Vztahy k věcem a situacím - Empatia

Jeden jediný člověk napojený na Vesmír má víc síly než miliony těch, kteří nejsou

Miluška Haršániová — Thu, 02 Apr 2026 08:00:34 +0000

Mám pocit, že všechny duchovní informace, co máme dělat a jak, tu jsou. Ale ztrácíme se v nich…

Proto miluju knížky pro děti. Je v nich hluboká moudrost podaná jednoduchým způsobem. Malá Duše a Slunce je mou nabíjecí stanicí a dalšími jsou příběhy Sáry a moudré sovy Šalamouna. K této dvojici se ve druhém díle přidává Seth.

O zákonu přitažlivosti a síle myšlenky a nastavení pozitivních emocí víme všechno.

Dokážeme si ale pozitivní nastavení udržet?

Nedovolujeme se semlít všemi nepříjemnými událostmi, které prožíváme?

Pokud potřebujete připomínku, vkládám kousíček s příběhu o tom, jak to prakticky dělat.

„Táta přišel o práci, Šalamoune. Říká, že si zas radši pronajme nějakou farmu, než aby byl závislý na rozmarech bůhvíjakého šéfa, který dá přednost tomu, aby v obchodě pracoval jeho nezodpovědný synáček místo schopného dospělého, na kterého se může spolehnout.“

Aha, pravil Šalamoun. Za těchto okolností je přirozené, že tvůj otec je rozhořčený. Ovšem dané situaci to nijak nepomůže. Jeho nepříjemné pocity to všechno ještě zhorší. A je naprosto přirozené, že i ty jsi kvůli tomu mrzutý, Sethe, protože se to týká i tvého života. A je také přirozené, že i ty. Sáro, se kvůli tomu trápíš, protože to má vliv i na tvůj život.

„Ale co s tím můžeme dělat, Šalamoune?“ vyhrkla Sára. „Dá se s tím přece něco udělat, nebo snad ne?“

Jistěže dá, Sáro. Máte mnohem větší schopnost pozitivně ovlivnit běh událostí, než si vůbec uvědomujete.

„Ale Šalamoune, vždyť jsme teprve děti, jak můžeme…“

Šalamoun Setha přerušil.

Jeden jediný člověk, který je napojený na Proud, má víc síly než miliony těch, kteří nejsou.

Seth se Sárou na sebe zůstali koukat. „Myslíš, že dokážeme někoho přimět, aby udělal něco, co udělat nechtěl?“

Ne tak docela. Vaším úkolem není vymyslet, co přesně se má udělat a jak se to má udělat. Na vás je jenom představit si výsledek, který všem přinese radost a štěstí – a Zákon přitažlivosti se postará, aby se z vaší představy stala skutečnost.

„Jak to myslíš to všem? To jako i pro toho starého sobeckého Bergheima a jeho povedeného synátora?“

Sethe, tvoje zatrpklost je možná za těchto okolností přirozená, ale obrací se proti tobě.

Vzpomeň si: když cítíš zlost nebo vztek, znamená to, že nejsi napojený na Proud pohody. A když nejsi napojený na Proud, tvůj vliv se stává bezvýznamný.

Seth byl zticha. Věděl, že to samé jim Šalamoun opakoval už mnohokrát.

Nesnažte se přijít na to, jak by se to mělo odehrát. Jen si představte, že toto trápení už odeznělo a všechno je v pořádku. Předpokládejte, že se společně se Sárou dál scházíte ve stromovém domě a že máte čím dál tím lepší život. Zapátrejte v duchu po nějakých příjemných myšlenkách a držte se toho dobrého co vás napadne. A když přijdou nějaké jiné myšlenky – jako že zpočátku určitě přijdou – jen se uvolněte, nechte je, ať zase odejdou a dál se soustřeďte na takové myšlenky, ze kterých máte dobrý pocit. A jen sledujte, co se bude dít.

„Šalamoune, ty nám pomůžeš?“ zeptala se Sára přímo.

Pomoc přijde z nekonečných zdrojů a může mít nekonečně podob. Budete překvapení, odkud odevšad získáte podporu pro uskutečnění svého přání. Napřed však musíte být s tím přáním vibračně zajedno.

Sára se Sethem se po sobě podívali. Věděli už, co to znamená vibrační jednota, a oběma bylo o poznání lépe.

„To zvládneme!“ řekli oba jednohlasně a pak se rozesmáli.

Jistěže zvládnete, pronesl Šalamoun.

„Šalamoune,“ zeptala se Sára, „víš, jak jsi nám říkal, že Vesmír odpovídá na naše vibrace? A že se o to postará Zákon přitažlivosti? Chtěla bych vědět, jestli funguje rychleji, když se to týká něčeho, co si opravdu moc přejeme. Protože třeba to s tím naším stromovým domem se odehrálo hodně rychle, jako nějaká magie.“

Pokaždé se to odehrává rychle, Sáro, ať je to něco zdánlivě malého, nebo velkého. Vytvořit hrad je stejně snadné jako vytvořit knoflík.

Užijte si to. Snažte se představit si co nejlepší výsledek. Ale neřešte, co učinit, aby se to stalo. Jak se to stane, kdo nám pomůže, kdy se to stane a kde, to všechno vynechejte. Soustřeďte se jen na to, co opravdu chcete a proč to chcete. A ze všeho nejvíc vnímejte pocit úlevy. Všechno bude v pořádku.“

Pokračování v knížce Sára – kniha druhá

A vy to hned zkuste.

Máte z něčeho strach, obavy, něco vás rozčiluje, máte trápení, starosti? Nalaďte se na výsledek, až bude vše v pořádku. Nastavte si v sobě dobré pocity a vše bude v pořádku.

Pokud potřebujete pomoc, popostrčení, vedení, pocit, že v tom nejste sami, přidejte se ke mně:

KLUB ZDRAVÍ EMPATIA

V této době je nejpodstatnější udržet si víru, naději a dobrý pocit.

Pak každý sám a všichni společně zachráníme svět pro naše děti.

