Velikonoční pondělí

Velikonoční nebo také Červené pondělí je dnem koledování.

Velikonoce končí starým pohanským zvykem šlehání pomlázkou, který přežil do součastnosti. Žena nebo dívka má být jemně pošlehána čerstvými, neloupanými, ještě neolistěnými proutky vrby. Vdaným ženám má zajistit plodnost a energii, svodným děvčatům svěžest, krásu a zdraví. Ženy a dívky se za omlazující pošlehání pomlázkou odměňují kraslicemi. Součástí koledování může být polévání vodou, někde mládenci polévají ženy, jinde ženy muže.

V hraničních oblastech s Rakouskem a Německem bývalo zvykem upéct pro děti z kynutého těsta zajíčky nebo ptáčky, vložit do nich vejce a ukrýt v domě nebo na zahradě.

Tato tradice vychází z pověsti o bohyni Ostaře, která měla na starost příchod jara. Jednou nedopatřením probudila jaro o něco později a na zemi pak našla skoro zmrzlého ptáčka. Sice ho uzdravila, ale protože měl křídla poničená od mrazu a nedokázal rychle létat, proměnila ho ve hbitého zajíce a jako vzpomínku na někdejší podobu mu nechala schopnost snášet vajíčka. V některých krajích přinášel dětem velikonoční nadílku skřivánek.

Odpoledne Velikonočního pondělí patřilo dětem.

Za vsí bývalo živo, neboť se tam hrály různé hry o vykoledovaná vajíčka. Chlapci například ťukali vejcem o vejce a komu dříve prasklo, ten prohrál a musel dát všechna svá vykoledovaná vajíčka vítězi. Jinde se koulelo vajíčky po nakloněné ploše a vyhrával ten, komu se vajíčko dokoulelo nejdál.

Pondělní večer pak patřil mládeži trochu odrostlejší, která dováděla v hospodě při muzice.

Navracíme se k tradicím našich předků, navracíme se tím i k sobě – Táhni k sobě

Veselé velikonoční pondělí jako každý jiný den! Užívejte život!

s láskou vaše Empatia