Mám pro vás další osvobozující informaci.

♡ Jsem vděčný za každé ublížení!

Všichni lidé se učíme být víc láskou, což znamená na nikoho se za nic nezlobit a nic necítit jako křivdu a ublížení.

Pokud si uvědomíme, že se máme na tomto světě reálně učit odpouštět, musíme se dostávat do situací, kdy to budeme moci trénovat.

Pokud by nám nikdo neubližoval, nemohli bychom nic trénovat!

A tak všichni ti trenéři, kteří nám ubližují a křivdí nám, jen dokonale plní svou úlohu trenérů!

Prostě nás cvičí, umožňují nám, abychom něco chápali, uvědomovali si, odpouštěli a tím rostli a stávali se lepšími, víc láskou!

Místo toho, abychom jim děkovali, že to pro nás dělají, že nám tuto zkušenost umožňují, se na ně zlobíme, odkopneme je, nechceme vidět, vysuneme z našich životů.

Ti nejnejpříjemnější lidé, ti, kteří nám nejvíc a stále ubližují, jsou pro nás nejvíc potřební.

Stále a dokola nám dávají šanci změnit se.

Dělají to pro nás, z lásky k nám.

Chcete se na své zdraví podívat trochu jinak?

Na Empatii se na zdraví nedíváme jen jako na nepřítomnost nemoci.

Hledáme souvislosti mezi tím, co jíme, jak žijeme, co prožíváme – a tím, co nám říká naše tělo.

Pokud je vám tento pohled blízký, začněte se mnou u Života podle A9P.

Stáhněte si můj e-book a poznejte jednoduché principy celostního pohledu na zdraví a život.

→ Chci Život podle A9P

A pokud budete chtít pokračovat ještě hlouběji, několikrát do roka otevírám KLUB Zdraví Empatia, ve kterém společně procházíme jednotlivými Cestami podle přirozeného rytmu roku.

O otevření další Cesty vám dám vědět ♡

s láskou Miluška

P. S.

Dopřejte svému tělu období očisty a péče o střevo.

→ Podívejte se na očistu tlustého střeva

Článek Cesta plic a tlustého střeva – krok V. appeared first on Empatia.

Mám pro vás osvobozující informaci.

♡ Nikdo to nemáme sami, jsme v tom všichni!

Každý v sobě neseme zranění,

každý v sobě máme něco, co někomu nemůžeme zapomenout.

Moc se o to snažíme, jsme si vědomi toho, že musíme odpustit, jinak budeme v trápení žít celý život, jenže naši snahu bojkotují právě oni trenéři, kteří nám ublížili.

Chtěli bychom za nimi jednoduše jít a říct: „Odpouštím ti“. Jenže oni o to nestojí, dokonce nám znovu a znovu ubližují.

A tak se snažíme odpustit jednoduššími cestami, jdeme na regresi, konstelace, duchovní léčení či jiné možné terapie. Tam vše pochopíme a jsme šťastni, že už teď to dokážeme. Jenže se s dotyčným potkáme znovu, a je to všechno zase zpátky, není vyřešeno nic.

Je důležité pochopit, proč mi kdosi ubližoval

a hlavně proč jsem to já potřeboval, ale mnohem důležitější je se tak reálně k němu postavit, tzn. reálně s ním mluvit, reálně se s ním stýkat, reálně ho nesoudit, i když pokračuje ve svém tréninku ubližování dál. Prostě ho nechat být, ať si trénuje koho chce dál, ale vy už mu tu hru nebaštíte.

Někdy se může stát, že to nezvládáme, že se nedokážeme reálně s dotyčným stýkat, mluvit s ním, ale nevadí, i to je v pořádku.

Přece víme, že shovívaví máme být především sami k sobě,

takže se netrapte, jednou to zvládnete. Vždyť přece víme, že pokud se máme učit odpouštět, tak nás to bude trénovat kdokoliv, pokud nezvládneme odpustit otci, přijde s tím stejným partner nebo syn, je to jedno, úkol zůstává, jen trenér se mění. Jednou to zvládneme.

Držíte v sobě pocit křivdy, že vám bylo někdy někým ublíženo? Máte v hlavě člověka, o kterém víte jisto jistě, že vám ublížil? A nemáte náhodou zácpu nebo jiné potíže s tlustým střevem? Chcete se toho zbavit? A nevíte, jak? Ráda bych se s vámi podělila o jednu část svého poznání – jak jsem se vypořádala s křivdami a jak od té doby žádné odpouštění nepotřebuji….

