Jistě většina z nás shlédla velmi úspěšnou okupační komedii Musíme si pomáhat z dílny autorské dvojice scenáristy Petra Jarchovského a režiséra Jana Hřebejka.

Mě se vybavil název tohoto filmu, když jsem přemýšlel nad jednou z mnoha nesmyslnosí, které děláme,

ačkoliv si domýšlivě říkáme Homo sapiens – tedy Člověk moudrý, rozumný.

Jistě se vám stalo, že jste byli nespokojeni s výrobkem, produktem nebo službou, jednáním nějakého prodavače, řemeslníka, poradce, apod.

Kolika lidem jste si postěžovali?

Jistě vícero, že? Tak je to běžné – jednak většinou máme vztek a potřebujeme ho nějak ventilovat (a nebo se možná i trochu “pomstít”) a jednak máme pocit, že tak vlastně můžeme mnohé lidi “ochránit” před podobnou špatnou zkušeností. Tím si to úspěšně ospravedlníme.

Prostě na něco/někoho si stěžovat, to nám jde. Obzvláště nám Čechům.

Někdy mám pocit, že je to taková naše mistrovská disciplína…

Kolik žen se schází s jinými aby především klevetily a pomlouvaly ty, které (kteří) tam nejsou? Kolik mužů chodí do hospod nadávat na všechny a na všechno? Nemálo…

Co se ale stane, když s něčím/někým uděláme dobrou zkušenost? Většinou NIC!

Necítíme vůbec takovou nutkavou potřebu někomu to sdělit. Dokonce se stydíme to někomu doporučit! Ale proč?!? Není to taková zábava? Nebo že bychom byli tak škodolibí? A jakou to má logiku?

Například v naší praxi – máme nesčetně případů, kdy jsme úspěšně poradili klientům, ať už v oblasti zdraví, vztahů nebo financí. Když se jich zeptáme, jestli jsou spokojeni, jestli jsme jim pomohli, jestli je naše činnost užitečná apod., říkají ano, jistě, nebo třeba jak jsou šťastní, že nás potkali, apod… Máme samozřejmě radost. Máme dobrý pocit, že jsou spokojení.

Ale běda, když se náhodou zeptáme, jestli bychom tedy mohli být užiteční (naše služby) i pro někoho z jejich okolí! Ať tedy svou dobrou zkušenost někomu doporučí, předají. Najednou jsou jak proměnění, kroutí se jak kdyby dostali kopřivku, a že o nikom neví, vlastně vůbec ani snad nikoho neznají..

Přitom o co jde? Jen se chovat tak, jak by se zachovala láska – poznal jsem něco dobrého? Dobrá, zase to někomu předám. Ať se to šíří. Sdělím svou dobrou zkušenost a dám i druhému šanci. On ať se rozhodne, jestli ji přijme. To už není moje věc.

Když už jsme údajně ten Člověk rozumný – nebylo by mnohem užitečnější (rozumnější, pro všechny výhodnější) sdělovat si především ty dobré zkušenosti a těm špatným nedávat prostor? Kdybychom jeden druhému více předávali dobré zkušenosti, nemuseli bychom si tolik stěžovat. Ale chceme to vůbec?

Mnoho lidí si neuvědomuje, že svůj život si formuje jen on sám.

Že co rozdává, to se mu vrací. Kolik negativní energie kolem sebe vypustí, tolik (často znásobeno) se mu jí vrátí! Proč to děláme?!?!?!?

Jak může svět vypadat jinak, když většina lidí vypouští do svého okolí především nelásku, egoismus, zlobu, naštvanost?

Spousta lidí dnes papouškuje plno “duchovních” hesel a moudrostí (obzvláště Facebook a podobné sociální sítě jsou toho plné), ale když mají reálně udělat takovou drobnost, jako předat někomu dobrou zkušenost, kde je jejich duchovnost? Však víte kde…

Kromě toho – všechny energie ve vesmíru by měly být (a snaží se být) v harmonii, tedy ve vyrovnaném stavu. Kolik energie přijmu – tolik bych jí měl vydat. A naopak. Takže když nějakou energii přijmu – třeba ve formě dobré rady, měl bych jí zase tolik vydat – třeba formou doporučení, sdělení dobré zkušenosti. Obzvlášť jsem-li k tomu dárcem vyzván. Když to neudělám, vytvořil jsem si rozvážený stav, energetický přetlak a vesmír mi tu energii stejně někde vezme, protože moje duše chce žít v harmonickém stavu! Vezme mi to většinou tam, kde mi to není moc příjemné, aby si můj rozum, moje ego, uvědomilo, že jsem zanedbal jeden ze základních vesmírných zákonů. Nevěříte? To je na vás…

MUSÍME SI POMÁHAT !!! Jiná cesta není!

Nebojte se sdělovat své dobré zkušenosti. Jen tak nám bude všem lépe.

Dělejte to pro sebe.

Nestarejte se, co na to kdo řekne! Vy to děláte s dobrým úmyslem, že můžete dát někomu dalšímu šanci. Z toho přece musíte mít dobrý pocit, ať už to druhý pochopí nebo ne. A hlavně – tvoříte si tak dobrou karmu, rozdáváte tak lásku. To je pravá, skutečná duchovnost.

A život (vesmír) vám to tak zase někde vrátí.

Není to logičtější postoj k žití? Možná se mýlím, ale řekl bych že je. Pokud to tak necítíte, alespoň o tom zkuste zapřemýšlet, až se zase setkáte s nějakou dobrou zkušeností. V zájmu vašem i nás všech…

A tak posílejte dál, co vám dává smysl a co vám pomáhá!

S láskou Ivan Matouš

Kam dál?

Komentáře