Victoria Rubilo měla plné právo se hněvat. Jak u soudu řekl státní zástupce, byl na ní spáchán zločin, pro který není žádný trest dostatečný.

Victoria měla štěstí, že vůbec přežila. Osmnáctiletý fracek vyhodil z jedoucího auta desetikilového mraženého krocana. Krocan rozbil přední sklo Viktoriina auta a zlomil snad každou kůstku v jejím obličeji. Onen vtipálek koupil krocana se svými kamarády – ukradli kreditní kartu a „jen tak pro legraci“ nakoupili kde co.

Victoria podstoupila desetihodinovou operaci, delší čas v umělém spánku a další měsíc v nemocnici. Po návratu domů ji čekala několikaměsíční rehabilitace. Přesto všechno zůstala v kontaktu s pachatelem a odpustila mu.

Přítomné u soudu velmi překvapilo, když se k Viktorii nesměle přiblížil mladý muž a zašeptal:
Moc mě mrzí, co jsem vám udělal.‘

Victoria se postavila a oba se s pláčem objali. Victoria ho hladila po hlavě a po zádech. Mladík vzlykal. Svědkové slyšeli, jak mu Victoria říká:
‘To je v pořádku. Chci, aby tvůj život dopadl co nejlépe.‘

Podle svědků i ostřílení státní zástupci stěží zadržovali slzy.

Když měl být vynesen rozsudek, Victoria Rubilo žádala soudce, aby byl mírný. Ve svém prohlášení k pachateli řekla:
“Přese všechny obavy a všechen strach jsem se z této hrozné události něco naučila. Mám za co být vděčná… V mém životě není prostor pro pomstu. Nemyslím si, že by dlouhý a tvrdý trest přinesl cokoli dobrého vám, mně či společnosti.“

Ten dospívající rošťák mohl být odsouzen k pětadvaceti letům ve vězení. Nakonec dostal šest měsíců. Victoria pak ve svém prohlášení pokračovala:
„Doufám, že můj soucit a mírnost ve vás probudí snahu vést poctivý život. Pokud vám má vstřícnost pomůže dozrát v odpovědného a čestného člověka, na jehož laskavost mohou být hrdí jeho nejbližší i celá obec, budu zcela spokojená a mé utrpení nebude zbytečné.“

Victoria Rubilo si byla plně vědoma, že delší trest by byl zcela oprávněný. Později novinářům řekla:
“K čemu by byla pomsta dobrá? Bůh mi dal novou šanci a já ji jen předávám dál.“

Odpuštění považovala za větší dobro než spravedlnost. Její jednání nám připomíná, že odpuštění má moc měnit lidské životy.

Po dojemné scéně u soudu její švagr poznamenal:
“Objala ho jako maminka. Řekla mu:‘Chci, aby z tebe něco bylo.‘ Odpověděl:‘Opravdu se vynasnažím.‘“

Gary Chapman: Láska jako životní styl

Mrkněte se na přednášky o odpouštění na ODPUSTIT JE LÁSKA

Kam dál?

Komentáře