Každý z nás se setkává v životě s trenéry, učiteli, kteří nás učí odpouštět.

Každý se dostáváme do situací, kdy se cítíme ublíženi, zneuctěni, nespravedlivě souzeni, odsuzováni, nepochopeni, cítíme se ukřivděni.

Nikdo to nemáme sami, jsme v tom všichni!

Chcete se na své zdraví podívat trochu jinak?

Na Empatii se na zdraví nedíváme jen jako na nepřítomnost nemoci.

Hledáme souvislosti mezi tím, co jíme, jak žijeme, co prožíváme – a tím, co nám říká naše tělo.

Pokud je vám tento pohled blízký, začněte se mnou u Života podle A9P.

Stáhněte si můj e-book a poznejte jednoduché principy celostního pohledu na zdraví a život.

→ Chci Život podle A9P

A pokud budete chtít pokračovat ještě hlouběji, několikrát do roka otevírám KLUB Zdraví Empatia, ve kterém společně procházíme jednotlivými Cestami podle přirozeného rytmu roku.

O otevření další Cesty vám dám vědět ♡

s láskou Miluška

P. S.

Dopřejte svému tělu období očisty a péče o střevo.

→ Podívejte se na očistu tlustého střeva

Článek Cesta plic a tlustého střeva – krok III. appeared first on Empatia.

Příběh o holčičce Sáře a moudré sově Šalamounovi jsem zhltla a stále se k němu vracím.

V jeho jednoduchosti je jeho síla. Pohádka pro děti s hloubkou, kterou pochopí ne každý dospělý.

A pokud pochopí, ne každý dokáže podle toho žít. Zkoušejme to každý den!

„Šalamoune, ty se na Jasona s Billym nezlobíš, že tě zastřelili?“

Proč, Sáro? Proč bych se na ně měl zlobit?

„Vždyť tě zastřelili, Šalamoune!“

zopakovala Sára nevěřícně. Jak je možné, že Šalamoun její otázce nerozumí, a jak to, že se na ně nezlobí, když udělali něco tak strašného?

Ne, Sáro. Kdykoli na Jasona s Billym myslím, oceňuji je za to, že tě ke mně přivedli.

„Ale Šalamoune, copak není důležitější to, že tě zastřelili?“

Pro mě je důležitější můj dobrý pocit, Sáro. Nedokážu mít dobrý pocit a přitom se na někoho zlobit. Nejdůležitější je udržet si otevřený ventil, Sáro. proto si vždycky vybírám myšlenky, které mi umožňují cítit se dobře.

„Počkej, Šalamoune, chceš tím říct, že i když je někdo opravdu zlý a dělá ty nejhorší věci, ty na to nebudeš myslet? Že nikdo nikdy nemůže udělat něco tak špatného, aby ses na něj naštval?“

Všichni to myslí dobře, Sáro.

„Ale no tak, Šalamoune. Oni tě zastřelili! Jak hrozně špatné musí něco být, aby sis uvědomil, že to je špatné?“

Můžu se tě na něco zeptat, Sáro? Myslíš, že když se budu na Jasona a Billyho opravdu hodně zlobit za to, že mě zastřelili, tak s tím střílením přestanou?

Sára mlčela. Nemyslela si, že by Šalamounova zlost něco změnila. Tolikrát už se na oba kluky za jejich střílení zlobila, ale nikdy je to ani na chvíli neodradilo.

„Ne, Šalamoune, asi ne.“

Napadá tě něco jiného, k čemu by můj vztek mohl být dobrý?

I nad tím se Sára zamyslela.

Kdybych se na ně rozzlobil, možná by to trochu ospravedlnilo tvůj hněv, Sáro, jenomže bych se tím připojil k tvému řetězci bolesti, a z toho by nemohlo vzejít nic dobrého.

„Ale, Šalamoune,“ namítla Sára, „tohle je jako -„

Sáro, přerušil ji Šalamoun, o tom, jaké činy jsou správné a jaké špatné, bychom se mohli bavit celý den a celou noc. Můžeš strávit zbytek svého života tím, že se budeš snažit určit, jaké chování je vhodné, jaké ne, za jakých podmínek je vhodné a za jakých nevhodné.

Já jsem přišel na to, že jakýkoli čas – třebas jen jediná minuta – který věnuješ ospravedlňování svých špatných nálad, je ztracený. A také jsem se naučil, že čím dříve dosáhnu stavu, kdy je mi dobře, tím lepší můj život je a tím víc můžu nabídnout ostatním.