Děkuji!

S láskou Miluška

Článek Jeden jediný člověk napojený na Vesmír má víc síly než miliony těch, kteří nejsou appeared first on Empatia.

Velikonoční pondělí

Miluška Haršániová — Mon, 30 Mar 2026 15:03:23 +0000

Velikonoční nebo také Červené pondělí je dnem koledování.

Velikonoce končí starým pohanským zvykem šlehání pomlázkou, který přežil do součastnosti. Žena nebo dívka má být jemně pošlehána čerstvými, neloupanými, ještě neolistěnými proutky vrby. Vdaným ženám má zajistit plodnost a energii, svodným děvčatům svěžest, krásu a zdraví. Ženy a dívky se za omlazující pošlehání pomlázkou odměňují kraslicemi. Součástí koledování může být polévání vodou, někde mládenci polévají ženy, jinde ženy muže.

V hraničních oblastech s Rakouskem a Německem bývalo zvykem upéct pro děti z kynutého těsta zajíčky nebo ptáčky, vložit do nich vejce a ukrýt v domě nebo na zahradě.

Tato tradice vychází z pověsti o bohyni Ostaře, která měla na starost příchod jara. Jednou nedopatřením probudila jaro o něco později a na zemi pak našla skoro zmrzlého ptáčka. Sice ho uzdravila, ale protože měl křídla poničená od mrazu a nedokázal rychle létat, proměnila ho ve hbitého zajíce a jako vzpomínku na někdejší podobu mu nechala schopnost snášet vajíčka. V některých krajích přinášel dětem velikonoční nadílku skřivánek.

Odpoledne Velikonočního pondělí patřilo dětem.

Za vsí bývalo živo, neboť se tam hrály různé hry o vykoledovaná vajíčka. Chlapci například ťukali vejcem o vejce a komu dříve prasklo, ten prohrál a musel dát všechna svá vykoledovaná vajíčka vítězi. Jinde se koulelo vajíčky po nakloněné ploše a vyhrával ten, komu se vajíčko dokoulelo nejdál.

Pondělní večer pak patřil mládeži trochu odrostlejší, která dováděla v hospodě při muzice.

Navracíme se k tradicím našich předků, navracíme se tím i k sobě – Táhni k sobě

Veselé velikonoční pondělí jako každý jiný den! Užívejte život!

s láskou Miluška

Článek Velikonoční pondělí appeared first on Empatia.

Velikonoční neděle

Miluška Haršániová — Mon, 30 Mar 2026 14:00:35 +0000

Velikonoční neděle neboli Boží hod velikonoční. Světí se mazance, malují kraslice a hlavně se jí a pije

Dnes je Velikonoční neděle neboli Boží hod velikonoční, Zmrtvýchvstání Páně. Po Kristově vzkříšení zase zazní zvony a zvonky, které se vrátily z Říma. Název svátků Velikonoce je odvozen od „velké noci“ ze soboty na neděli, kdy Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Končí období vážnosti a začíná čas radosti a oslav nového života. Víte, jaké lidové tradice a zvyky se o Velikonoční neděli dodržovaly?

Boží hod velikonoční je pro křesťany jedním z nejradostnějších dnů v roce. Podle evangelií vstal Kristus z mrtvých za svítání. Vzkříšení Ježíše Krista je pro křesťany centrálním bodem jejich víry – smrt není konec, ale začátek nového života. To se projevuje již na slavnostní ranní mši, kde hoří o Bílé sobotě zapálený paškál a zaznívá zpěv Aleluja, zapovězený po celu postní dobu. Na ranní mši měli věřící přijít v něčem novém, to aby projevili radost nad novým životem.

Jídlo svěcené na Boží hod velikonoční

Při dopoledních bohoslužbách si v kostele lidé nechávali posvětit z domova v košíku nebo na talíři přinesené jídlo, většinou beránka, mazanec, chléb, vejce a víno. Někde taky klobásy a jitrnice. Svěcení potravin má dlouho tradici, obdobné rituály znali už první křesťané. Z konce 15. století se dochoval oficiální přípis z Prahy, který obsahuje 18 druhů potravin vhodných k požehnání. Byly mezi nimi např. i slanina, holoubata, ryby, koláče, mléko či med.

Svěcené jídlo pak rodina společně snědla, někde už v kostele po mši. Poměrně běžné bylo podarovat jím i domácí zvířata, kousek položit na pole či v zahradě a hodit do studny, aby bylo dost vody, rodily stromy i pole a zvířata byla zdravá. Tradice velí, že kus posvěceného pokrmu musí dostat i každý host v domě.

Velikonoční mazanec

Mazanec z kynutého těsta patří mezi nejstarší české obřadní pečivo u nás. Tvar bochánku má záměrně, aby připomínal chléb, boží dar. Dělalo se na něm stejně jako na chlebu znamení kříže, na památku umučení Krista. Podle lidových tradic symbolizuje slunce a kynuté těsto samo o sobě symbolizuje nový život, ale taky bohatství, protože při kynutí nabírá na objemu. „Dáte-li kus mazance, dostanete mládence,“ říká jedno staré pořekadlo, a tak není divu, že tímto pečivem mladé dívky vítaly návštěvníky ve stavení.

Co jíst a pít o Velikonoční neděli

Tradičním jídlem na Velikonoce je nádivka, někde nazývaná sekanice či hlavička. Ten jediný pravý recept nenajdete, protože nádivka se dělala kraj od kraje jinak. Někde s krupicí, jinde s klobásou, a tak záleží jen na vás, co vám bude chutnat. Typická je ovšem kombinace masa, s vejci nebo s pečivem, a také s mladými kopřivami, libečkem,petrželkou, bršlicí, popencem, česnekem medvědím, kerblíkem a dalšími prvními jarními bylinkami.

