Návrat k tradicím: Co naši předkové jedli a dělali v postním čase

Jsme součástí energetické databáze života a návratem k tradicím našich předků se navracíme sami k sobě. Je úžasné, že to děláte!

Naskočit do kola života znamená v prvé řadě najít sám sebe, kam v celé databázi patřím.

Pak naprosto jasně vidím, co mám dělat a kudy se ubírat, na čem pracovat na úrovni těla, mysli i duše.

Sám sebe najdeš v článku Energetická databáze a kde jsem já

Tento článek navazuje na článek o masopustu, třeba se ti hodí přečíst si ho jako první…

Předvelikonoční půst

Dlouhý předvelikonoční půst začíná hned po masopustu, trvá 40 dnů – bez šesti nedělí, které mají vlastní režim a do půstu se nepočítají – a končí Velikonocemi. Postní doba měla přísný řád, v němž byly kromě Popeleční středy základními mezníky postní neděle, které mají různé názvy a k nimž se váže řada lidových zvyků a tradic.

Popeleční středa, kterou začíná předvelikonoční půst, nemá přesné datum, ale odpočítává se od Velikonoc. Nastává 46 dní před Velikonocemi. Původně startovalo postní období 6. neděli před Velikonocemi, ale někdy v 6.–7. století byla zavedena Popeleční středa proto, že se v neděli křesťané postit nemuseli. Vlastní půst tak trvá 40 dní.

Staročeský postní jídelníček

V čase půstu se jedly zejména luštěniny, kysané zelí, ovoce, ryby, cibule, česnek, zelenina a kaše z obilí, pohanky, krup, jáhel, většinou nemaštěné, ochucované už čerstvými bylinkami nebo medem. I když už začínala těžká jarní práce na poli, tradičními postními pokrmy byly pučálka (nasucho opražený naklíčený hrách na slano i na sladko) a pražma (místo hrachu se používalo obilí).

Postní zklidnění a rozjímání

Záměrem půstu však nebyla pouze očista těla po zimě, ale také ducha. Předvelikonoční půst znamenal zklidnění, duševní očistu, měl přivést člověka na cestu konání dobrých skutků, milosrdenství, odříkání a zamyšlení se nad smyslem života a zlepšení sebe sama. Lidé se kromě některých potravin museli vzdát hlučných radovánek.

Celé období před Velikonocemi bylo ve znamení střídmosti a vážnosti, lidé se obávali jakkoli hřešit, oddávat se veškerým žádostem těla, děvčata nenosila výrazné barevné oblečení, nekonaly se tancovačky a zábavy ani svatby s hudbou, tancem a hostinou, nemělo se zpívat a to ani při práci.

Předvelikonoční postní čas

Postní velikonoční období zahrnuje celkem šest nedělí. Pojďme si je nyní stručně představit a připomenout okolnosti vzniku jejich názvů. Půst začíná na Popeleční středu, které se říká taky Černá, Škaredá či Smetná a v jejím lidovém názvu se odráží nejspíše nálada z konce masopustu, mnozí měli kocovinu nebo je trápil žaludek a žlučník. Letos připadá na 2. března.

Šest postních nedělí

První postní neděli se lidově říká Černá nebo Liščí či Pučálka.

Černá proto, že se během půstu nosilo výhradně tmavé, černé nebo modré oblečení. Liščí připomíná zvyk péct v noci tajně pro děti postní preclíky, které se rozvěsily za zahradě po stromech, ráno matky dětem vyprávěly o lišce, která je tam poztrácela. Někde se nazývala Pučálka podle jednoho z typických postních jídel z naklíčeného a opraženého hrachu.

Druhá postní neděle má lidové jméno Pražná,

protože se jedl a ještě místy i dnes připravuje pražmo, pokrm z obilných klasů upražených v peci, někde ještě rozvařených na kaši s medem a sušeným ovocem.

Třetí postní neděle je lidově Kýchavná.

Každý si počítal kýchnutí a věřil, že kolikrát kýchne, tolik let ještě bude žít. Také se věřilo, že kýchne-li člověk třikrát, bude celý rok zdravý. Naši předkové se však nespoléhali jen na náhodu, kýchání uměli vyvolat tajnou směsí bylin později šňupavým tabákem. Obecně se věřilo, že kýchnutí pročistí tělo, zároveň se ho ale obávali jako prvního příznaku moru. Ve středověku se sloužily mše pro odvrácení moru.

Čtvrtá postní neděle, nazývána lidově Družební,

byla až donedávna dobou, kdy družba s ženichem navštěvovali domácnost vyhlédnuté nevěsty a dojednávali námluvy. Mladí lidé, kteří se měli rádi, ale ještě nechystali veselku, dávali si drobné dárky, které vyjadřovaly jejich lásku.

Pátou postní nedělí je Smrtná nebo Smrtelná, někde Černá,

na mnoha místech se vynášela smrt. V kostelech se zahalují kříže, zintenzivňuje se pocit lítosti a smutku.

O smrtné neděli tady

Šestou postní nedělí, poslední před Velikonocemi, je neděle Květná či Květnice nebo Palmová.

V kostele si lidé nechávali světit mladé větvičky, které do domu a celého hospodářství měly přinést požehnání a celý rok je chránit před nemocemi. Kočičky a jehnědy ze svěcených větviček mnohde lidé jedli a podávali je i zvířatům, aby byli všichni zdraví. K požehnaní se nosily větvičky jívy s kočičkami, lísky s jehnědami, proutky jasanu, vrby, brslenu, střemchy, tisu či jalovce. Vzhledem k počasí bylo běžné natrhat větvičky s předstihem, aby stihly v teple domova správně vyrašit. Někde z nich dělali svazky, kterým se říkalo palma, rahna, beran, jehníd, klokoče nebo chvoště. Některé byly pletené jako pomlázky, zdobené stuhami, ořechy. V některých krajích se vynášela smrt.

Vše o květné neděli tady

Pokud jste nastartovaní na jarní předvelikonoční půst, je to to nejlepší, co pro své tělo i duši můžete udělat.

Je totiž podle energetické růžice období jater a žlučníku, játra jsou motorem pro náš život, proto je zásadní je podpořit.

Na stránce Očista těla najdete nejen jednotlivé očisty podle energetické růžice, najdete tam také očistu jater, která je ideální v tuto dobu dělat, a Pravidla pro očistu těla obecně.

Příjemné postní období!

s láskou vaše Empatia