Tak jsem díky spoustě životů a množství zkušeností došel k poznání, že si můžu vybírat mezi myšlenkami, které můj ventil zavírají, a těmí, které ho udržují otevřený. Vždy je to jen moje volba.

A tak jsem už dávno přestal obviňovat všechny Jasony a Billy, protože to nepomáhalo ani mně, ani jim.

Sára mlčela. O tomhle musí ještě popřemýšlet. Už se rozhodla, že ten strašný čin Jasonovi nikdy neodpustí, ale to ještě netušila, že se k ní Šalamoun odmítne přidat.

Pamatuj si, Sáro, když necháš vnější okolnosti, aby určovaly tvé pocity, vždycky budeš v pasti. Ale jakmile své pocity dokážeš sama ovládat – tím, že získáš vládu nad svými myšlenkami – pak budeš opravdu svobodná.

Sára si vzpomněla, že něco podobného od Šalamouna slyšela už dřív, jenomže tenkrát nemusela čelit něčemu tak závažnému. Pořád se jí zdálo, že něco takového se odpustit nedá.

Sáro, v tomhle velkém světě, kde má tolik lidí odlišné představy o tom, co je dobré a co špatné, budeš často svědkem chování, které se ti třeba bude zdát nepřijatelné.

Hodláš po všech těch lidech vyžadovat, aby se změnili jenom proto, aby tě potěšili? A i kdyby to šlo, opravdu bys to chtěla?

Myšlenka, že by se všichni chovali podle jejích představ, se Sáře do jisté míry zamlouvala, ale bylo jí jasné, že něco takového je dost nepravděpodobné.

„Ne, asi ne.“

Tak jakou jinou možnost máš? Budeš se skrývat v ústraní, abys neviděla odlišné chování jiných lidí? Staneš se na tomto krásném světě dobrovolně vyhnancem?

Tahle možnost se jí opravdu nezamlouvala, ale Sára si uvědomila, že se ještě nedávno chovala velmi podobně, když se v duchu vzdalovala od ostatních, zalézala do své mysli a nikoho tam nepouštěla. Tou dobou jsem nebyla právě šťastná, připomněla si Sára.

Sáro, až dokážeš udržovat svůj ventil otevřený, ať se děje, co se děje, budeš zažívat obrovské štěstí.

Až budeš schopna přijmout skutečnost, že spousta lidí se chová jinak, že si vybírají něco jiného, věří něčemu jinému a chtějí něco jiného, až pochopíš, že to všechno přispívá k ještě dokonalejšímu celku a nijak tě to neohrožuje – (protože jediné, co na tebe má vliv, je stav tvého ventilu) – pak budš žít svobodně a šťastně.

„Ale Šalamoune, Jason s Billym tě neohrožovali, oni tě zastřelili“ Zabili tě!“

Ty ses přes to ještě nepřenesla, Sáro, viď? Cožpak nevidíš, že nejsem mrtvý? Jsem plný života, Sáro. Ty sis myslela, že jsem v tom unaveném, starém sovím těle chtěl žít navždycky?

Sára věděla, že si Šalamoun dělá legraci, vždyť nevypadal unavený ani starý.

To tělo jsem opustil s velkou radostí, protože jsem věděl, že až budu chtít, můžu vlít svou energii do jiného, mladšího, silnějšího, rychlejšího těla.

„Chceš říct, že sis přál, aby tě zastřelili?“

Každý v tom sehrál svou roli, Sáro. Proto jsem se jim ukázal. Díky tomu mohli spoluvytvořit tuhle velmi důležitou zkušenost. Nejenom pro mě, Sáro, ale i pro tebe.

Sára byla tak zahlcená vším, co se stalo po Šalamounově zastřelení, že ani neměla čas přemýšlet, jak je možné, že Jason s Billym Šalamouna viděli.

Musíš porozumět dvěma skutečnostem, Sáro.

Zaprvé: Vše je v naprostém pořádku a nezáleží na tom, jak to vypadá z tvé fyzické perspektivy.

A zadruhé: Když máš otevřený ventil, přichází k tobě jen to dobré.

Sáro, pokus se Jasona a Billyho oceňovat tak, jak to dělám já. Budeš se cítit mnohem lépe.

Až naprší a uschne, pomyslela si Sára a hned se své odmítavé reakci sama zasmála.

