Pálení čarodějnic je svátkem, kdy jdeme ven k ohni, opečeme buřty, zapijeme alkoholem a tím to končí… nebo ne?

Zamysleli jste se nad tím, proč se vlastně zapalují ohně a proč tento zvyk tak dlouho přetrvává?

Tento zvyk je jedním ze starých pohanských svátků, ale ačkoliv většina lidí skutečně pouze “jde k ohni opéct buřta”, tak se tento obyčej drží až do dnešní doby a pomalu a jistě začíná měnit svou podobu.

Tradice pálení čarodejnic, pochází z dříve pohanského svátku Beltain.

Beltain – oslava lásky, partnerství, sexuality, smyslnosti a hlavně plodnosti.

Jak už té lidské, tak plodnosti přírody, úrody a zvěře.

BELTAIN je asi nejvýznamnějším svátkem KOLA ROKU. Kolo roku (nejstarší „kalendář“) má čtyři svátky dle stádia života Bohyně, která odráží čtyři stádia života ženy – Panna či Dívka, Milenka, Matka a Stařena.

O Beltainu kraluje MILENKA.

Ta zastupuje schopnost užívat si svět skrze všechny  smysly. Schopnost milovat a užívat si své ženské tělo. Schopnost milovat sama sebe, milovat druhé. Také užívat si posvátné sexuální spojení s druhým. Propojuje v sobě lásku a sexualitu. Její rituály jsou všechny činy lásky a potěšení.

Tento svátek staří Keltové, Pohané a Slované slavili zakládáním velkých, očistných a posvátných ohňů.

Mladí lidé ohně přeskakovali a starší spolu se zvířaty procházeli mezi ohni, aby došlo k jejich očistě. Pak se kolem ohně tančilo a zpívalo.

Dalším zvykem, který se udržel dodnes, bylo vztyčování májky.

Symbolika tohoto zvyku je májka – falus (penis) proniká věncem – jóni (vagínou), který bývá na májku pověšen. Májky byly zdobeny květinami a barevnými stužkami, nejčastěji červenou a bílou symbolizující boha (bílá) a bohyni (červená). Kolem májek lidé tančili kruhové tance posilující půdu.

Při těchto oslavách se jedlo, pilo, tančilo, prostě se oslavoval život. K ránu se začali lidé v párech od ohňů vytrácet, aby zapálili plamen vášně a lásky. Tuto noc je každý muž Bohem a každý žena Bohyní.

Muži i ženy mohli tuto noc sundat snubní prsteny, aby si pak mohli svobodně užívat lásky v přírodě. Partnera ani nemuseli znát. Nevěra byla uctívaná jako posvátná součást rituálu. Milovali se zejména v polích, lesích – jako poděkování přírodě za její plodnost a to údajně pomáhalo zajistit dobrou úrodu.  Zřejmě z těchto dob nám zůstal zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou třešní, břízou nebo jiným stromem.

Děti počaté na Beltain se považovaly za posvátný dar Bohyně. A protože měly nejasné otcovství, starala se o ně společně celá komunita (vesnice). Prý to bývaly velmi šťastné děti Velké Bohyně.

Také se v tento den uzavírala zkušební manželství na rok a den. Pokud se tento vztah osvědčil, mohli se vzít. Pokud ne, rozešli se bez výčitek.

Takové oslavy se nelíbily pomalu se rozrůstající křesťanské církvi, která nemohla dovolit, aby se nadále tyto oslavy slavily v tomto duchu.

Proto církev tento den připsala temné moci ďábla, uskutečňované prostřednictvím čarodějnic.

Na ochranu lidí zbožných, mravných a poslušných se tento den zasvětil apoštolům Filipu a Jakubovi (odtud tedy filipojakubská noc) a pod jejich záštitou se zakládaly ochranné ohně, nad vrata a dveře se dávaly ochranné byliny. Na práh chléva se sypal písek nebo se pokládaly husté travnaté drny. Stavení se kropila svěcenou vodou. A ochranu měla zajistit také čára, nebo tajuplný nápis svěcenou křídou.

Nejjistější ochrana však byla čarodejnice upálit.

Tyto významy zneužila inkvizice a v aktivní spolupráci se světskou mocí uspořádala “hon na čarodějnice”, většinou nevinné lidi – oběti pověr a závisti. Doloženo je 50 000 obětí, avšak předpokládá se jich o celý řád více.

Uvědomuji si, proč se pálení čarodějnic udrželo až dodnes.

Každá žena cítí uvnitř sebe sílu, podvědomě ví, čeho je schopná a co je její nejdůležitější poslání – milovat a plodit děti. A každý muž podvědomě cítí svou základní úlohu – rozsévat své sémě.

Protože ale těm, kdo nás chtějí ovládat, neslouží volnost a svoboda, tak potřebují jasně daná pravidla, např. koho je čí dítě, proto jsou rodiny povýšeny na lepší formu soužití.

Přitom láska se nedá okleštit a je možné milovat klidně deset lidí najednou, pokud se nikomu z nich neubližuje.

Jiná forma života než život páru a jejich dětí většině civilizovaných lidí přijde nepřijatelná. Zkusme si ale připustit, že je to jen jeden ze způsobů, jak nás ovládat, jak ovládat lásku v nás, která se okleštit nedá.

Láska nemá pravidla. Láska chce růst a dostávat se dál a dál. Nelze ji omezit na jednoho člověka.

My se snažíme o dobré partnerské vztahy a ty povýšit na ten nejvyšší level, ale je to dost krkolomný proces. Omezit lásku na dva lidi vyvolává zcela automaticky pocit vlastnictví, a následně žárlivost a ztrátu svobody. Možná si neuvědomujeme, že omezením lásky na partnerství si sami zaděláváme na všechny problémy, které v lásce řešíme.

Nechci tím vybízet k nevěře či promiskuitě, to vůbec.

Jen mám pocit, že svátek pálení čarodějnic se udržel tak dlouho zcela podvědomě proto, že nám lidem je jednoduše vlastní být neomezenou láskou.

Všichni lidé cítíme, že sex je posvátný akt, udržující život a chod všehomíra, a vůbec nemá nic společného s jedním člověkem.

Zkusme se maličko otevřít a připustit základní fakt, že především naši muži nás ženy učí, že k životu potřebují více žen, alespoň se na ně podívat, když už nemohou víc.

A že my ženy se potřebujeme cítit jako objekty touhy a vášně.

Nejdeme proti přirozenosti ve snaze udržet nějaký jaksi taksi funkční model, protože se bojíme, co by bylo, kdybychom ho pustili?

Jsme v době ohromných změn, vidíme to všude kolem sebe, partnerství čeká také přerod. Kam – to nikdo z nás netuší, protože to nikdo nezažil.

Hroutí se politika, školství, zdravotnictví, finance, … musí se hroutit i náš zarytý vztah k tomu, jak fungujeme jako lidi v lásce. Já ale věřím, že pokud budeme ctít lásku, tak to musí dopadnout dobře.

Možná prvními změnami jsou životy probuzených, vědomých žen, které si začínají uvědomovat základní principy partnerství a lásky.

Děkuju všem ženám, které mají otevřené srdce a touží posouvat lásku, i když jim jejich rozum velí zůstat ve starých vzorcích. Vím, že je těžké zlomit své strachy, ale bez toho se nikdo nikdy nikam neposunul.

O bohyních je článek: Bohyně o duchovnosti nemluví, ony ji žijí

a veškerá pomoc pro otevřené ženy na Žena je láska

Děkuju! Miluška

Kam dál?

Komentáře