A protože nutnost postit se už je minulostí, na slavnostním nedělním stole se objevuje mnoho jídla – maso, mléko, vejce, které v době postní lidé jíst nemohli. Kromě jehněčího masa se na sváteční velikonoční stůl podávalo také kůzlečí nebo telecí. Požívání masa a masitých pokrmů na Boží hod velikonoční se ovšem různí. O tom, co se na stole nakonec objevilo, rozhodovaly místní zvyklosti a možnosti rodiny.

Lidové tradice o Velikonoční neděli

Protože Ježíš Kristus vstal z hrobu, přicházelo jaro a skončila doba postní, byl prostor pro radost a zábavu. Dobrovolní herci inscenovali různá divadelní představení na motivy života Kristova, pořádaly se tancovačky a lidé se bavili a pili.
Zábavy začínaly již brzy ráno. Říkalo se, že slunce si na Boží od velikonoční při svém východu třikrát povyskočí radostí nad vzkříšením Páně, a naši předkové si proto přivstali, aby to viděli. Objevilo-li se slunce na čistém nebi, znamenalo to pěkné léto a bohatou úrodu.
Dívky barvily kraslice a chlapci pletli pomlázky.
Lidé si předávali malé dárky, aby někoho „beránek nepokakal“.
Bylo nepsaným pravidlem, že o Velikonočí neděli se nesmí zametat, prát, mýt nádobí, stlát, šít, čistit boty, vynášet hnůj z chléva…

Co se dělá na Boží hod velikonoční

Dříve bylo hojně rozšířeným zvykem, že rodina snědla společně jedno vejce, uvařené už na Velký pátek se žlutým vrbovým a jasanovým proutkem. To proto, aby se členové rodiny v dalším roce nerozhádali a drželi pohromadě. Když pak někdo zabloudil, měl si vzpomenout s kým na Boží hod velikonoční jedl vajíčko a prý by okamžitě nalezl cestu zpět.

V tento den dávala dívka svému vyvolenému jako koledu, tzv. uzel. Byl to bílý, pěkně vyšívaný šátek, naplněný barevnými vejci, kterých bývala kopa a přidával se k nim mazanec a obřadní pečivo. Někdy dívka dávala do uzlu i tzv. rejsky – vejce rýsovaná, nebo straky, což byla vejce malovaná voskem a pak namáčená v barvě. Do uzle se také dávaly tzv. párky, což byla dvě barevná vajíčka k sobě spojená stužkou. Ta si chlapci schovávali na památku.

Velikonoční pranostiky

Prší-li na Boží hod, sucho úrodu vysuší.
Hezky-li na Boží hod velikonoční, s prací na poli zčerstva počni.
Když na velikonoční neděli prší, na každé pondělí až do svatého Ducha pršeti bude.
Velikonoční a velkopáteční déšť zřídka přináší žním požehnání.
Velikonoce krásné úrodu nám dají, pakli slunce hasne, louky sucho mají.
Na Velikonoce jasno, bude laciné máslo.

Zítra si užijte velikonoční pondělí, a pak všechny dny jeden po druhým!

Celý život je oslava!

s láskou Miluška

Článek Velikonoční neděle appeared first on Empatia.

Bílá sobota

Miluška Haršániová — Mon, 30 Mar 2026 12:00:08 +0000

Bílá sobota je den vzkříšení Krista

Odkud pochází název Bílé soboty, to se můžeme dnes jenom dohadovat. Zřejmě byl odvozen od bílých rouch katechumenů, kteří se po dobu půstu připravovali na křest. Byl to poslední den půstu a nesl se ve znamení příprav na Kristovo zmrtvýchvstání. Kostelní zvony se znovu rozezněly a smělo se zpívat. Důležitou roli hrál oheň. Svěcení ohně zavedla církev už v 8. století, obřad zahajoval slavnost vzkříšení. O půlnoci se konala slavnostní mše vzkříšení Krista.

Všechny předchozí dny velikonočních oslav najdete přehledně v článku: Ctíte tradice velikonoc

Bílá sobota v liturgii: svěcení ohně a paškál

Mše připomínající vzkříšení Ježíše Krista začíná slavnostním svěcením ohně, vykřesaného z kamene a rozdělaného před kostelem. Od tohoto posvěceného ohně, kterému se říkalo Jidášův oheň nebo pálení Jidáše, se zapálila velká svíce, zvaná paškál, která se pak opatrně donesla do kostela a lidé si od ní pak zapalovali své svíčky, aby si svěcený oheň donesli domů.
V mnoha domácnostech lidé na Bílou sobotu nechali oheň vyhasnout a z posvěceného ohně si brali uhlíky či polínka, a těmi pak doma opět zažehli nový oheň.
Z ohořelých dřívek se dělali tzv. Jidášovy křížky, které hospodáři zapichovali do pole, aby bylo úrodné. Sloužily také jako ochrana před bouřkami, kroupami povodněmi, oharky se dávaly do základů nových stavení, zastrčené za trámem měly chránit dům před ohněm.
Popelem z ohně lidé sypali louky, aby na nich bylo vždy hodně trávy pro dobytek.

Bílá sobota v lidových tradicích

Hospodyně musely mít na Bílou sobotu nová košťata, kterými ještě před kuropěním vymetly celé stavení, aby zůstalo čisté po celý rok a nedržel se v nich hmyz a další havěť. Košťata, potom hodily do potoka, aby s nimi voda odnesla z domu všechnu špínu.
Na Bydžovsku se mladá děvčata myla ranní rosou, aby byla celý rok pěkná a nedělaly se jim pihy.
Muži pletli z vrbového proutí pomlázky, ženy pekly beránky a mazance, děvčata barvila a zdobila vajíčka.
Odpoledne bývalo někde zvykem honit Jidáše – chlapce převlečeného do kostýmu. Průvod obešel celou vesnici a nakonec se kostým Jidáše spálil.
Na mnoha místech lidé třásli ovocnými stromy, aby je tak probudili ze zimního spánku.

Vracíme se k tradicím našich předků stejně jako k sobě – Táhni k sobě

Užívejte veselou Bílou sobotu a těšte se na Velikonoční neděli a pondělí

Užívejte každý den jako ten největší svátek, protože jím je

s láskou Miluška

Článek Bílá sobota appeared first on Empatia.