„Kvůli tobě se nad tím zamyslím. Ale je to něco úplně jiného, než na co jsem zvyklá. Vždycky mi říkali, že když někdo udělá něco špatného, měl by být potrestaný.“

Potíž je v tom, že je pro vás těžké rozhodnout, kdo má určovat, co je špatné. Většina z vás věří tomu, že pravdu máte vy a z toho vám vychází, že ti ostatní se mýlí. Fyzické bytosti se právě kvůli tomu odnepaměti vraždí. Ale ani po tisíciletích válek a zabíjení jste na své planetě k žádné dohodě nedošli.

Byli byste na tom všichni mnohem lépe, kdybyste věnovali pozornost svým vlastním ventilům. Život by byl hned o mnoho lepší.

„Myslíš, že lidé budou ochotni dozvědět se o svých ventilech? Myslíš, že se to můžou naučit všichni?“

Sáře se ten úkol zdál nesmírně obtížný.

To není důležité, Sáro. Pro tebe je důležité jen to, aby ses to naučila ty.

To už tak obtížně nevypadalo.

„Dobrá, Šalamoune, ještě na tom zapracuju.“

Dobrou noc, Sáro. Nesmírně jsem si tuhle návštěvu užil.

„Já taky, Šalamoune. Dobrou noc.“

Zdroj: Esther a Jerry Hicks – Sára

Chcete se na své zdraví podívat trochu jinak?

Na Empatii se na zdraví nedíváme jen jako na nepřítomnost nemoci.

Hledáme souvislosti mezi tím, co jíme, jak žijeme, co prožíváme – a tím, co nám říká naše tělo.

Pokud je vám tento pohled blízký, začněte se mnou u Života podle A9P.

Stáhněte si můj e-book a poznejte jednoduché principy celostního pohledu na zdraví a život.

→ Chci Život podle A9P

A pokud budete chtít pokračovat ještě hlouběji, několikrát do roka otevírám KLUB Zdraví Empatia, ve kterém společně procházíme jednotlivými Cestami podle přirozeného rytmu roku.

O otevření další Cesty vám dám vědět ♡

s láskou Miluška

P. S.

Dopřejte svému tělu období očisty a péče o střevo.

→ Podívejte se na očistu tlustého střeva

Článek Kousek z příběhu o Sáře a Šalamounovi appeared first on Empatia.

Kdykoliv se s kýmkoliv bavím o odpouštění, vyvstane otázka spravedlnosti. Když někdo ublíží, přece za to musí zaplatit, být potrestán, pykat, musí splatit to, co jsem kvůli němu musel vytrpět já.

Mám právo po odplatě a trestu?

Když jsme malé děti, přirozeně milujeme.

Hrajeme si, máme radost a užíváme si život. Jsme jako neochočené zvířátko, které je šťastné, a když dostane za zlobení plácnuto, oklepe se a jede dál, nezlobí se, netrápí se, přirozeně odpouští.

Jenže později nám začne okolí vysvětlovat, proč jsme dostali plácnuto, co jsme udělali špatně, a proč to je špatně. Dostáváme lekce z morálních pravidel, co je správné a co rozhodně správné není.

Pokud jste přesvědčení, že morální pravidla jsou v pořádku, chci jen podotknout, že do těchto pravidel se často řadí pravidlo Cti a miluj matku a otce svého, ačkoliv třeba tato matka a otec vůbec své dítě nectí a třeba ho týrají a zneužívají. V každém případě jsou morální pravidla čistě individuální záležitost, podívejte se kolem sebe, jaké morální normy mají lidé v sobě nastavené. Často nad tím jen kroutíme hlavou…

A tak přijmeme jakási morální pravidla, která nám okolí vštěpuje. Jde to naprosto přirozeně. Naši milující rodiče nám pomalu a jistě předkládají jejich morální pravidla.

A my, protože chceme být milováni, tak ta pravidla začneme dodržovat.

A co se stane, když pravidlo porušíme? No jasně, to si přece zasloužíme potrestat.

Sice je to extrém, ale vypovídá o podstatě – všechny zneužívané a týrané děti jsou přesvědčené, že si přístup rodičů zasloužily, protože nebyly hodné, porušovaly pravidla. Zneužívané a týrané děti nikdy neodsuzují své rodiče, jsou přesvědčené, že rodiče jednali správně!

Co jsou to vlastně ta naše morální pravidla? Proč je máme?

Proč o nich musíme říkat druhým, proč je musíme po druhých vyžadovat?

