Pokud jde o naši stravu, jsme všichni hříšníci…

Jenom malé procento z toho, co jíme, nás živí, zbytek je jen balast a ztráta energie.

Dá se říci, že žijeme ze čtvrtiny z toho, co spolykáme a lékaři žijí z těch zbylých tří čtvrtin.

Nyní se podíváme na cukr, sůl a ztužené tuky…

Cukr

Drtivá většina lékařů a vědců se shoduje v názoru, že cukr je nesmírně škodlivou pochutinou.

V minulých stoletích, kdy se řepný cukr nevyráběl průmyslově, si lidé sladili medem nebo rozdrceným sušeným ovocem (např. pracharandou z hrušek) a měli daleko méně zdravotních potíží, než máme my dnes. Ještě na počátku 20. století měli umírající lidé všechny své zuby a dnes už mají plombované zuby školáci na prvním stupni základní školy.

Proč tomu tak je?

Na začátku minulého století byla spotřeba cukru na jednoho obyvatele 0,5 kg za rok.

Dnes je to 42 – 45 kg za rok, což je téměř 90 krát více.

Když sníme výrobek z bílého cukru, velmi brzy se krevní řečiště zaplaví cukrem. To vyprovokuje slinivku i intenzivní produkci inzulinu, který má za úkol přeměnit nadbytečný cukr na zásobní polysacharid glykogen, který je pak ukládán v tělních buňkách a játrech, aby byl použit jako palivo při zvýšené námaze a mimořádné potřebě.

Protože indukce inzulinu je velká a náhlá, odbourá inzulin během asi 30 minut více cukru, než je fyziologická mez.

A tehdy nastává paradoxní stav: ačkoli jsme snědli hodně cukru, máme ho najednou nedostatek, což se projeví jako hypoglykémie – malátností a únavou.

Navíc metabolizací cukru vzniká levotočivá kyselina mléčná, která se jako jed hromadí v mozku.

Lze ji zlikvidovat jen oxidací kyslíkem, který pak chybí mozkovým buňkám – tedy mozku a celé nervové soustavě pak chybí cukr, kyslík, vitamin B1 a B3, vápník, hořčík, atd. Tím se poškozují a odumírají mozkové buňky.

Při pravidelné konzumaci sladkostí vznikají opakované hypoglykemické stavy, které mohou u dětí, mládeže i dospělých vyvolat bolesti hlavy, vůlí nekontrolovatelné myšlenky a emoce, fóbie, deprese, nervozitu, agresivitu, násilí, prudkost, nesoustředěnost, někdy i sebevražedné tendence.

Američtí psychiatři Waden a Carlson uvádějí mnoho případů, kdy se zachráněným sebevrahům po vpíchnutí vitaminu B1 a B3 během 30 – 180 minut úplně změnila nálada, byli veselí a plní chuti do života.

Vidíte – řekne se hloupá výživa, kterou tolik z nás pořád podceňuje. Nejsmutnější ovšem je, že ji podceňují a nedoceňují ti, v jejichž rukou by se měla stát lékem – naši lékaři.

Sůl

Často slyšíme, že je sůl nezdravá, ale víme vůbec proč?

Mají-li potraviny udržovat zdraví, musí být organické, živé.

Anorganické substance jsou neživé, a i když se požívají v malých dávkách a stimulují, mohou mít také záludné otravné účinky. Ve větším množství nebo při delším užívání mohou tyto anorganické substance, jichž se zpravidla užívá ke kořenění nebo ke zlepšení chutí, způsobit poškození životně důležitých orgánů.

Nejčastěji používaná anorganická látka je kuchyňská sůl.

Už dávno je vypozorováno, že při určitých onemocněních sůl viditelně stav těla zhoršuje. Je známo, že pacient s nemocnými ledvinami opuchá v důsledku chorobného hromadění tekutin v těle, což je přímý důsledek příliš velkého množství soli v jeho krvi. Kontrolované pokusy ukázaly, že chlorid sodný zpomaluje vylučování produktů kyseliny močové, a tím zhoršuje příznaky takových nemocí, jako je revmatismus, ekzémy a mnohé další.

Pokud solíme, měli bychom používat výhradně sůl mořskou, a to ještě v malých dávkách, aby se mohla vyloučit v potu a v moči.

