Můj život

Zdravíčko :), moc Vám děkuji za všechno co děláte a moc Vás obdivuji.

Proč ale píši, trápí mě můj život. Zase je leden a zase mám chuť dávat věci do pořádku, ale skutečně je měnit k lepšímu? Mám pocit, že mě něustále někdo ovládá a dělám pořád dokola to co chtějí ostatní a ne já sama. Rodiče se mnou neustále manipulují a mě to vysiluje. A chci to změnit, ale mám strach, přece jenom jsou starší a zkušenější a bojím se, že udělám nějakou blbost a, že by bylo lepší je poslechnout. Vím, že risk je zisk a měla bych překonat strach, ale sama nevím co vlastně chci :/ vím jen to, že nechci aby to bylo stejné jako doposud. Nejvíce mě trápí, že studuji na škole, kam jsem vůbec nechtěla jít, ale na donucení rodičů jsem tam skončila. Studia je moc, dojíždím a nezvládám to. Velmi mě to vyčerpává. Ale co mohu dělat? Bojím se, abych neskončila na ulici a bez práce.

Nemám také žádné kamarády a příliš nevycházím s kolektivem ve třídě. O to více mě tíží, že máme jet společně na týdenní pobyt lyžovat. Což lyžovat umím, ale budu muset být na pokoji s dalšíma lidma, což nesnáším dobře a nedělá mi dobře ani cizí prostředí, a trpím zácpout. Mám obavy jak tedy půjdu na stolici, navíc nechci pardon za ten výraz ale ,,smradit“ v pokoji a vůbec potřeuji soukromí, které tam rozhodně nebude. Celý pobyt je povinný a tak netuším co mohu dělat.

Děkuji za rady, tipy a jakoukoli odezvu.

Peťka