Je potřeba si sepsat nebo jinak do sebe vsugerovat, co je dobré a co už není. Protože nám se to už nelíbí. A tak je to naše morální pravidlo. Takhle se já nechovám, tohle neuznávám a odsuzuji, takže i ty se tak chovat nebudeš. Každý máme jiné pravidlo, jinou normu chování.

Každý máme jiné omezení v láskyplném přístupu k druhým.

Protože morální pravidla máme jen proto, abychom druhým lidem ukázali, v čem jsme omezení, co už nepřijímáme.

Dobrá – ale proč to vnucovat druhým? Nebo dokonce druhé za to trestat? Potřebujeme pravidla, protože máme jednoduše strach o sebe, aby nám nikdo neubližoval.

Přesně víme, jaké je morální pravidlo, které chce Bůh (Vesmír). Je jediné a to je láska.

Láska zahrnuje všechno, co existuje, všechny možnosti, nic není špatně a nic dobře, vše je v pořádku. Protože přece jak bychom poznali, že je něco dobré, kdyby tu nebyl opak? Opak potřebujeme stejně!

Říkáte si, že kdyby nebyla spravedlnost, zvítězilo by na světě zlo?

Skutečně jste přesvědčení, že trest někdy někoho změnil k lepšímu? Já ne…

Jsme bytosti, které jsou stvořené láskou a pro lásku.

Uvědomte si, že jsme tu ve škole života jako chybující bytosti, a to všichni bez vyjímky, všichni bez vyjímky děláme chyby a ubližujeme druhým. Kdyby měla fungovat spravedlnost, sedíme všichni ve vězení.

Jsme bytosti, které jsou stvořené láskou a pro lásku.

Jakýkoliv projev lásky, kdy odhodíme jakékoliv omezení, pravidlo, normu ze své hlavy a prostě to necháme tak, je posun k lepšímu já. Ustoupení z vlastních morálních hodnot je obrovský posun vpřed.

Jsme bytosti, které jsou stvořené láskou a pro lásku.

Nejsme tu proto, abychom určovali pravidla života, ale abychom praktikovali pravidla Vesmíru, jedním z nich je pokora a důvěra. Znamená to, že velmi dobře vím, že vše funguje spravedlivě podle vyšších principů, každý dostává přesně to, co potřebuje, i když podle světských pravidel je to odsouzeníhodné. A také dobře vím, že nemusím vše rozumem chápat, jsou tu „jiní“, kteří do toho vidí

Netrestejme za ublížení, ale děkujme za možnost, že nám bylo ublíženo.

Jen tak můžeme zažít ten úžasný pocit odpustit!

Vždyť co je to za život – žít v nenávisti? Potřebujete to?

Mám vás ráda všechny takové, jací jste a nezlobím se na nikoho, ať jste udělali cokoliv.

I když mě ovládne zlost a mám chuť vás soudit, vím, že je to přirozené a nezlobím se za to na sebe. Dám si čas a za chvíli už jen děkuji!

Chcete se na své zdraví podívat trochu jinak?

Na Empatii se na zdraví nedíváme jen jako na nepřítomnost nemoci.

Hledáme souvislosti mezi tím, co jíme, jak žijeme, co prožíváme – a tím, co nám říká naše tělo.

Pokud je vám tento pohled blízký, začněte se mnou u Života podle A9P.

Stáhněte si můj e-book a poznejte jednoduché principy celostního pohledu na zdraví a život.

→ Chci Život podle A9P

A pokud budete chtít pokračovat ještě hlouběji, několikrát do roka otevírám KLUB Zdraví Empatia, ve kterém společně procházíme jednotlivými Cestami podle přirozeného rytmu roku.

O otevření další Cesty vám dám vědět ♡

s láskou Miluška

P. S.

Dopřejte svému tělu období očisty a péče o střevo.

→ Podívejte se na očistu tlustého střeva

Článek Vina a trest appeared first on Empatia.

Učíme se odpouštět.

Předávám nádherná slova jednoho moudrého muže:

„Příliš dlouho byla každá trocha odpuštění, kterou jsem měl, uzamčená a skrytá.

Čekala, až ji, drahocennou, udělím nějaké zasloužilé osobě.

Bohužel jsem si však o většině osob myslel, že si vůbec nezasluhují mé cenné odpuštění, a jelikož žádná z nich o něj nikdy nepožádala, ponechal jsem si ho celé pro sebe.

