Dotaz

Dobrý den,
mám moc ráda Vaše stránky a moudré rady a myšlenky, které se v nich skrývají. Prosím Vás proto také o jednu…
Mám za sebou rok a půl trvající poměr s ženatým mužem, který jsme střídavě ukončovali a zase se k sobě vraceli. Vzájemná přitažlivost a závislost byla bohužel silnější. Nedávno jsem potkala jiného muže, se kterým je mi skvěle a právě on mi dodal impuls rozloučit se definitivně s panem ženatým, protože jsem pochopila, o co se připravuju a že je to nefér vůči všem zúčastněným stranám. Potíž je, že jakkoliv vím, že to nemá smysl ani budoucnost a je to pouze jednostranné, cítím, že v tom stále lítám. Nový přítel si bohužel z předchozího vztahu nese dosud nezahojené citové rány a myslím, že svou bývalou přítelkyni stále miluje ( podobnost čistě náhodná…) a navíc se soudí o dítě. To je situace, která se mi v životě opakuje již podruhé a neumím rozklíčovat, proč se tomu tak děje. S podobně raněným mužem, bojujícím o dítě jsem již vztah měla. Moc Vás prosím o radu nebo nasměrování na tu správnou cestu či ťuknutí do hlavy, co mám vlastně vidět a pochopit… Děkuji!

Odpověď

Dobrý den,láska je dnes zaměňována za mnoho jiných pocitů, především je to strach ze samoty a potřeba někoho mít, ať už je to kdokoliv. Bohužel ale většina z nás nemá dostatečně ráda sama sebe, nedokáže nastavit své hranice a své potřeby, které jsou pro něj ve vztahu důležité, a tak bereme, co přijde – a bez řečí. A pak živoříme v tom, co nám vůbec nevyhovuje, ale hlavně že nejsme sami…. Základní problém je právě v oné nelásce k sobě a nepochopení života jako školy a vlastní pozice v této škole. Sami jsme se narodili a sami odejdeme. Nikdo druhý, i když mi může být sebevíc blízký, není nic víc, než můj učitel, můj trenér, mé zrcadlo, jehož výuku musím brát jen a jen jako pomoc v posunu sebe sama. Jsem sám, stále budu sám, nejkrásnější a nejplnější je být sám – sám sebou. Protože ale nejsme sami sebou, hrajeme různé role, abychom byli pro druhé přijatelní, aby nás druzí chtěli a milovali, tak ztrácíme své mantinely a nemůžeme dostávat, co potřebujeme. Když to nevyjádříme, tak nemáme, co dostat. A tak si přitahujeme stále stejné trenéry a stále stejné situace, aby nám ukazovali, že se máme mít víc rádi, máme právo si stanovovat své hranice a máme právo mít partnera dle svých představ. A tak se spokojíme s partnerem, který má jiný vztah (sice říká, že je nespokojený, nemilovaný, ale ještě nepřipravený odejít – přitom připravený k milování se se dvěma bytostmi!), natolik se nemáme rádi, že se o něj klidně dělíme s někým jiným o vše, co bychom měli sdílet jen spolu sami, natolik se nemáme rádi, že místo růžových brýlí si nasadíme neprůhledné 🙂 Jen abychom nebyli sami a někoho měli…A tak, když jste se neměla dostatečně ráda s prvním “zadaným” partnerem, dovolovala jste mu užít jen část vás, tu, která mu vyhovovala, a další, která mu vadila, jste zapřela, neuměla jste pochopit, že láska je o celistvém přijetí a podpoře milovaného, přišel druhý. Bohužel ten druhý je jen záminka (smutné), je jen pomůcka k tomu, abyste měla sílu nezůstat sama. Jenže, pokud nepochopíte, že jen sama si uvědomíte své vlastní mantinely, můžete střídat jednoho “závisláka” za druhým, stejného jako vy 🙂Uvědomte si především jednu zásadní věc: vše se děje proto, abyste se učila přijmout samu sebe i s tím, co se vám na sobě nelíbí, odpustit sama sobě vše, co jste udělala špatně, učit se milovat se vším, co je vám vlastní. Protože celiství jsme v harmonii – kolik dobrého = tolik špatného, jinak to nejde. Ty špatné, utlačované vlastnosti jsou pro mne důležitější než ty, které všichni vidí. Trénujte lásku k sobě, nebudete závislá na druhých, na tom, zda vás někdo bude chtít, a nebudete mít potřebu se stavět do jiné role, než jaká skutečně jste. Odhoďte role, zapomeňte, jak jste se snažila být úžasná holčička, která si zaslouží lásku svých rodičů, buďte svá 🙂S láskou Vaše Empatia

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?