Dotaz

Dobrý den,
velmi ráda si přečtu Vaše rady a doporučení. Přesto bych se ráda také zeptala na něco, nad čím hodně přemýšlím. Z manželství se mi narodily dvě dcery, které jsou už dnes dospělé. Jejich otec se o ně prakticky nezajímá, jen si plnil vyživovací povinnost. Pouze se starší dcerou se občas vídá nebo jí telefonicky kontaktuje. Po rozvodu jsem potkala muže, který měl rovněž dvě dcery. Zejména v té mladší se doslova “viděl”. Během těch sedmi let, které jsme spolu prožili jsem si s jeho mladší dcerou velmi “užila”. Doslova mě nenáviděla, trápila mě. Při každé její návštěvě jsem měla bolesti žaludku, protože mi dávala okatě najevo, jak mne nerada vidí. Když jsme se rozešli, velmi se mi ulevilo a já jsem se zařekla, že už dalšího muže s nezletilými dětmi nechci. Přesto jsem potkala muže, do kterého jsem se zamilovala a později zjistila, že na mladším dítěti, tentokrát je to syn, velmi “visí”. Je mu 10 let. Nesmím proti jeho synovi nic říct, je to jeho miláček. Už jsme se jednou i kvůli neshodám ohledně jeho syna rozešli, ale vrátili se k sobě, protože se máme opravdu rádi. Musím uvést, že jeho syn mě respektuje, myslím, že mě má svým způsobem rád. Je ale velmi divoký, hyperaktivní, prostořeký a dokáže člověka svým chováním a mluvením velmi vyšťavit. Na veřejnosti se za jeho chování stydím. Nyní bydlíme spolu a jsme oba spokojení. Jen už bych ráda měla svůj klid, když mám děti dospělé. Opět se starám o cizí dítě, když je u nás. A to je často. Pořád si říkám, proč se to děje, opět opakuje? Proč jsem opět potkala muže, který nezdravě visi na svých dětech? Máte i pro mne nějakou odpověď?

Odpověď

Dobrý den, je jisté, že vše se děje z nějakého důvodu a ve prospěch všech zúčastněných, i když bychom často raději oželeli tyhle nenáhody 🙂 Je třeba znát velmi dobře především sám sebe a vědět, co si přitahuji, koho potkávám a proč, co mám v životě za úkoly a v čem mám své postoje měnit. Když známe dobře sami sebe, jsme si vědomi toho, v čem jsou naše slabiny a kudy tedy přijdou výzvy k naší změně, je nám jasné, že je nebudeme vítat s otevřenou náručí, protože každá změna bolí a samozřejmě se nám do ní nechce. Ale pokud víme o svých úkolech, víme také, že vyhnout se tomu nejde a prostě budou přicházet pořád a pořád trenéři, kteří to budou na nás zkoušet. Z tohoto principiálního základu nemá smysl zkoumat druhé lidi, jsou jen nástroje, nositelé toho, co máme pochopit my. Jen maličko naťuknu, proč se vám tak děje, důkladný rozbor by byl za poplatek, pokud máte zájem. Vaše škola začala krachem partnerství (i když je pravděpodobné, že už dávno v dětství). Vaše snaha o “dobrou” rodinu se změnila v kontrolování partnera, jak se chová k dětem, zapomněla jste, že on je ten, který je pro vás na prvním místě, on je pro vás nejdůležitější, a pokud se chová nějakým způsobem k vlastním dětem (i když je to pro vás špatné chování), je to jeho věc a váš vztah to naprosto nemění a neovlivňuje. Další vaši muži dělali to stejné – chovali se ke svým dětem tak, jak oni chtěli, jak oni mají potřebu, i když podle vás špatně. Je naprosto lhostejné, zda jsou s vámi děti vlastní nebo partnerovy, jejich vzájemné chování, co spolu dělají nebo nedělají, co si vzájemně dovolí nebo nedovolí, není vůbec vaše věc. Nemáte žádnou šanci je nějak naučit, jak se chovat k sobě podle vašich představ, to nejde. Vaším úkolem, který se táhne přes všechny vaše partnerské vztahy, je oddělovat. Máte vztah ke svému partnerovi, máte vztah ke svým dětem, máte vztah k jeho dětem, máte vztah ke kamarádce, máte vztah ke kolegovi v práci. Chápete, že tyto vztahy spolu nemají nic společného? Pokud milujete svého partnera, nechte ho, ať si dělá, co chce, i když vám se to nelíbí, ať si má vztahy, jaké chce, i když vy byste se zachovala jinak, milovaný člověk nepotřebuje nic jiného, než vaši podporu v tom, co dělá. Z hlediska karmického partner i jeho děti zažívají přesně to, co ve svém vztahu potřebují. Z hlediska karmického vy i jeho děti dostáváte přesně to, co ve svém vztahu potřebujete. Takže pokud milujete partnera, neřešte, jak on se chová ke komukoliv druhému – je to jeho věc, snažte se o krásný, láskyplný, podporující, tolerující vztah. Oddělte jeho děti od něj samotného a přijměte je jako své učitele – učí vás oddělovat. Jsou tu pro vás z nějakého důvodu, rozhodně ne náhodou, a tak budujte odděleně vztah jen k nim. Jakoby tam nebyl jejich otec, jen oni a vy. Přijdou jednou za čas k vám na návštěvu. Co uděláte s návštěvou? Tolerujete ji a dokonce se tváříte, že může cokoliv a chovat se jako doma. Nesnažte se děti partnera vychovávat, ale vycházet s nimi jako s návštěvou. Uvidíte, že to půjde 🙂 Vaše Empatia s láskou

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?