Zelený čtvrtek

Miluška Haršániová — Mon, 30 Mar 2026 09:30:07 +0000

Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanů, váží se k ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

Jsou také časem lidových tradic a zvyků, spojených s vítáním jara. Zeleným čtvrtkem začíná nejdůležitější část liturgického roku, která vyvrcholí během Bílé soboty. K Zelenému čtvrtku se také vážou mnohé tradice, zvyky a pověry. Třeba, že by měl každý sníst něco zeleného nebo zasít hrách.

Co předchází Zelenému čtvrtku?

Škaredá středa, Šedivé úterý, Modré pondělí a Květná neděla – v přehledu najdete v tomto článku: Ctíte tradice velikonoc

Zelený čtvrtek je dnem připomenutí si poslední večeře Páně, odpuštění a očisty.

Navečer utichnou všechny zvony a rozezní se až večer na Bílou sobotu. Velikonoce jsou pro křesťany nejdůležitější svátky v roce, důležitější než Vánoce.

Co si připomínáme na Zelený čtvrtek

Na Zelený čtvrtek večer vstupujeme do nejdůležitější části liturgického roku, do velikonočního tridua které začíná večerní mši na Zelený čtvrtek, pokračuje na Velký pátek, vrcholí na Bílou sobotu o velikonoční vigilii a Neděli zmrtvýchvstání Páně. Je to oslava velikonočního tajemství Kristova, jeho utrpení a vzkříšení. Při zpěvu Gloria večerní mše zvoní zvony, které se pak na několik dní odmlčí. Říká se, že odletěly do Říma. Když zazní zvony naposledy, zacinkejte si penězi, aby se vás držely celý rok.

Zvuk zvonů býval nahrazen dřevěnými klepačkami nebo řehtačkami. S těmi obcházely děti stavení ve vsi za a za to dostávaly drobné odměny. Někde se obcházení domů z řehtačkami proměnilo na honění maskovaného chlapce – Jidáše. Ten rychle vyběhl z kostela na hřbitov, na náměstí a do polí. Při jeho dopadení mu chlapci hrkali a klepali kolem hlavy a pokřikovali popěvky o zrádném Jidášovi.

Omývání nohou

Od středověku se na připomínku Poslední večeře, kdy Kristus umyl nohy svým učedníkům, prováděl stejný obřad. Původně ho směl konat jen papež a biskupové (u nás je doložen již za vlády posledních Přemyslovců), přičemž se omývaly nohy dvanácti starcům, často žebrákům, nemocným či chromým. Později tento rituál mohli vykonával i faráři. Po celá staletí myli kněží výhradně nohy mužské, dnes se myjí nohy i ženám.

Proč se říká Zelený čtvrtek

Lidový název Zelený čtvrtek pochází nejspíše z německého Greindonnerstag, tedy lkavý čtvrtek. Tento den byl totiž čtvrtkem odpuštění, kdy byli kající se hříšníci přijímáni zpět do společenství věřících. Jenomže lidé jsou líní pořádně vyslovovat a byli vždy, a tak se z přídavného jména grein, stalo časem grün a z čtvrtka lkavého se stal čtvrtek zelený.

Co jíst na Zelený čtvrtek

Na Zelený čtvrtek by měl každý sníst něco zeleného, a tak se nejčastěji vařily polévky, do kterých se dávaly jarní bylinky, tedy kopřivy, hluchavky, bršlice kozí noha, pěťour, žabinec, popenec, kerblík, česnek medvědí, sedmikrásky a další, které už stačily vykouknout ze země. Nebo hospodyně použily byliny, které pěstovaly doma na okně. Zvykem bylo také jíst pro zdraví špenát, hrách nebo zelí. Častým obědem byla také sladká kaše s medem.

Ráno nesměly chybět jidášky, pečené večer na Škaredou středu. Kdo jidáše potřeného medem snědl, byl prý celý rok chráněný před hadím uštknutím a proti bodnutí létavého hmyzu. Před nebezpečím chránil jenom ten jidáš, který byl doma pečený. Jeden jidáš se na Zelený čtvrtek také hodil do studny, aby zajistil čerstvou vodu, nebo ho dostal dobytek, aby byl celý rok zdravý.

Co dělat na Zelený čtvrtek

Dříve lidé na Zelený čtvrtek vstávali hodně časně, ještě před rozedněním, pomodlili se a omyli se ranní rosou (někdy i sněhem), čímž se ochránili před onemocněním šíje a dalšími nemocemi. Někde se tato tradice dodržovala až na Velký pátek.
Paní domu si musely přivstat, aby zametly dům ještě před východem slunce. Nečistoty z podlahy se vysypávaly nikoliv do koše, ale na nejbližší křižovatce. To mělo zaručit, že se v domě nebudou držet blechy. Jinde se zvonilo paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši.
Podle pověry se o Zeleném čtvrtku neměl nikdo s nikým hádat a ani si nic půjčovat. Jen tak se mu celý rok vyhýbaly všechny hádky a našly si k němu cestu peníze.
Na Zelený čtvrtek hospodáři seli hrách a len (samozřejmě podle počasí), protože se věřilo, že to, co se tento den zaselo, dobře prospívalo.
Někde hízeli lidé do studny chleba s medem, aby se v ní držela po celý rok voda.

Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé

K Zelenému čtvrtku se také váže několik lidových pranostik. Podle první můžeme odhadnout, jaké bude léto. Praví totiž:

„Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.“ Tak uvidíme.

Další pak hovoří o tom, že Zelený čtvrtek je vhodný den pro výsadbu hrachu i obilí. Pak až do Bílé soboty se nesmí orat či jinak s půdou zacházet, protože v ten čas v zemi odpočívá Kristus Pán, a kdo by půdou hýbal, tomu se na poli neurodí.

Zdroj: Český lidový a církevní rok (Alena Vondrušková)

Vracíme se k tradicím našich předků stejně jako k sobě – Táhni k sobě

Užijte si Zelený čtvrtek a celý předvelikonoční a velikonoční čas stejně jako každičký jiný den.