Nyní však začalo odpuštění, které jsem nahromadil, uvnitř mého srdce klíčit jako zmrzačené semeno nesoucí hořké plody.

S tím je však konec!

V tuto chvíli je v mém životě nová naděje a přesvědčení. Patřím k několika málo osobám na světě, kterým je známo tajemství rozpýtlení zlosti a zášti.

Nyní již vím, že odpuštění má cenu jedině tehdy, když je uděleno.

Jednoduchým aktem odpuštění uvolňuji démony minulosti, se kterými sám nic nezmohu, a utvářím uvnitř sebe nové srdce, nový začátek.

Tento den přivítám s odpuštěním. Odpustím i těm, kteří o odpuštění nežádají.

Mnohokrát nastal okamžik, kdy jsem vzplanul hněvem nad slovem nebo činem, který byl vmeten do mého života nepřemýšlející či neohleduplnou osobou.

Vyplýtval jsem spousty cenného času vymýšlením odplaty či konfrontace.

Nyní již znám pravdu o tomto psychologickém kamínku v mé botě.

Hněv, jenž si pěstuji, je často jednostranný,

jelikož provinilec zřídkakdy věnuje byť jen jedinou myšlenku svému činu!

Nyní a již navždy tiše nabídnu své odpuštění i těm, kteří nevidí, že ho potřebují.

Aktem odpuštění se osvobodím od neproduktivních myšlenek. Vzdávám se své hořkosti. Jsem znovu sám se sebou spokojený a pro své bližní výkonný.

Tento den přivítám s odpuštěním. Odpustím i těm, kteří mne nespravedlivě kritizují.

Vím, že otroctví je špatné v jakékoli formě, a vím také to, že člověk, který žije svůj život podle názoru druhých, je otrokem. Já nejsem otrokem. Zvolil jsem si svého obhájce. Znám rozdíl mezi tím, co je dobré a co špatné.

Vím, co je nejlepší pro budoucnost mé rodiny, a ani mylný názor ani nespravedlivá kritika nezmění mé směřování.

Lidé, jež kritizují mé cíle a sny, prostě nerozumějí vyššímu záměru, k jehož splnění jsem byl povolán. Proto jejich pohrdání neovlivňuje můj postoj ani jednání.

Odpouštím jim nedostatek představivosti a probíjím se vpřed.

Nyní již vím, že kritika je součástí ceny za překročení průměrnosti.

Tento den přivítám s odpuštěním. Odpustím sám sobě.

Po mnoho let jsem byl sám sobě největším nepřítelem.

Každá chyba, každé přepočítání se, každé klopýtnutí, které jsem udělal, jsem znovu a znovu přehrával ve své mysli. Každý nedodržený slib, každý promarněný den, každý nedosažený cíl tvořil součást zklamání, které ve svém životě cítím kvůli nedostatků úspěchu.

Můj strach začal mít paralyzující stisk. Když sám sebe zklamu, reaguji nečinností a jsem ještě zklamanější.

Dnes jsem si uvědomil. že je nemožné bojovat s nepřítelem žijícím v mé vlastní hlavě. Odpuštěním sobě zničím pochyby, obavy a frustrace, které mou minulost udržovaly v přítomnosti. Od tohoto dne přestává moje minulost ovládat můj osud.

Odpustil jsem sám sobě. Můj život právě začal.

Odpustím i těm, kteří o odpuštění nežádají.
Odpustím těm, kteří mne nespravedlivě kritizují.
Odpustím sám sobě.

Tento den přivítám s odpuštěním.

Já také děkuji ti Abrahame Lincolne

Chcete se na své zdraví podívat trochu jinak?

Na Empatii se na zdraví nedíváme jen jako na nepřítomnost nemoci.

Hledáme souvislosti mezi tím, co jíme, jak žijeme, co prožíváme – a tím, co nám říká naše tělo.

Pokud je vám tento pohled blízký, začněte se mnou u Života podle A9P.

Stáhněte si můj e-book a poznejte jednoduché principy celostního pohledu na zdraví a život.

→ Chci Život podle A9P

A pokud budete chtít pokračovat ještě hlouběji, několikrát do roka otevírám KLUB Zdraví Empatia, ve kterém společně procházíme jednotlivými Cestami podle přirozeného rytmu roku.

O otevření další Cesty vám dám vědět ♡

s láskou Miluška

P. S.

Dopřejte svému tělu období očisty a péče o střevo.

→ Podívejte se na očistu tlustého střeva

Článek Tento den přivítám s odpuštěním appeared first on Empatia.

