k sobě.

Partnerský vztah pro tebe otvírá šance, o kterých dnes ani netušíš.

Nejenže si v něm léčíme stará zranění a rozpouštíme staré vzorce chování, ale můžeme si v něm uvědomovat všechny naše pozitivní vlastnosti a můžeme je uplatňovat. Můžeme všechno nádherné v sobě vytáhnout na povrch a žít to.

Reálně se tak chovat. Žít v pravdě, být spolehlivá a věrná, pečovat o druhého, chránit ho, být dobrá, laskavá, velkorysá, shovívavá, trpělivá, tohle nemusí být prázdná slova, ale tohle všechno můžeš žít.

Skrze vztah můžeš tak projevit celou svou velikost, všechny své nádherné vlastnosti lásky, kterou jsi. Můžeš to reálně zažívat každý den.

A co ještě se stane, až dáš svému partnerství hlubší smysl?

Ve chvíli, kdy budeš vědět o svých výzvách, budeš srozuměná se svou cestou změny skrze tvého partnera, přestaneš sama se sebou zápasit a srozuměná půjdeš svou cestou. Nastane vnitřní klid a smíření se sama se sebou i s partnerem. V tu chvíli se energie zevnitř vztahu začne obracet ven. Tvou přeměnu a přeměnu vašeho vztahu začnou zaznamenávat ostatní lidé, děti, rodiče, přátelé. Začnete přirozeně obohacovat a měnit k lepšímu druhé lidi.

A pak zcela přirozeně, stejně jako jste dali hlubší smysl svému partnerství uvnitř vztahu, dáte hlubší smysl partnerství venku.

Najednou pocítíte potřebu pomáhat i dalším lidem, začnete to skutečně a reálně dělat. Zase jako jeden organismus. Vůbec to nemusí být tak jako to máme my s Ivanem. Že oba pomáháme dohromady. Tvůj partner nemusí dělat stejnou činnost v pomoci druhým jako ty. Nebo ty nemusíš pomáhat druhým, ale bude to dělat partner. Jde o to, že v tom budete jeden druhého podporovat, pomáhat si. Budete jako jeden organismus cítit, že dát všechnu tu silnou, hlubokou energii ven, je potřeba. Ona totiž nejen pomáhá venku druhým lidem, ale i zpětně obohacuje vnitřní svět partnerství.

Mnoho žen touží pomáhat druhým lidem. Mají potřebu měnit svět k lepšímu, otevírat druhým lidem oči, dělat něco podobného, co my. Ale jejich partner je v tom nepodporuje. Tady máš odpověď.

Pokud nemáte hluboké naplněné partnerství uvnitř, nebudete v jednotě ani směrem ven.

Pokud to tak máš, uvědom si, co chceš. Můžeš žít jako Matka Tereza a pomáhat druhým tak, jak se rozhodneš ty sama. Pak je zbytečné udržovat partnerství.

Pokud chceš ale partnerství, musíš začít s partnerem.

Možná ti teď právě docvaklo, proč 90% žen, které se zabývají tím, co já, jsou samy bez partnerů. Je tvá volba, co budeš mít. Jedna cesta nebo druhá se vším, co k ní patří.

Taky vím, že tě napadá, že ti všechno uteče, když budeš čekat na něj a nejdřív věnuješ všechnu energii jen jemu a partnerství.

Chci ti říct, že získáš víc, než dneska tušíš. A všechno doženeš a v naprosto jiné energii s naprosto jiným výsledkem. To mi věř.

Otevři se inspiraci a sama inspiruj!

S láskou vaše Empatia

P.S. Těším se na tebe v KRUHU Žena je láska, kde je má plná podpora ♡