Dotaz

V záři mi umřela maminka, ležela 13dní v nem. a nebyla žádna naděje jak nám zdělil doktor. Nemužu se s tím smířit, stale brečím je mi po ní moc smutno. Ja vím někdo řekne abych se zaměřila na rodinu, mám dvě male děti 7 a 3 a k tomu s manželem stavime domeček, ale ono to nejde. Mamka byla suprová vždy mi pomohla, vždy tu byla a já si vyčítam že jsem nic neudělala. Mám pocit že si se mnou život jen hraje a aby to nebylo málo tak v říjnu umřel muži děda a v listopadu druhý děda. Je toho prostě moc. Poradte jak se mám s tím vyrovnat.
Moc děkují

Odpověď

Dobrý den,zasáhlo vás to proto tak silně, že se máte těmito věcmi zabývat, abyste je pochopila a začala vnímat jinak. Nic není v životě náhoda, každý dostáváme v pravý čas přesně to, co potřebujeme a co je nejlepší pro nás – platí to bez vyjímek, tudíž to platí i pro vaši maminku. Pokud se začnete zabývat tím, co vlastně život je, proč tu vlastně jsme a jaký smysl to všechno má, nebudete smutná nad žádnou smrtí. Protože pochopíte rituální smuteční obřady domorodých národů, kdy se oslavuje, tančí a zpívá, protože všichni ví, že zemřelý se raduje, je totiž už DOMA. Náš pláč je jen výraz lpění na druhém, pocit ztráty něčeho, co jsme si mysleli, že je naše a že k nám patří, náš pláč je jen smutek sám nad sebou, že jsem dotyčnému dost dobře nevyjádřil, jak moc ho miluji. Potřebuji, to ano, to jsem mu najevo dal – ale jak ho miluji… to málokdy.Přečtěte si o karmě, proč sem vlastně přicházíme a jak probíhá karmická výchova.A moc vám pomohou v pochopení knížky Cesty duší nebo Život mezi životy. A hlavně Malá Duše a Slunce, je to knížka pro děti 🙂 ze které pochopíte, že život je jen trénink a škola, kam se chodíme cosi učit, a že není vůbec podstatné, kdo komu děláme maminku nebo dceru.Možná pro vás bude důležitá informace i to, že pokud se trápíme odchodem někoho blízkého, nechceme se s tím smířit a pochopit to (i když i z tohoto důvodu to pro nás udělal, abychom toto pochopili a více postoupili ve škole života), vlastně ho nechceme pustit domů, do ráje, do lepšího. Chcete to? Chcete maminku držet tady, na Zemi, ve škole? Nebo ji chcete dovolit, aby si odpočinula, bilancovala a jako svobodná duše šla dál? Z našeho lpění na druhých, z našich strachů ze smrti a nepochopení Školy života pak mezi námi zůstávají bloudící dušičky, které touží po svobodě a pochopení …Pusťte maminku, podle toho, co píšete, si to rozhodně zaslouží. A stále mějte na paměti, co by jí dělalo radost. Myslíte že to, jak dnes myslíte, cítíte, truchlíte? Nebo jak se radujete, chápete a milujete? Víte sama 🙂S láskou vaše Empatia

Zpět na přehled všech dotazů

Kam dál?