Víte, KDO JSTE?

Jste láska, jen to možná nevíte…

Učím vás být láskou víc. Respektive si rozpomenout, že jí jsme. Už teď.

Zastavte se ve svém každodenním poklusu a věnujte dvě minuty přečtení tohoto článku. Stojí to zato. Dojemná slova z úst malých dětí.

Co znamená láska?

Několik profesionálů se na tuto otázku zeptalo skupiny dětí starých mezi čtyřmi a osmi lety. Jejich odpovědi byly mnohem širší a hlubší, než si kdo dovedl představit. Přesvědčte se sami:

„Od té doby, co moje babička onemocněla artrózou, nemůže se už ohnout a namalovat si nehty na nohou. Tak to za ní teď pokaždé dělá můj dědeček, i když sám má artrózu v rukách. To je podle mě láska. Rebecca, 8 let

„Když vás má někdo rád, vyslovuje vaše jméno tak trochu jinak. A tak prostě víte, že vaše jméno je v jejich ústech v bezpečí.“ Billy, 4 roky

„Láska je, když si na sebe dívka nastříká parfém a kluk použije vodu po holení a pak si spolu vyrazí ven a jeden druhého očuchávají.“ Karl, 5 let

„Láska je, když jdete na jídlo do restaurace a dáte někomu většinu svých hranolků a nechcete na oplátku žádné z jeho porce.“ Chrissy, 6 let

„Láska je to, co vás nutí se smát i když jste unavení.“ Terri, 4 roky

„Láska je, když maminka udělá kávu pro tatínka a než mu ji dá, tak malinko usrkne, aby se přesvědčila, že dobře chutná.“ Danny, 7 let

„Láska je, když se s někým stále pusinkujete. A potom, když už vás pusinkování přestane bavit, tak pořád chcete být spolu a víc spolu mluvit. Moje maminka s tatínkem jsou takoví. Vypadají ale odpudivě, když se líbají.“ Emily, 8 let

„Láska je to, co je s tebou v pokoji na tvé narozeniny, když přestaneš otvírat dárky a zaposloucháš se. Bobby, 7 let (Neuvěřitelné!)

„Když se chcete naučit někoho lépe milovat, měli byste začít u kamaráda, kterého nenávidíte.“ Nikka, 6 let (potřebovali bychom o pár milionů více Nikk na této planetě).

„Láska je, když řeknete klukovi, že se vám líbí jeho tričko a on ho pak nosí každý den.“ Noelle, 7 let

„Láska je, jako když jsou malá stará paní a malý starý pán stále přátelé, i přes to, že se už tak dobře znají.“ Tommy, 6 let

„Když jsem hrála na koncertě na piáno, byla jsem na pódiu a hrozně jsem se bála. Podívala jsem se na všechny ty lidi, co mě pozorovali a zahlédla jsem mého tatínka, jak na mě mává a usmívá se. Byl jediný, kdo to dělal. Pak už jsem se vůbec nebála.“ Cindy, 8 let

„Moje maminka mě má ráda ze všech nejvíc. Nikdo jiný mě totiž nedává pusu na dobrou noc.“ Clare, 6 let.

„Láska je, když maminka dá tatínkovi nejlepší kousek kuřete.“ Elaine, 5 let

„Láska je, když mamka vidí taťku celého smradlavého a upoceného, ale i tak o něm říká, že je větší fešák než Robert Redford.“ Chris, 7 let

„Láska je, když vám vaše štěně olíže celý obličej i přes to, že jste ho nechali doma samotné celý den.“ Mary Ann, 4 roky

„Vím, že mě moje starší sestra má ráda, protože mi dává svoje staré oblečení a pak musí jít ven nakupovat nové.“ Lauren, 4 roky

„Když někoho milujete, tak se vaše řasy hýbou nahoru a dolu a odlétávají z nich malé hvězdičky.“ (obdivuhodná představivost) Karen, 7 let

„Opravdu byste neměli říkat „miluji tě“ aniž to tak myslíte. A když to tak myslíte, neříkejte to často. Lidé zapomínají.“ Jessica, 8 let

A na závěr – autor a lektor Leo Buscaglia jednou mluvil o soutěži, kde měl dělat porotce. Cílem soutěže bylo najít nejstarostlivější dítě.

