Dotaz

Dobrý den,
zaujaly mě Vaše stránky a chtěla bych Vás poprosit o Váš názor. Za svůj dotaz se hodně stydím, ale kvůli synovi jej přece posílám: Je mi 35, mám s přítelem 3letého chlapečka. Před porodem jsem byla snad nejšťastnější těhotná. Přestože náš vztah s přítelem nebyl ideální (sex), byli jsme oba nadšeni. O miminko jsem se starala tak nějak intuitivně a pokud se přece jen objevily nejasnosti, zeptala jsem se v poradně. Teď ale, kdy je Ondrášek větší, mám pocit, že jsem při výchově naprosto neschopná a nejistá. A k tomu se cítím podle rčení “Tisíckrát nic umořilo osla.” Měla bych dodat, že podle klasické medicíny jsem asi neurotik, chodila jsem kdysi k psycholožce (nervozita, můj otec atd.) a zkoušela různé alternativní léčby. Zdá se, že se “jen” podařilo homeopatikem vyléčit deprese. Ještě jsem na mateřské, asi do září, pokud syn půjde do školky. A našemu vztahu s přítelem vůbec neprospělo přestěhování se do jiného místa před rokem. Kromě praktických věcí tu jsme dost osamělí, nejbližší babička 200 km daleko, já špatně navazuju kontakty. V Praze s tím nebyl problém – na hřišti se scházeli většinou stejné matky, poklábosili jsme a děti si pohrály. Ale tady nevím, jak chlapečka zvykat před školkou – na hřišti je vždy jen max. 1 dítě, v herně pro děti taky (zavedli tam i hlídání, 1x týdně, Ondra tam byl, děti žádné, vybrečel si, abych pro něj přišla). Sice nám 2 maminky nabídly, že Ondra může přijít k nim na zahradu, ale nechtěl. Prostě mám pocit, že už toho je nějak moc, i když se nic strašného neděje,jsem ve stresu už skoro pořád, pořád nejistá, zda věci dělám správně a trápím se, že Ondra je jen málo s dětmi. A jak na něj asi působí, že vztah jeho rodičů není ideální. Nyní vycházíme s přítelem celkem dobře, ale spíš jako kamarádi. Vím, že jsem měla pracovat na sobě a přemýšlet dřív, než jsem si dítě pořídila, ale opravdu jsem zkoušela kde co a pomohl mi až před rokem částečně jen ten homeopat. Mám pocit, že jsem (nejen) jako matka naprosto neschopná a i když je Ondrášek ten, koho nejvíc miluju, jsem už i v téhle roli z toho stresu zoufalá. Chlapeček se projevuje, myslím, normálně, jako 3letý “čertík”, zatím prakticky nestonal. Říkám si, pokud si duše nenarozených dětí rodiče vybírají, tak i u mě to přece muselo mít důvod, přestože asi k rodičovství nemám moc vlohy ? To by mi přece tehdy jinak osud nebyl nakloněn a dítě mi nedopřál… Děkuji za Váš názor.

Odpověď

Hezký den,vůbec si nemyslím, že nemáte k rodičovství vlohy, máte! 🙂 Spíš mi připadá, že to s tou rodičovskou rolí trochu přeháníte, že z toho, že chcete být dokonalý rodič, jste v křeči a stresu. Ondrášek je normální dítě, které chce jen jedno jediné – být se svou matkou, cítit se milován a podporován, chce mít klid a pohodičku. Zbavte se pocitu, že je třeba ho nějak zvykat na kolektiv, až bude třeba, zvykne si sám. Teď žádné zvykání nepotřebuje, teď skutečně chce být jen s vámi. Jde totiž o to, že pokud dítě nenabude jistotu, že ho rodiče milují do svých šesti let, pak mají problém v kolektivu – bojí se ho nebo v něm fungují jako agresoři (jako doma rodiče). Pocit lásky a bezpečí je pro dítě to nejdůležitější, co mu má matka do života dát – žádnou samostatnost, jak se to dnes předhazuje. Nelámejte nic přes koleno, i vám vaše stěhování trošku rozházelo vztahy a kontakty, chce to čas, než se nějaké nové vybudují, i Ondrášek to bere stejně, také nepotřebuje žádné extra tlaky a rychlá řešení. Berte to tak, že vše je vždy nejlépe pro nás, tak i tato situace je nejlepší pro vás, abyste mohli být více a možná pořád jen spolu. Když někam půjdete vy, půjde s vámi a když tam budou děti a bude mít chuť si s nimi hrát, super. Jste skvělá matka, nic si nevyčítejte, chyby děláme každý. Snažte se prostě žít především pro sebe a pro svého partnera a Ondráška nechte kráčet po svém boku, žádné speciality, prostě normální život. Výchova není o tom, co pro dítě naorganizujeme, výchova je život, je to o tom, co děláme my a jaký tím dáváme dítěti příklad, o tom, jak se chováme k partnerovi a opět jaký tím dáváme dítěti příklad. Výchova není určena žádnou osnovou, výchova je prostý život. Proto dělejte věci, které vás těší, Ondrášek je s radostí bude dělat s vámi, vůbec nevadí, že v tom budete jen vy dva 🙂 Jste velmi samostatná žena, která potřebuje svobodu a nezávislost a právě mateřství a ženství vás jaksi svazuje, pro vás je podřízení se muži ve vztahu něčím nepřijatelným, je třeba zbavit se pocitu, že podřízení je ponížení – NENÍ! Pokud je láska, nemohu se ponížit v ničem, pokud miluji, udělám cokoliv, to, že nebudu bojovat za svou pravdu a nechám muže, ať rozhodne, je to to nejmenší a právě tím projevím svou ženskou sílu. Ženská síla není v aktivitě, ale v pasivitě a pokoře. Až to ženy pochopí, nebudou žádné problémy ve vztazích. Co se týká sexu, je to pro vás forma fyzického vybití, něco jako pro druhého sport 🙂 vždy, když se chcete milovat, prostě si o to řekněte, co je na tom špatného? Jedině snad to, že to říkáte špatně. Takže změňte komunikaci, mluvte o tom, co cítíte – “cítím se jako v ráji při milování s tebou” – a uvidíte, jak zmizí problémy se sexem 🙂 Kupte si Noni, pomůže vám podívat se na mnoho věcí jinak, být nad věcí, v pohodě a co řešit nemáte, řešit nebudete. Opatrujte se…Vaše Empatia s láskou

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?