Dotaz

Dobrý den,
prosím Vás o radu, syn 27let má plný žlučník kamínlů v průměru 1cm, byly mu zjištěny před rokem. Již delší dobu, jezdí k praktikovi TČM, který mu částečně pomohl, že se cítil trochu lépe a mohl se najíst. Někdy mu po jídle bylo zle, ale až za několik hodin, jindy ne. Lékaři mu nejdříve léčili zánět žaludku, který se potvrdil na vyšetření. V domění, že je zánět vyléčen, začal užívat kromě čínských bylin št’ávu z černé ředkve zhruba před měsícem, posledních 14dnů pak užíval Rabanon. Potíže se zhoršily a začalo ho po jídle pálit v žaludku. Nedaří se mu přibrat, shodil deset kilo. Moc Vás prosím, je možné se kamínků zbavit, aniž by syn musel jít na operaci. Před deseti lety měl syn úraz a při něm přišel o slezinu. Jsem z toho bezradná a zoufalá. Předem děkuji za odpověd‘. Jana

Odpověď

Milá zoufalá maminko,
mám pro vás odpověď, která vás nenadchne.
Váš syn je dospělý a vy za něj chcete řešit jeho potíže? Co uděláte, když vám tady napíšu, co má váš syn změnit, co má pochopit, proč má svou nemoc, jak se jí má zbavit? Půjdete za ním a řeknete mu to? Chce to slyšet?

Ze zásady nedávám rady třetím osobám, protože pácháte dobro. Páchat dobro je stejné, jako páchat zlo. Pletete se do věcí, do kterých vám nic není, které nemůžete vyřešit, nemůžete změnit, nemůžete s nimi nic dělat. Pokud máte pocit, že bych mohla vašemu synovi pomoci, řekněte mu, ať mi napíše sám, pokud budu já ta pravá pro něj, udělá to. Většinou se to ale nestává… píše mi tolik zoufalých matek, které chtějí zachránit své dospělé syny nebo dcery, a přitom je o záchranu nikdo nežádal, nikdo to nechce, a dokonce je jim to proti srsti.

Dřív byl super zvyk, a to, že úderem dospělosti se děti vyhodily z hnízda. Obzvlášť synové – prostě na zkušenou do světa. To naše opečovávání do jejich čtyřicítky jim ničí životy a brání v samostatnosti. Nechte ho být. Svou cestu si najde, své problémy si vyřeší, nehledejte za něj. 

Každá situace je výzvou pro nás samé. Ptala bych se, proč mě se to tolik dotýká, proč já jsem tak zoufalá a bezradná? Ztrácím snad nad synem kontrolu? Nebo se bojím, že o něj přijdu? Proč mám potřebu věnovat se něčemu, co není moje, a proč se vyhýbám tomu, abych se věnovala vlastnímu životu? 
Všechno je škola – naše!
S láskou vaše Empatia

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?

Komentáře