A zítra Velký pátek!

S láskou Miluška

Článek Zelený čtvrtek appeared first on Empatia.

Modré pondělí

Miluška Haršániová — Mon, 30 Mar 2026 07:00:51 +0000

Modré pondělí navazuje na Květnou neděli

Na Modré pondělí se nemá chodit do práce, ale doma uklízet.

Modré pondělí je první den posledního týdne před Velikonocemi. Pro křesťany bylo volným dnem, kdy se nemělo pracovat. Dětem a studentům začínaly vakace, tedy velikonoční prázdniny. Podle lidových představ se na Modré pondělí mělo doma začít s jarním úklidem a druhý den na Šedivé úterý pak speciálně vymetat pavučiny. Víte, proč se mu říká Modré pondělí?

Po Květné neděli začíná poslední předvelikonoční týden, kterému se říká pašijový, svatý nebo lidově barevný. Prvním dnem je Modré (někde také Žluté) pondělí a následuje Šedivé úterý. Z hlediska křesťanství nebyly tyto dva dny nijak zvlášť významné, žádné zvláštní církevní obřady se k nim nevážou. Pro věřící byla prvním důležitým dnem Velikonoc Škaredá středa.

Modré pondělí je den klidu

Na Modré pondělí žákům a studentům začínaly vakace, což byly velikonoční prázdniny. Bylo to praktické, neboť každý pomocník byl doma před Velikonocemi vítaný.

Modré pondělí v lidových tradicích

Ani v lidových tradicích nehrály Modré pondělí a Šedivé úterý tak velkou roli jako dny další, ale některé zvyky přece byly. Modré pondělí především znamenalo začátek pořádného jarního gruntování.
Na Modré pondělí hospodyně i hospodáři dávali do pořádku celé stavení, uklízeli, přebírali potřebné i nepotřebné věci, opravovali je nebo vyhazovali. O den později, na Šedivé úterý se pak speciálně vymetaly ze všech koutů pavučiny.
Jarním úklidem naši předkové symbolicky vyháněli zimu a špínu nejen z domácnosti, ale i ze svých duší.

Proč se říká Modré pondělí

Název je údajně odvozen od sukna, které tento den zdobí kostely. Nebo prý má kořeny v německém „blauer Montag“, které se vžilo pro den po neděli, kdy se lidé bavili a hojně popíjeli – a na neděle se ani čtyřicetidenní velikonoční půst nevztahoval. Slovo „blau“ znamená nejen modrý, ale přeneseně také „opilý“ či „neschopný práce“. Inu, při pitkách se udělí velmi snadno ňáká modřina.“

Vracíme se k tradicím předků stejně jako k sobě – Táhni k sobě

A dalším dnem předvelikonočního týdne je Šedivé úterý

s láskou vaše Empatia

Článek Modré pondělí appeared first on Empatia.

Škaredá středa

Miluška Haršániová — Mon, 30 Mar 2026 06:16:42 +0000

Škaredé středě předchází Šedivé úterý

Všechny dny předvelikonočního týdne v článku: Ctíte tradice velikonoc

Na Škaredou středu se celý den usmívejte a večer upečte velikonoční jidáše

Kromě toho, že si věřící v tento den připomínají podlou Jidášovu zradu, připadá na ni i řada lidových zvyků, tradic a pověr. Například se tvrdí, že kdo se na Škaredou středu mračí, bude mít blbou náladu celý další rok, takže se raději usmívejte, i když vám není do zpěvu. Nezapomeňte taky vymést saze z komína, jen tak vyženete z domu zlo. V tento den by i jídlo mělo vypadat trochu škaredě.

Škaredá středa svým názvem připomíná hanebný čin Jidáše Iškariotského. Ten v tento den zradil a udal Ježíše Krista, který byl poté uvězněn, odsouzen a umučen na kříži. Jako odměnu dostal Jidáš 30 stříbrných, které se staly stejným symbolem zrady jako on. Peníze si ale příliš neužil, protože se kvůli špatnému svědomí později oběsil. Pro křesťany je prvním důležitým dnem Pašijového týdne, který připomíná poslední chvíle Ježíše Krista.

Jak se jinak říká Škaredé středě

Středě před Zeleným čtvrtkem se říká Škaredá, ale také Sazometná, Smetná nebo Černá. Škaredá prý proto, že se v tento den Jidáš škaredil neboli žaloval na Ježíše a zradil ho. Sazometná či Smetná proto, že vrcholilo předvelikonoční gruntování vymetáním sazí z komína. Se sazemi a jejich barvou souvisí i další lidový název Černá středa.

Škaredá středa se někdy nazývá i Popeleční středa, která následuje po masopustním úterý a je prvním dnem čtyřicetidenního velikonočního půstu.

Nemračte se, nebo se budete podobat Jidášovi

Známá lidová pověra říká, že kdo se na Škaredou středu mračí, tomu to zůstane po celý další rok a každou středu se bude podobat hanebnému Jidášovi, takže je lepší zatnout zuby a i všechny nepříjemnosti a povinnosti zvládnout s úsměvem a dobrou náladou.

Vymeťte saze z komína a vyžeňte z domu zlo

Ve staveních našich předků o Škaredé středě vrcholilo několikadenní jarní gruntování. Ve středu bylo nejdůležitější vymést saze z komína. To bylo nejen čistě praktické, ale také symbolické – vymetení komína znamenalo vyhnání zlých sil a neštěstí ze stavení, aby v příštím roce nemohly lidem v domě škodit a jeho obyvatelé byli šťastní a zdraví. Podle zvyku vymetání komínů se Škaredé středě někde říká Sazometná, Smetná nebo Černá.

Co se má jíst na Škaredou středu? Škaredé jídlo!

