Dotaz

Jsem Petra a ráda bych se svěřila se svým problémem. A snad mi i pomůžete. Mám větší stydké pysky. Ano, vím, že je to ,,normální” a četla jsem o mnoho jiných ženách, i zde jiný dotaz, ale nemůžu. Vážně se snažím, ale nejde to. Nelíbí se mi a i mě obtěžují při sportu, na kole,…Vím, že bych se měla přijmout taková jaká jsem, ale tohle nezvládám. Chci jít na labioplastiku, ale mám velký strach aby se můj problém nevyřešil jen na oko a potom jsem nedostala třeba rakovinu, nebo neměla nějaké gynekologické potíže. Vím, že se mám přijmout, ale nevím jak. Zkoušela jsem afirmace a různé ,,pomůcky” ale přes tohle se mi nedaří přenést. Je to také důvod proč nemám kluka, bojím se, že bych se mu tam dole nelíbila. Já vím, většina jich to neřeší a měl by mě milovat takovou jaká jsem, ale nedokáži se přesvědčit o opaku a pořád se bojím. Je labioplastika vážně takový problém? Něco mi říká, že to není správné, ale nevím co jiného udělat, protože mě tento problém velmi obtěžuje a také, přestože o něm nikdo jiný neví, tak mi hodně sráží sebevědomí. Děkuji

Odpověď

Ahoj, Určitě jsi četla tento dotaz a mou odpověď.A ráda bych ti vyprávěla svůj příběh 🙂Mám strašně veliký prsa. Od páté třídy se hrbím, abych je schovala, každý mi na ně vždycky koukal a já si připadala neuvěřitelně ošklivá, kvůli nim obrovská, mohutná, nepřitažlivá, taková tlustá mamina. Za mého mládí žádné plastiky neexistovaly, tak jsem se s tím nějak srovnávala po svém. Ty píšeš, že nemůžeš jezdit na kole, já nemohla běhat, protože prsa se mi rozkývala tak, že jsem měla problém zabrzdit 🙂 k smíchu mi to nebylo, když všichni kamarádi někam běželi a já si musela držet prsa, abych mohla běžet taky. Pak jsem začala vnímat kamarádky, které mi plakaly na ramenou, že jsou ploché a že se hrbí, aby si nikdo nevšiml, že nemají žádná prsa. Něco, po čem já jsem toužila, druzí nenáviděli a chtěli to jinak. Nebylo to smíření jako mávnutím kouzelného proutku, ale pomalu a jistě jsem se přijala taková, jaká jsem. Neznamená to, že dneska, i když je mi už padesát, se dokážu vysvléknout a ukazovat svá nahá prsa a být na ně hrdá a nestydět se za ně. Ani dneska to nedokážu. Ale díky tomu, že jsem se nesnažila můj problém vyřešit tak, že bych ho odstřihla, šla na plastiku, nechala si je uříznout, jsem potkala muže, který miluje obrovská prsa. A každý den mi říká, jak jsem nádherná a jak jsou má prsa pro něj ta nejnádhernější. A já mu to věřím, a mně to pomáhá přijímat se postupně stále víc a víc taková, jaká jsem. Chci ti říct, že pokud se nerozhodneš pro rychlé řešení, ale přijmeš to tak, že je to tvůj úkol – učit se milovat taková, jaká jsi – přijdou ti pomocníci….A stejně tak ti přijdou pomocníci, když uděláš rychlé řešení. Když si necháš udělat pěkné přirození, přijde někdo nebo něco, co ti tvé sebevědomí srazí znovu, třeba ti nějaký kluk řekne, že se mu nelíbí něco jiného na tobě. Nebo sama něco dalšího najdeš. Cestu k tomu, aby ses měla ráda taková, jaká jsi, si projdeš stejně, s velkými pysky nebo s něčím jiným, to je jedno 🙂Pokud cítíš, že by ti pomohlo jít na rychlý řez,tak běž. Ono to někdy taky nemusí být jen špatný krok, pokud ho uděláš s vědomím, že sice odstraníš to, za co se nemáš ráda, ale začneš na lásce k sobě opravdu pracovat, nemusí se nic dalšího přihodit. Pokud to nebudeš potřebovat … většinou ale rychlá řešení přináší rychlé zapomnění a o to rychlejší vrácení se do podobného problému. Proto rychlá řešení nedoporučuju.Zaměř se na to, co se ti na tvém těle líbí a toho si všímej. Chval se a obdivuj to, co je krásné teď. Postav se nahá před zrcadlo každý den a řekni si, jak jsi krásná a jak moc se máš ráda. Třeba to nepůjde hned a snadno, třeba se budeš muset k tomu, abys to vyslovila, donutit, ale udělej to. A dělej to každý den – uvidíš, co se za čas stane.S láskou Miluška

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?