Pokud se nevyloučí, je ukládána v tělesných tkáních a v krvi a má za následek hyperchlorémii, což znamená překročení hladiny solí v krvi. Když se v takové situaci člověk silně potí, obsah soli v krvi se prudce sníží, což má na postiženého silně deprimující účinek – náhle se naruší i izotonická rovnováha krve a tělesných buněk.

Výsledkem je šok tělesných tkání, zejména citlivých tkání nervových a mozkových. Když se ve stavu hyperchlorémie dodá tělu sůl, nabude člověk opět rovnováhy a začarovaný kruh je uzavřen – na hodně soli ještě více soli. Je to zhruba stejné jako u hypoglykémie, která je zmíněna výše.

Jestliže vyměšovací kanály nestačí, je výsledkem špatné vylučování soli se všemi důsledky – otravou organismu solí, která může skončit i smrtí.

Zpravidla se dají rozlišit tři stadia:

  • v prvním se mohou projevit funkční poruchy jater, ledvin nebo pokožky, popřípadě všechny tři najednou.
  • Ve druhém stadiu následuje selhávání orgánů a v moči se už může objevit bílkovina.
  • Třetí stadium otravy solí se projevuje nálezem bílkovin, močových válců, červených krvinek a hnisu v moči – to jsou všechno závažné známky poškození ledvin.

Některé studie dokazují, že příliš velké množství soli připravuje naše kosti o vápník, což je nebezpečné v každém věku, ale u starších lidí to může být kritické.

Požívání neorganické soli je prostě zlozvyk.

Takovouto sůl lidský organismus vůbec nepotřebuje a také se bez ní celý svůj vývoj obešel, neboť mu stačila organická sůl obsažená v rostlinách a plodech (Eskymáci neměli ani tu, a přesto nestrádali). Teprve s otevřením solných dolů a vysoušením mořské vody se člověk, ke svému neprospěchu, naučil používat sůl.

Ztužené tuky

Není snad na potravinovém trhu horší, zdraví škodlivější a nechutný výrobek, který se tak dlouho drží na trhu díky obrovské bombastické reklamě výrobců, která by ovšem nestačila, kdyby nebyla podpořena lékaři ve všech zemích, kde se tato nepotravina prodává.

Za druhé světové války přivedl z nouze margarín na trh Hitler. Po válce naštěstí rychle zmizel, a i přes velkou snahu výrobců v pozdějších letech, by dlouho na trhu nevydržel, kdyby nebylo právě té velké podpory lékařů, kteří v dobré, ovšem neověřené víře do dnešních dnů ztužené tuky doporučují v rámci zdravé výživy a snižování cholesterolu.

Pravda je ovšem taková, že se zdravou výživou ztužené tuky nemají vůbec nic společného, naopak, a s cholesterolem, jak už ví osvícení lékaři, je to úplně jinak, než se nám desetiletí prezentuje.

Rostlinné oleje jsou samozřejmě zdravé, zvláště ty za studena lisované.

Když se ovšem z tekutého oleje má stát tuhý tuk, je k tomu zapotřebí spousta chemikálií, z nichž některé jsou silně karcinogenní a navíc další, snad ještě horší látky vznikají v samotném výrobním procesu ztužování. Kromě velké spousty jiných látek se jedná hlavně o vysoce škodlivé jedovaté trans-transizomery, které poškozují všechny naše orgány, ale nejvíce snad srdce.

Právě to srdce, které by měly ztužené tuky, údajně díky nízkému cholesterolu, chránit!!!

Nejlepší tuky, které můžete do svého jídelníčku zařadit, jsou všechny za studena lisované oleje, dále sádlo, ovšem jen od vepříka chovaného doma, protože jak víme, toxické látky ze stravy se ukládají nejvíce v tukové vrstvě (čím jsou vepři krmeni ve velkochovech všichni víme). Sádlo, na rozdíl od másla, obsahuje více nenasycených mastných kyselin, které jsou pro naše zdraví prospěšnější. A máslo, pokud ho budete používat umírněně, je pořád relativně čistá potravina a ne umělý chemický výrobek jako všechny ztužené tuky.

s láskou vaše Empatia

Zdroj: D. Červená, K. Červený: Léčba výživou

Komentáře