Na Škaredou středu se nemělo jíst maso ani žádná tučná a honosná jídla. V tento den mělo i jídlo vypadat nepovedeně, potrhaně, jednoduše škaredě. Často se připravovaly trhance, kaše, bramborové placky nebo bramboráky. Před podáváním se ještě záměrně potrhaly, aby ještě více naplnily tradici Škaredé středy.

Besedické bramboráky

Ingredience

1 kg starých brambor
2 vejce
sůl
kmín
4–6 stroužků česneku
kousek slaniny
máslo nebo sádlo

Příprava

Oloupané brambory nastrouháme, dobře vymačkáme puštěnou vodu a smícháme je s vejci. Směs jen mírně osolíme a přidáme trochu kmínu a lisovaný česnek podle chuti. Umícháme řídkou hmotu. Pánev s nepřilnavým povrchem trošku vytřeme kouskem slaniny nebo nebo sádla. Zhruba 1 lžíci bramborové hmoty rozetřeme na rozehřátou pánev. Plochou obracečkou otočíme a opečeme z druhé strany. Ještě horké potřeme rozpuštěným sádlem nebo máslem, skvělé jsou i suché.

Večer upečte velikonoční jidáše

Sladké kynuté pečivo, pokroucené jako Jidášův charakter, se tradičně peče večer na Škaredou středu. Své jméno dostaly podle zrádce Jidáše a symbolizují jeho konec. Co se týká tvaru, v jednotlivých regionech se jidáše různí, ovšem pro všechny platí, že musí připomínat provaz nebo uzel, na němž se Jidáš oběsil poté, co zradil Krista. Někde se pletou spirály či copánky jako oprátky, jinde se tvarují do písmena J, mohou to být i placky s mřížkami a vpichy, starobylé jsou stylizované tvary jarních mláďat, především ptáčků a zajíčků, jako oslava nového jara. Velikonoční jidáše se pečou zásadně z kynutého těsta (podobně jako vánočka), které je samo o sobě symbolické – představuje nový život, protože při kynutí nabývá na objemu.

Proč a kdy jíst jidáše

Lidové zvyky praví, že se jidáše se mají – polité medem – sníst na Zelený čtvrtek ještě před východem slunce, což zajistí pevné zdraví, ochranu před lidskou zradou, hadím uštknutím a hmyzím bodnutím. Tady je ale extrémně důležité, abyste si jidášky upekli sami. Ty nepečené doma totiž prý tuhle kouzelnou moc nemají. A když zaspíte, můžete si jidáše samozřejmě dát až ráno na snídani na Zelený čtvrtek, který je dnem odpuštění, očisty a připomenutí poslední večeře Páně.

Velikonoční jidáše

Ingredience

500 g hladké mouky na kynuté těsto
250 ml mléka
2 vejce
80 g másla
1 sáček sušeného droždí
1 vanilkový cukr
20 g cukru
špetka soli

Postup:

Do mísy prosejte mouku, přidejte vlažné mléko, 1 vejce, rozpuštěné máslo, sušené droždí, cukry a špetku soli. Zadělejte těsto. Vyklopte ho na pomoučenou plochu. Ručně těsto propracujte tak, aby bylo pružné, a poté ho dejte do mísy, překryjte utěrkou a nechte zhruba hodinu kynout na teplém místě, dokud nezdvojnásobí objem. Troubu předehřejte na 180 °C. Z vykynutého těsta tvarujte jidáše, rozložte je na pečicím papírem vyložený plech s dostatečnými rozestupy. Vytvarované jidáše potřete vejcem rozšlehaným s 1 lžící vody a nechte ještě asi 20 minut kynout. Pečte dozlatova zhruba 25 minut.

Škaredá středa a lidové pranostiky

Ke Škaredé středě se i několik méně známých lidových pranostik,které naznačují, jaká bude letošní úroda

Když o Černé středě hřmí, na poli se urodí.
Na Smetnou středu setý bývá krásný len.

Zdroj: Český lidový a církevní rok (Alena Vondrušková)

Vracíme se k tradicím našich předků stejně jako se vracíme k sobě – Táhni k sobě

Zítra nás čeká Zelený čtvrtek – veselé velikonoce!

s láskou Miluška

Článek Škaredá středa appeared first on Empatia.

Šedivé úterý

Miluška Haršániová — Mon, 30 Mar 2026 06:03:50 +0000

Pašijový týden nebo také Svatý týden zahrnuje Velikonoce, nejvýznamnější křesťanské svátky. Věřící si připomínají ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše, ostatní oslavují příchod jara. Názvy jednotlivých dní Pašijového týdne jsou odvozeny od křesťanských i pohanských událostí a tradic, které v ten který den naši předkové dodržovali.

„Pašijový nebo taky Svatý týden je koncem předvelikonočního půstu a začíná Květnou nedělí a vrcholí třemi dny, nazývanými posvátné třídenní (Triduum sacrum) – Velký pátek, Bílá sobota a Boží hod velikonoční,“ vysvětluje Alena Vondrušková v knize Český lidový a církevní rok. Věřící si v tomto týdnu připomínají zradu Jidáše, ukřižování a následné zmrtvýchvstání Ježíše. V lidovém pojetí se však i v těchto dnech často objevovaly prvky pohanských obyčejů.

„Církevní Velikonoce jsou dobou naplněnou rozjímáním a modlitbami podle přesných liturgických pravidel. Současně ale jednotlivé dny Pašijového týdne obsahují řadu lidových pověr a zvyků, z nichž některé jsou z předkřesťanských časů. Mnohé církev odmítala, jiné naopak v průběhu staletí začlenila do svých rituálů, protože smysl byl podobný, tedy zajistit lidem v příštím roce zdar a úrodu,“ uvádí A. Vondrušková. Vznikla tak pestrá směs náboženských a magických úkonů, která lidem naplňovala čas Velikonoc.

Šedivé úterý byl další den vyhrazený úklidu domácnosti. Barva v názvu odpovídá účelu, tenhle den se speciálně vymetaly pavučiny. V křesťanství se o nijak významný den, podobně jako v případě Modrého pondělí, nejedná.

