Dotaz

Dobrý den,
padl na mě splín, za který se stydím, ale nevím jak se ho zbavit. Asi se mi splašili hormony či co, ale dnes jsem se na ultrazvuku (jsem v 16 tt) dozvěděla, že čekáme kluka,dokonce mi paní doktorka ukazovala i pindíka, takže o tom není pochyb….jenže, já jsem si moc přála holčičku, v celé nači rodině je jen jedna holka a to jsem já, jinak jsou samí kluci…bratr, bratranci… a to samé je i u manžela, ten je ze tří kluků. K věci. Ja sice chtěla holičičku, ale když jsem viděla jake jsou kolem mě problémy s otěhotnením, řekla jsem si, že je to jedno, jestli to bude kluk nebo holka. Ale teď když už to vím, mám pocit jako bych sebe a všechny kolem sebe zklamala…. Rodiče od manžela si moc přejí holku, když jsem viděla jak reagovali na zpravu, že sestřenice od manžela čeká holku a oni byli stěstím bez sebe, že bude další holčina, ikdyž ne přímo u nich v rodině… mám pocit,že je hodně zklamu když jim řeknu, že budou mít vnuka ne vnučku. Mám je moc ráda a přijde mi, že jim moc radost neudělám, když se sami pokoušěli 3 o holku, nerada bych, aby to dopadlo tak, že budou jezdit za snachou, který má holčičku a na našeho synka tolik nedaji. V mojí rodině si práli taky holku, protože jsou tam uplne sami kluci-….. a tak je asi zklamu. Sama jsem si přála holčičku i z toho důvodu, že s chlapi to mám ve svém životě trochu těžké. Když jsem viděla, jak se můj otec do rozvodu choval k mojí máme hrubě, vulgárně a agresivně- navíc mě a mého bratra zvarhl a žekl, že už nás nechce nikdy vidět, že jsme mu zkazili život a když vidím svého bratra, ze kterého se vyklubal schizofrenik, a který dělal po rozvodu i před rozvodem našich… mě a mamce ze života peklo a doposud dělá, řekla jsem si, že chci mi raději holku. BOjím se, aby nezdědil nějaké ty geny z mé rodiny…nechtěla bych prožít ještě jednou to co jsem si prožila, a že to bylo dost těžké. Vím, že mám být ráda za to že je dítě hlavně zdravé,teda zatím, ale nějak se nemůžu toho pocitu, že budu mít kluka správně nabažit. Nehci aby to ten prcek ve me slyšel, protože ho mám opravdu moc ráda…. ale teď nechápu, co se to semnou děje…. že brečím jak malá holka, po tom co jsem se dozvěděla, že budu mít kluka. Stydím se za ty myšlenky, a snažím se jich zbavit, ale nemůžu si pomoct, nějak mi to nejde. Prosím poradte mi, nechci takhle smýšlet,dokonce i knihu “Tvoje dítě” jsem si přečetla…ale i tak se mi ty myšlenky pořád vkrádají do hlavy a mimčo tak trpí.
Děkuji moc

Odpověď

Takže jsme stále u toho stejného 🙂 co jsme řešili už v předešlých dotazech :-))Vše bude podle mne, protože já vím, co je pro mne a pro všechny to nejlepší, rozhodně jistě vím, že kluk to není. A tak místo, abych se na syna těšila, nastavila své myšlení na radost a pokoru k řádu vesmíru, rozpitvávám v hlavě myšlenky, proč mám pravdu, proč jsou mé potřeby mít holku oprávněné. A tak dostanete přesně to, co chcete – už jste to vlastně dostala tím, že se vám narodí syn! Vesmír nám vždy pošle to, co si přitahujeme, především svými strachy a zarputilým chtěním. Takže, když teď budete ve svých myšlenkách živit své pocity nechtění, třeba o dítě přijdete úplně, nebo se vám splní přesně to, co očekáváte – bude dělat stejné věci jako muži, se kterými máte zkušenost. Ta špatná zkušenost ale je vaše škole, kterou jste doposud nezpracovala, potřebujete tedy dalšího trenéra, třeba svého syna. Tak to prostě funguje, jedním z vesmírných zákonů je zákon přitažlivosti. Není to žádný trest ani strašení, je to zákon, který funguje, ať v něj věříme či ne, funguje pro naše dobro, pro naši školu, pro náš trénink. Škola života probíhá tak, že potkáváme a dostáváme lidi, které si přesně takové, jací jsou, do svého života přitahujeme my – a ti nejhorší a nejzlobivější jsou pro nás nejdůležitější. Učí nás je milovat takové, jací jsou, nesoudit, nehodnotit, neposuzovat – pouze sebe a svůj přístup k nim, pokud vám totiž vadí, vy chybujete. Učte se lásce, přestaňte se zabývat chybami druhých, zaměřte se na své vlastní, každý těch svých máme až dost 🙂 A protože zcela přirozeně trénink druhých probíhá tak, že nás to nenechává chladnými, zlobíme se a trápíme, je naše vlastní převýchova reálný a fyzický proces, musíme své myšlenky měnit vlastním rozumem, vůlí je přeměňovat na jiné, postoje násilím přetvářet na lepší. Nic z nebe najednou nespadne, nelze nic jakože pochopit a hototo, škola nekončí celý život, buďme vděční za školu, kterou jsme si sami vybrali a hlavně ji neházejme na druhé :-))Tak teď cíleně přetvářejte své myšlenky na lásku ke všem a všemu, i svému dítěti (ono si případné vaše odmítání také vybralo, takže se zbytečně netrapte, ale pokud ho skutečně neodmítáte, tak to změňte). Kupte si knížku Tajemství, třeba s ní vám to půjde lépe. Napište si na spoustu papírků pozitivní afirmace: Miluji tě a těším se na tebe; Syn je pro mne ten největší dar; Jsem vděčná za syna; Jsem šťastná, že nosím syna;…atd. a pověste si je různě po bytě, když na vás padne “blbá” myšlenka, prostě ji aktivně změňte. V hlavě si vytvořte nějaký knoflík, tlačítko, které použijete, když na vás padnou strachy – někomu funguje pozitivní naladění, jinému odstrašující příklad ze svého okolí, je to jedno, důležité je pomocí čehokoliv umět se nastavit na vděčnost tady a teď za vše, co mám a co ke mně přichází. Kdo je vděčný, vesmír ho obdarovává, aby byl ještě víc vděčný, stejné energie se přitahují 🙂Pokud neumíte zatím změnit pohled na svou “tragickou” minulost, prostě se od ní odstřihněte a všechny myšlenky na ní zapuďte. Nechte být všechny druhé lidí, nejste zodpovědna za jejich spokojenost, nemůžete plnit nikoho očekávání a už vůbec ne plozením dětí. Dítě není věc, kterou si můžu vybrat, je to dárek, bonus za lásku partnerskou, prarodiče s tím mají pramálo společného. I pro ně je to škola milovat co přijde takové, jaké to je 🙂Kupte si Noni, krásně vám pomůže zklidnit a podívat se na vše z nadhledu, navíc dodá vitamíny, minerály, co potřebujete. Starejte se o sebe zdravou stravou, doplňte si vitamíny pro těhotné a kojící New Life, dáte tím najevo vesmíru i dítěti, že to myslíte vážně. Protože začnete reálně.S láskou vaše Empatia

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?