Dotaz

Mám velké problémy s 10-ti letým synem. Nemůžeme spolu navázat komunikaci. Je to čím dál horší. Ve škole jsou s ním problémy, zapomíná, vyrušuje, neplní si zadané úkoly. Mám pocit, že mi dělá naschvály. ©kolu nenávidí. Žijeme ve spořádané rodině, jsem na mat.dovolené s dvouletým synem. Děkuji za radu.

Odpověď

Dobrý den, dospělí mají trochu zvrácený pocit, že musí děti vychovávat, že děti by měly poslouchat své rodiče. Zapomínají na to, že děti jsou velmi často mnohem vyspělejší duše než oni sami a že nemají důvod se v čemkoliv podřizovat jejich názoru. Pokud se rodiče naučí se svými dětmi jednat jako rovný s rovným, tak s nimi komunikovat a tak se k nim chovat, nebudou děti dělat žádné naschvály. Leckdy mne zaráží, jak rodiče mluví se svými dětmi. Jak je jejich mluva odlišná od toho, jakým způsobem mluví se svými přáteli. K dětem si dovolíme příkazy, zákazy, podmínky. Neumíme požádat, když něco chceme, ale přikazujeme. Neumíme dítě poslouchat, když se nám chce svěřovat, nemáme na něj čas a když si ho uděláme a ono zrovna nemá chuť, rozčilujeme se. Dítě velmi brzy pochopí, že rodiče s ním nemají čas mluvit a také přestane komunikovat. Pouze odpovídá na otázky Co ve škole? Nezlobil jsi? Co jste měli k obědu? Máš na zítřek úkoly? …. To ale není komunikace. Komunikace je sednout si k dítěti a být mu k dispozici. Prostě sedět a čekat, o čem bude chtít mluvit. Nebo se zeptat Stalo se ti dnes něco zajímavého? Co jste s kamarády dělali? Co plánuješ dělat odpoledne? … Cítíte ten rozdíl? Když rodičům radím, aby jednali se svými dětmi jako se svými přáteli, nechce se jim do toho. Mají pocit, že se poníží, že ztratí svou vůdčí pozici. Na co je ale postavení pro postavení samotné, když děti vás stejně jako vůdce neberou (jen na povrchu, protože musí), na co je můj pocit vůdčího v rodině, když se mnou nekomunikují? Čím víc se rodiče „poníží“ na úroveň dětí, tím více vzrostou v jejich očích a nakonec poznají, že ponížit se není možné, a pochopí, jak obrovský krok dopředu ve vztazích to jejich ponížení znamenalo. Pokud po dítěti něco chcete, chovejte se tak, jak byste žádali své přátele: Mohl bys to udělat? …Byla bych ráda, kdybys mi mohl pomoci… Nevadilo by ti udělat to? … Zkuste to. Nejprve na vás budou koukat divně, nebudou chápat, co se děje, ale uvidíte, že za čas začnou dělat vše, co ani nevyslovíte, jen vám to na očích uvidí. Co se školy týče, to je kapitola sama pro sebe. Pokud má váš syn ve škole problémy, ať si je vyřeší škola, resp. učitel. Co vy můžete dělat s tím, že ve škole zlobí, vyrušuje, neplní si zadané úkoly? Chcete po učiteli, aby vám pomohl s tím, že vás syn zlobí doma, špatně sedí u večeře, odmlouvá, když má jít spát, apod.? Ať nepřehazují svou neschopnost na vás, vaše věc to není. Ať si vyřeší problémy s ním oni sami. Nejsou na takové jednání rodičů zvyklí, znám to z vlastní zkušenosti. Ale pokud jim dáte jasně najevo, že nebudete řešit jejich povinnosti (nehledě na to, že jsou k tomu studovaní a za to placeni) a současně dáte najevo synovi, že potíže ve škole za něj řešit nebudete, uvidíte, jak bude vše klapat. Samozřejmě ne hned, za čas. Z mých zkušeností mám někdy spíš pocit, že děti potřebují před školní mašinérií chránit, než se stavět na stranu učitelů. Bohužel. Otevřete náruč, dejte najevo pouze lásku a podporu, nesuďte a nehodnoťte, buďte svým dětem přítelem. Uvidíte, jak se vše změní a budete šťastni všichni. Přečtěte si sekci o astrologii devíti planet, abyste pochopila, jaké jste energie vy a jaké váš syn a naučila se s ním správně komunikovat. Nebo si projděte náš kurz Hamornických vztahů, tam je vše vysvětleno on-line 🙂 Lásku a srdce na dlani přeje vaše Empatia

Zpět na přehled všech dotazů