Šedivému úterý předchází Modré pondělí a Květná neděle.

Jednotlivé dny předvelikonočního týdne stručně v článku: Ctíte tradice velikonoc?

Vracíme se k tradicím našich předků stejně jako k sobě – Táhni k sobě

A zítra je Škaredá středa

Užívejte si předvelikonoční čas jako celé velikonoce a každičký den!

s láskou Miluška

Článek Šedivé úterý appeared first on Empatia.

Květná neděle

Miluška Haršániová — Sun, 29 Mar 2026 09:44:15 +0000

Velikonoce jsou tady!

Začínají Květnou nedělí, která je šestou postní nedělí. Váže se k ní spousta pěkných tradic, pověr a zvyků, tak si některé pojďme připomenout. Asi nejznámější je svěcení kočiček, aby nás celý rok ochraňovaly před nemocemi a zlými silami. Zejména ženám a dívkám se jistě bude líbit tradice, že si musí obléknout nové šaty.

I když se dnes oslavy Velikonoc scvrkly na několik dnů od Velkého pátku do Velikonočního pondělí, pro naše předky šlo o nejdůležitější svátek roku, na který se důkladně připravovali už od masopustu. Velikonocemi končí čtyřicetidenní období půstu, kdy se nejedlo maso a tučná jídla. Už dříve lidé věděli, že je dobré své tělo očistit a dodat mu na jaře novou energii.

O předvelikonočním půstu se dočtete v článku: Návrat k tradicím: Co naši předkové jedli a dělali v postním čase

Význam Velikonoc

Velikonoce měly pro naše předky obrovský význam hned ze dvou důvodů – náboženského i světského. Tím prvním jsou oslavy zmrtvýchvstání Ježíše Krista, tím druhým pak příchod jara, které znamená nový život i začátek těžkých zemědělských prací. Samotným Velikonocím předchází pašijový nebo taky svatý, veliký nebo barevný týden, který je plný tradic, pověr a zvyků, ale i povinností, protože každá domácnost se musela na přicházející Velikonoce pořádně připravit.

Pašijový týden

Název pašijového týdne je odvozen od takzvaných pašijí, tedy biblického vyprávění o utrpení Ježíše Krista, které sepisovali jeho apoštolové. Nejčastěji se pak čtou pašije svatého Marka, podle nichž se také provozovaly lidové pašijové hry, jejichž tradice opět ožívá. V pašijovém týdnu si křesťané připomínají poslední události Kristova pozemského života – Jidášovu zradu, Ježíšovo umučení i zmrtvýchvstání.

Jednotlivé dny předvelikonočního týdne najdete stručně v článku: Ctíte tradice velikonoc

Květná neděle a liturgie

Pašijový týden začíná Květnou nedělí nebo taky Pašijová neděle, která je poslední ze šesti postních nedělí. Květná neděle (další lidové názvy jsou např. Květnice, Beránková či Palmová) připomíná slavný příjezd Ježíše do Jeruzaléma, kterého lidé nadšeně vítali palmovými ratolestmi, respektive jejich jarními výhonky, které mu házeli k nohám. A protože u nás palmy nerostou, nahradily je kočičky a zelené větvičky z vrby, jívy, jasanu, břízy i dalších keřů a stromů. Někde bylo zvykem svazky proutků svazovat pentlemi, říkalo se jim palma, rahna, beran, jehníd, klokoče nebo chvoště. V kostelech při bohoslužbách se předčítá zpráva o umučení Ježíše Krista, takzvané pašije, a svěcenou vodou se žehnají přinesené mladé větvičky svěcenou vodou. V tento den je liturgickou barvou červená, která připomíná krev Ježíše Krista.

Svěcené větvičky mají do domu a celého hospodářství přinést požehnání.

Věřící je mají doma celý rok a před Popeleční středou, kterou začíná období předvelikonočního půstu, se spálí a jejich popelem se na Popeleční středu udílí popelec – znamení kříže. Svěcení jívových větviček – kočiček a jiných mladých jarních větviček nemá jen náboženský význam, ale mají důležité postavení také v lidových tradicích a pověrách. Svěcené větvičky přinášejí štěstí, ochraňují před všemi nemocemi, zlou mocí, čarodějnicemi a černou magií. Mají také velkou léčivou moc.

Nemocní lidé a zvířata by měli pít lektvar z rozdrcených svěcených větviček smíchaných s vodou, aby se uzdravili.
Někde lidé polykali jednu až tři kočičky v domnění, že je celý rok nebude bolet v krku. Také se kočičkami potíraly oči, aby nebolely.
Proutek posvěcených kočiček zapíchnutý do rohu pole měl přinést dobrou úrodu.
Kočičky zastrčené za trámem v chalupě, za dveřmi, okny nebo za svatými obrázky či křížem chránily stavení před blesky, požáry a krupobitím.

Květná neděle v lidových zvycích a pověrách

O Květné neděli se nesmělo péct z mouky! Lidé věřili, že by tak zapekli květy na stromech, záhonech a loukách a pak by nebyla žádná úroda.
Na Květnou neděli si měl každý obléknout nové šaty, aby v nich člověk rozkvetl jako příroda na jaře – a čím pestřejší a barevnější oblečení, tím lepší. Kdoví, možná že odtud pochází pověra, že bychom si měli o Velikonocích koupit něco nového na sebe, aby nás nepokakal beránek.
Někde bylo zvykem vymést dům zelenými vrbovými větvičkami, které z domu vyhnaly všechny neřesti a nemravnosti.
Kdo na Květnou neděli měl vejce od černé slepice, měl ho zahrabat do slámy a uříznout si vrbový proutek. Před půlnocí pak měl vejce i proutek vzít, jít na křižovatku lesní a polní cesty a tam vejce položit. Když zamával vrbovým proutkem postupně k jihu, sever a k východu, zjevil se mu duch a vyplnil mu každé přání.

Květná neděle v lidových pranostikách

Nečas na Květnou neděli není pro rok dobré znamení.
Jaká Květná neděle, takové žně
Týden před Květnou nedělí a týden po Květné neděli rády padají pašije (poletuje sníh).

