Dotaz
Dobrý den,
již několikrát jsem se začetla do Vašich stránek a teprve nyní dostala odvahu napsat si o radu. Žiji již několik let s přítelem. Náš vztah by byl téměř bezproblémový, až na jediné-jeho děti. To je neřešitelný problém. Zpočátku vztahu to šlo, děti tenkrát ve věku 5 a 7 let k nám pravidelně chodily, já se starala, vařila, jezdili jsme na společné dovolené, výlety. Pak nastal zlom. Jejich matce se přestalo líbit, že děti od nás přicházejí spokojené a ani k ní se jim moc nechtělo, začala dělat peklo. I ve mě se tenkrát něco zlomilo, už mě nebavilo, jak mě děti pozorují, aby poté všechno nahlásili své matce-musely. Začala jsem být nesvá a nervózní. Vždy, když k nám děti měly přijet jsem prožívala peklo, vyvolávala jsem konflikty s partnerem. Vše vyřešil on. S dětmi je co druhý víkend u své matky, která bydlí sama. A abych nebyla nesvá, přestal mě o všem okolo dětí informovat, činí tak jen tehdy, pokud se sama na ně zeptám. Stejně mám pocit, že mi říká jen to co chce a tak aby mě netrápil. Chápu, sama jsem to tak chtěla! Ale co je problém, začal mi lhát. Dnes vezl svého syna na utkání. Včera mi řekl, že ráno musí do práce zastoupit na několik hodin kolegu. Bylo mi to divné. Proto jsem mu dopoledne zavolala, tvrdil, že svého kolegu právě služebním vozem veze domu a on bude za chvíli taky doma. Šla jsem se podívat na parkoviště, naše auto tam nebylo. Znovu jsem mu volala, a na to mi odpověděl, že musel za matkou. Na mé naléhání, co se děje se po dalších lžích přiznal, že vezl syna na zápas a kdyby mi to řekl, tak bych řádila. Asi ano, ale ne tolik jako teď když jsem jej přistihla při několikanásobné lži. Koledovala jsem si o to. Ale jak z toho teď ven? Jak se k tomu postavit, kde hledat v sobě chybu a jak mu dál věřit?
Mockrát děkuji za radu.
Odpověď
Hezký den,
ano, sama jste to tak chtěla, protože jste to tak potřebovala. Není třeba nikoho z ničeho vinit, váš přítel vám jen nastavuje zrcadlo, ve kterém vidíte sama své chyby a v čem se máte změnit 🙂 Jeho lži jsou únikem před vámi. Lže pro vás, aby vám neubližoval, aby jste se netrápila, proto, že vás miluje. Co na tom mu chcete odpouštět? V ničem se neprovinil, dělal vše v nejlepší vůli – a vše jen pro vás. Představte si jeho pocity, pokud mu není vlastní lhaní, jak těžké to pro něj muselo být a jakou potíž měl pak následně sám se sebou, aby se přijal jako lhář? Vypusťte to, nic vážného se nestalo. Vyvoďte si pro sebe důležitý závěr a to ten, zda svého partnera milujete a budete ho přijímat takového, jaký je a s tím, co on potřebuje. Je jasné, že potřebuje ke svému životu stýkat se se svými dětmi, určitě by byl nejraději, pokud byste mohli trávit čas všichni společně i s vámi, udělejte první krok a vraťte vše zpět, navrhněte mu, aby své děti vozil opět k vám domů a hledejte znovu cestu k nim. Stejně se tomu nevyhnete, jednou to přijde a vy pochopíte, urychlete to. Naučte se mít jeho děti ráda, jsou určitě úžasné, jako on. Pokud milujete jeho, je snadné milovat i jeho děti. Až budete mít společné dítě, pak tu cestu budete hledat mnohem obtížněji, udělejte to teď! Jeho děti budou stále jeho dětmi, celý život budou součástí jeho života, čím více se budete styku s nimi vyhýbat, čím více je budete strkat na druhou kolej, tím více je bude váš partner upřednostňovat a bude toužit s nimi být. Až dospějí, přijdou vnoučata a váš partner jako hrdý děda bude věnovat další čas i jim. Sdílejte to společně, nic není důležitější než porozumění a láska mezi vámi dvěma. Jeho děti vás učí milovat bez podmínek, podřídit lásce vše, omezit sama sebe ve svých požadavcích a uvědomit si to podstatné. Zaměřte se na vztah k dětem, nehodnoťte žádné jejich další vztahy – k matce, otci, jen si vytvořte svůj vlastní vztah – kamarádský, přijímající, milující. Jaká budete vy k nim, takoví budou jednou oni k vám. Ukažte jim, že i jiná žena než jejich matka může milovat jejich tátu a to tak, že je spokojený :-)) Zamyslete na nad svým přístupem k partnerovi, zda nechcete, aby bylo vše podle vás. Pokud mu nedáte dost svobody, uteče vám buď k workoholismu nebo alkoholismu 🙂 Nebo k jiné ženě.. Dejte mu volnost v rozhodování a podpořte ho v tom, co chce dělat on sám. Nepotřebujete snad tu zkušenost, že zůstanete sama bez něj, že dá raději přednost klidu a svým dětem před láskou s vámi? Vím, že je pro vás těžké mu to prostě říci, ale i to se máte učit. Najděte sílu v sobě a navrhněte mu, že byste byla ráda, kdyby mohly děti znovu jezdit k vám, že se budete snažit najít k nim znovu cestu. Uvidíte tu jiskřičku v jeho očích, i když možná z úst půjdou pochybnosti. Nevadí, zvládnete to :-)) Hlavně komunikujte o tom, co cítíte, mluvte o svém nitru.
Zvládnete to teď nebo příště, rozhodně další pokus bude následovat, možná však bude v obtížnějším „levelu“ 🙂
Otevřete náruč.
Vaše Empatia s láskou
Komentáře
Pro psaní komentářů musíte být přihlášen/a.
Přihlásit se Registrovat se