Jak spravit, co jsme pokazili, ve výchově dětí

Rodičem se staneme, ani nevíme leckdy jak. Ale stát se opravdovým rodičem nám trvá celý život.

Každý jsme jiný a máme jiné předpoklady, danosti a životní úkoly. Naše děti jsou jen jedněmi z učitelů a trenérů, kteří nám přicházejí na naší cestě pomoci.

Být rodičem je tudíž jedna z našich životních rolí, které se snažíme pochopit, přijmout a následně realizovat.

Většinou hodně pozdě přicházíme na to, co jsme měli dělat lépe a co jsme pořádně zbabrali. Většinou hodně pozdě přicházíme na to, jak jsme měli být opravdovými rodiči.

A co to je být opravdový rodič?

• Opravdový rodič miluje, ale neomezuje, neklade překážky a omezení, ale dává dítěti naprostou podporu, důvěřuje mu ve všem, co si vybralo. Dovolí mu vlastní zkušenost a současně si zažít i následky, tím ho učí zodpovědnosti.
• Opravdový rodič miluje, ale nepotřebuje, neváže se na své děti a nelpí na nich, dává jim volnost
• Opravdový rodič si je vědom toho, že jeho děti jsou dokonalejší bytosti než je on sám, a tak se snaží neomezovat dítě svými nedokonalými zkušenostmi, je si vědom toho, že dítě má své mantinely mnohem dál.
• Opravdový rodič je k dispozici dítěti, kdy ono potřebuje, nevyžaduje po dítěti podřízenost.
• Opravdový rodič naslouchá a nepoučuje.

Podívejte se na on-line program o vztazích – Soužít je láska

Stát se opravdovým rodičem znamená pochopit vztahy jako takové a vnést do nich principy lásky.

Můžete si pořídit e-book Umíme milovat své děti?

Než to ale dokážeme, naděláme spoustu chyb. Každý z nás víme o tom “svém”, co jsme ve výchově zkazili, čím jsme dítěti ublížili, co s tím?

Jednoduše to říci.

Naše děti jsou jen trochu více bližší trenéři, ale stejně tak, jako sdělíme komukoliv jinému, že je nám líto, co jsme udělali a že nás mrzí, co jsme zkazili, udělejme to i u našich dětí.

Jsou bližší trenéři, takže i intenzivněji nás trénují, je tedy těžší jako rodiči přiznat své výchovné chyby, přiznat se k něčemu, za co se leckdy stydíme sami před sebou a raději bychom se za to vymazali z mapy světa.

Pokud to ale sdělíme, vyjádříme, přiznáme pocity, které z toho máme, popláčeme si a nasypeme popel na hlavu, nejen, že se nám velmi uleví, ale ukážeme svým dětem vlastním příkladem, jak být dobrý rodič – přiznat chybu,  nehrát si na dokonalého a bezchybného, omluvit se.

Naše děti uvidí, že i ony mohou dělat chyby, že je to běžné a normální, že dokonalí rodiče neexistují.

Pomůže to nejen vám a jim, ale vašemu vztahu nesmírně.

Kdysi jsem se pro tenhle způsob rozhodla. Jednou jsem s tím jednoduše přišla a své staré chyby vytáhla na povrch. Bylo to velmi těžké a bolestné. Od té doby to dělám stále a hned, jakmile cokoliv pokazím. Čím dříve to udělám, tím menší bolest z toho vznikne. A víte proč?

Ono totiž velmi často to, co vám přišlo jako obrovská chyba, dítě tak vůbec nevnímalo. Nebo si na to ani nepamatuje. Nebo se společně vypláčete a je to pryč.

A hlavně otevřete komunikaci o svým pocitech, i vaše děti přijdou s tím, co je trápí a bolí a budou to chtít s vámi vyplakat.

Přeji vám, ať se vám to daří!
S láskou vaše Empatia