Po Květné neděli začíná jarní úklid

Po Květné neděli začal důkladný jarní úklid, bílily se zdi, dělal se pořádek v kredencích, myla se okna i podlahy, vymetaly se pavučiny, upravovala se zahrádka a okolí domu a připravovalo se oblečení na následující sváteční dny. Stavení zkrátka mělo vypadat na Velikonoce jako nové, jako všechno, co se s příchodem jara v přírodě zase rodí.

Navracíme se k tradicím a stejně tak i sami k sobě – Táhni k sobě

Užijte si radostný předvelikonoční týden a vyzkoušejte tradici, se kterou souzníte

Zítra máme Modré pondělí

s láskou Miluška

Článek Květná neděle appeared first on Empatia.

Smrtná neděle

Miluška Haršániová — Thu, 26 Mar 2026 15:07:46 +0000

Je plná veselí a naděje. Vynáší se smrt, chodí s lítem a vítá jaro!

Do Velikonoc zbývají už jen dva týdny. Je tu pátá postní neděle, které se lidově říká Smrtná či Smrtelná. Letos vychází na 3.dubna. Má sice poněkud temný název, ale je plná veselí, radosti a naděje. Z vesnic a měst se vynáší smrt, která je symbolem všeho, co lidem škodí. Tím definitivně končí zima, začíná jaro. S vynášením smrti se mnohde prolínalo chození s lítem, i když je to zvyk mnohem mladší. Připomeňme si lidové tradice, zvyky a pověry, které se ctily a dodržovaly.

Co znamená Smrtná neděle

Starý slovanský zvyk vynášení figuríny smrti, která symbolizovala zimu sahá, do předkřesťanských pohanských dob, je to jeden z vůbec nejstarších lidových zvyků u nás. Obřad, který přivolával jaro a prosil o dobré počasí a dobrou úrodu, byl pro naše předky jedním z nejvýznamnějších z celého roku. Slavil se v den jarní rovnodennosti, ale postupem času se přesunul na jednu z postních nedělí – nejčastěji se návrat jara slavil během páté Smrtné, někde už čtvrtou Družební, jinde zase až šestou Květnou.

Lidový obyčej vynášení smrti byl trnem v oku církvi, protože měl jednoznačně pohanské rysy, a tak ho pranýřovala a odsuzovala. Snad proto se nikdy asi nepokusila začlenit ho do duchovního života, jak to udělala to v mnoha případech jiné lidové zábavy. Měl ale hluboké tradice a byl tak oblíbený, že i když neodpovídá žádnému církevnímu svátku, přežil do současnosti.

Ve staroslovanském panteonu byla Morana bohyní zimy, ale taky smrti, a proto se figuríně říká Morana, Mořena. Mařena, Smrt či Smrtiholka.

Co se děje na Smrtnou neděli

Starodávný zvyk vynášení smrti coby symbolu smutné zimy, nemocí a všeho, co lidem škodí, a vítání nového života, veselého jara se mnohde udržuje dodnes.

V hlavní roli je smrtka

Samotný průběh obřadu se lišil a liší podle regionu i konkrétní vesnice. Princip však zůstává všude stejný – hlavní roli v něm hraje figurína smrti, kterou vytvářejí většinou děvčata ze slámy, někde ze starých větví, jinde roští a staré uschlé trávy apod. Pak ji obléknou do starých obnošených šatů a kolem krku dají náhrdelník z vaječných skořápek a/nebo prázdných hlemýždích ulit. Používá se vše neživé a nepotřebné. Figurína smrti se původně dělala ve skutečné velikosti lidské postavy. V některých krajích se nasadila na tyč, jinde ji nosili na rukou.

S figurínou smrti pak obcházela děvčata, někde všechna mládež a děti, vesnici, koledovala, zpívala a nakonec vynesla za ves. Ačkoliv byl tento zvyk velkou událostí pro všechny, do přípravy a vynášení smrti se zapojovali výhradně mladí lidé a děti. Dospělí pouze přihlíželi a bavili se. Podle moravské pověry se musí obřadu z každého domu ve vsi zúčastnit alespoň jeden chlapec, v opačném případě v tomto domě někdo do roka zemře. Existuje mnoho různých regionálních variant, například ve Slezsku chodili chlapci a děvčata zvlášť, jeden průvod nesl Mařenu a druhý Mařocha.

Když mládež vynesla smrt z vesnice, tak se jí museli nějak zbavit. Nejčastěji ji hodili do tekoucí vody (řeky nebo potoka), která ji odnesla pryč. Kde tekoucí voda nebyla, tak ji shodili ze skály, spálili nebo zahrabali do země, kdysi ji prý i kamenovali.

Jakmile byla smrt z dohledu, všichni se rychle rozeběhli zpět domů, protože podle jedné z pověr ten, kdo po zničení smrti přijde do vsi poslední, do roka zemře. Zpět od potoka se proto nevracel spořádaný průvod, ale každý běžel doslova o život.

Smrtná neděle v říkadlech

Smrt plave po vodě, nové líto k nám jde s červenými vejci, žlutými mazanci.

Přišlo jaro do vsi, kde jsi, zimo, kde jsi? Byla zima mezi náma a včil už je za horama. Hu, hu, hu, jaro už je tu!

Smrt nesem ze vsi, nový líto do vsi: buďte páni veselí s červenými vejci, s žlutými mazanci.

Smrt, smrt ze vsi, daleko ode vsi. Co nám léto přinese? Obilíčko zelené a vajíčko červené.

Zdroje: Český lidový a církevní rok (Alena Vondrušková), Knížka plná nápadů (Světlana Kubištová-Pražáková)

Zdroj obrázků: https://www.skanzenstraznice.cz

Navracejme se k tradicím našich předků, protože tím se navracíme sami k sobě.

Jak najít své místo zjistíte v článku Táhni k sobě

s láskou Miluška

Článek Smrtná neděle appeared first on Empatia.