Velikonoce

Máte pocit, že velikonoce se začínají vnímat stejně šíleně jako vánoce? Obchody nabité čokoládovými nesmysly, akce na maso, uzeniny, paštiky, nádivky a jiné „dobroty“, reklamy na alkohol šitý přesně na velikonoce…

Současně si uvědomujete, jakou výzvou tyto svátky pro nás jsou? Cítíte v nich cosi „víc“ a nevíte, co s tím?

Velmi dobře všichni, ač si to uvědomujeme nebo ne, vnímáme změny, které se kolem nás i v nás dějí. Zažíváme období přeměny, která nás jako lidstvo může – a nemusí – posunout dál. Záleží na tom, jak se k tomu postavíme my – lidstvo.

A kdopak je to „lidstvo“?

Jsem to já, ty, vy, jsme to my. Máme za sebou stohy přečtených knih s životními moudry, jak vnímat vše kolem nás jen jako zrcadlo, obraz sebe, impulz k zamyšlení nad sebou.

Vnímejme tedy vše, co prožíváme, jako výzvu ke změně vlastních postojů.

Reálných postojů.

A tak, když vidíme, jak kolem nás lidi šílí a nakupují, chystají se na velikonoce, vnímejte to jako vlastní zrcadlo – i tak jsem se loni choval, nesoudím, jen se toho již nezúčastním.

Základní zákon fungování Vesmíru, zákon přitažlivosti, je o tom, že jsme tvůrci.

Jsme tvůrci vlastního života, následně tvůrci všeho kolem nás, na celé planetě. Máme tendence s těmi „ošklivými“ věcmi se neztotožňovat a říkat, že to neovlivním, ale nebalamuťte sami sebe.

VŠE, co se kolem nás děje, je naše tvorba.

Jsme dost silní změnit celý svět! A jak?

Budu se chovat ke VŠEMU, co se děje kdekoliv na planetě jakkoliv daleko a jakkoliv to se mnou zdánlivě nesouvisí, jako by to bylo mé.

Jak reagujete na to, když vaše dítě vykrade obchod? Fetuje nebo kouří? Prostě dělá něco špatně? Jsem tvůrce, mohu VŠE změnit – pokud se změním já. A tak přijímám své dítě s tolerancí, trpělivostí a vděčností, vím, že ho miluji takové jaké je, i s chybami, nesoudím, podporuji ho a miluji ho! Miluji ho tak, jak je, s tím, jak se chová. A tak milujme i sousedku, která se honí za nákupy a akcemi, tolerujme všechno konání kohokoliv, i když se nám příčí (i naše chování se někdy někomu příčí). Můžeme změnit celý svět – pokud změníme sebe. Změním přístup k velikonocům, odmítnu dělat, co mi nepřipadá v souladu s láskou, nebudu množit to, co se mi nelíbí.

Velikonoce jsou svátky jara, od pradávných dob se slavily pro návrat nového zrození, nového života, začátku něčeho plodného.

Stejně, jako si koupíme amulet či máme pověšenou třeba zvonkohru, protože věříme, že je symbolem čehosi, co jsme přijali, zkusme přijmout i některé symboly velikonoc, a ty, které se nám příčí, odmítněme.

Vajíčko je symbol zrození, nového počátku,

je kulaté a tak je symbolem všesouvisející energie, která stále dokola proudí – pokud máte pocit, že potřebujete nabít novou energií po zimě, pokud máte v hlavě s prvním sluníčkem nové vize, plány a nápady, pak malujte vejce, vložte do toho procesu víru v nové,  touhu po změně, očekávání ve dny příští, plodné. Modrou pro lepší vztahy, červenou pro více lásky, žlutou pro spokojenost, zelenou pro toleranci.

Mazanec je symbolem hojnosti,

najdeme v něm „plody“ dnů příštích- rozinky; kyne stejně, jako se násobí vše na jaře, vše roste a zvětšuje se; musíme do jeho zpracování vložit vlastní energii při mísení stejně, jako musíme semínko zasadit a dávat na něj pozor, aby vzešlo. Tvar mazance je kulatý, opět symbol harmonie.

Pomlázka z proutků v sobě má všechnu jarní sílu stromu, pružnost, ohebnost,

švih, v jednom malém proutku je ukryt celý strom (zkusili jste pomlázku zasadit?), tolik energie má. S vědomím této veliké síly by ji měli muži používat – sama i bez přidání jejich síly je silná dost. S láskou a tímto vědomím by ji měli uplést, a s láskou a s tímto vědomím tuto sílu předávat svým milovaným ženám, aby ony celý rok byly pružné (ve svých názorech), ohebné (ve svých postojích) a svižné (ve schopnosti být rodinným tvůrcem).

Můžeme péct beránka jako symbol nutnosti mít více pokory

a povědomí, že jsme součástí celku, stádečka Vesmíru. Můžeme si pořídit zajíčka jako symbol štěstí, skromnosti a pomíjivosti života. Můžeme co chceme, pokud v tom vidíme smysl.

Nezapomínejme ale na to, že všechny tyto tradice a symboly vzešly z přírody,

kdyby nám nedala příroda obilí, nebyl by mazanec, bez slepice by nebylo vejce, bez jívy proutí.

Buďme vděčni především jí, naší matičce, která nás miluje stejně jako my milujeme své děti – bez souzení a s tolerancí.

Zkusme být, alespoň tak, jak je to v našich silách, být vděčné děti.

Zkusme si uvědomit, co všechno nám dává a za co vše jí máme být vděčni. A zkusme jí to vrátit. Alespoň teď, o velikonocích.

Myslíte, že vás vyzývám k tomu, abyste šli čistit potok nebo uklízet les?

Můžete, pokud to tak cítíte, ale nemusíte.

Mamince stačí, když ji děti milují.

A děti milují tak, že jsou rády (jsou vděčné), že mají maminku takovou, že se o ně postará. Zasmějí se, když je maminka pohladí, radují se, když jim maminka něco dává.

A tak i my se radujme, že nám naše matka Země něco dává.

Buďme vděční za vše, co v přírodě najdeme, co vidíme, co nás obohacuje.

Využijte krásné dny velikonočního volna k vracení naší matce Zemi toho, co nám dává ona, aniž čeká něco zpět.

Běžte ven, do přírody, dívejte se kolem sebe a žasněte! Je nad čím 🙂

Zastavte se a všímejte si trávy, pampelišky, pučícího stromu, kachny na hnízdě, letícího ptáka, bzučící včely, tekoucí vody,…. zastavte se a uvědomte si nádheru toho všeho, pocítíte takový příliv vděčnosti, že možná i slzička ukápne. Slza je také symbol – pochopení.

Změňme svět kolem sebe tím, že změníme své zvyky a postoje 🙂

Jak to udělat prakticky se dozvíte v TOLEROVAT JE LÁSKA

Užijte si to!
S láskou vaše Empatia