Vítězem se stal čtyřletý chlapec. Sousedovi od vedle zrovna nedávno zemřela žena. Když chlapeček viděl muže plakat, vplížil se na jeho dvorek, vlez mu na klín a jen tak tam zůstal sedět. Když se ho matka zeptala, co sousedovi řekl, chlapec odpověděl: „Nic, jen jsem mu pomohl brečet.“

Opatrujte se!

s láskou Miluška

Článek Děti vědí „Co je to láska“ appeared first on Empatia.

Játra ukazují náš vztah ke světu a k lidem,

ukazují to, jak dovedeme milovat, jak dovedeme tolerovat nedostatky druhých, ustupovat, je-li třeba, i když náš názor je blíž k pravdě.

Zdravá játra jsou měkká a poddajná.

Játra produkují a ukládají energii, provádí látkovou přeměnu bílkovin ve svaly a zbavují tělo jedů.

I my bychom měli produkovat energii = pracovat na svém poslání, naplňovat své místo na Zemi, budovat vlastní sílu tím, že budeme sami aktivovat.

A současně bychom měli být tolerantní a poddajní vůči druhým, umět se zbavovat zloby vůči druhým a okolí vůbec, umět ji pochopit a vypustit.

V. Starám se o sebe a druzí, ať si dělají, co chtějí!

Kolik energie člověk vydá bojem s druhými lidmi za svou pravdu!

Kolik energie ho stojí nesmyslné starání se o druhé, a přitom to ještě chápe jako svou ušlechtilost, jako pomoc bližnímu svému.

Kolik energie mu pak schází pro svou vlastní seberealizaci, aktivitu, práci na sobě samém.

Dokonce se tváříme, že vlastně druzí nás vysáli, natolik se jim musíme věnovat, že nám nezbývá čas na sebe.

Tak pozor! Jsou to jen a jen výmluvy!

Nejjednodušší, co můžeme dělat, je starat se o druhé, radit jim, jak se mají chovat, jak mají žít, jak mají mít uklizeno a navařeno, jak se mají chovat ve vztazích, jakou práci si mají najít, co si mají a nemají nechat líbit.

Radit druhým je únik a útěk před tím, co máme dělat sami. A ztráta času vlastního života…

A tak buďme energičtí v tom, co děláme sami. Aktivujme ve vlastní seberealizaci, dělejme s nasazením práci, která nás těší. Budujme systematickou činností svou hojnost, blahobyt a bohatství – budujme svaly svého života.

Zbavujme se zloby na druhé a život, učme se brát vše jako výzvu a trénink, jako příležitost ke změně a k tomu, abychom sami prokázali, zda jsme dost silní a dobří, že to zvládneme. Jako kontrolku, zda skutečně pracujeme sami na sobě a jak dobře, jak jsme v tom pevní.

A druhé milujme a ustupujme, jak to jen dokážeme. Nechme, ať si každý dělá, co chce, mluví, co chce, pracuje, jak chce, stravuje se, jak chce, uklízí si, jak chce, chová se špatně, jak chce. Nechme každého svému. Pochvalme se, jak se umíme nevměšovat a jak jsme tolerantní.

A jak jsme laskaví. Jak nejsme vnitřně naštvaní na druhé, že to nedělají, jak chceme my. Oni to totiž lépe neumí.

Každý z nás máme Něco, v čem jsme zatvrzelí.

Každý nás máme Cosi, na čem si lpíme a co je pro nás fakt důležité, přes co nejede vlak.

Všechno tohle Cosi nás brzdí, blokuje a dělá překážku, a každá překážka musí být jednou zlomena, třeba násilím a bolestí. Všechny bloky v těle, bolesti, jsou naše zatvrzelé představy. I když se mohou zdát velmi láskyplné

Ptejte se sami sebe: „Chovám se někdy tak, že způsobuji druhým nepříjemný pocit? Dělám někdy něco tak, že je druhým se mnou špatně a raději by tam nebyli?“

V tomhle se změňte. Buďte k druhým láskou, ustupování není nikdy dost a nikdy to s láskou a měkkostí nemůžete přehnat. Proto Lecithinem (Super Soya Lecithin) se nemůžete předávkovat

Všechny uvedené produkty jsou z produkce společnosti CaliVita. Kde a jak si je můžete pořídit?
Pokud zatím NEJSTE členem sítě CaliVita, klikněte na tlačítko:
Pokud už JSTE členem sítě CaliVita, klikněte na tlačítko:

Pokud vás táhne rozumět sobě, stáhněte si ebook Život podle A9P

vaše Empatia

Článek Léčba našeho žlučníku a jater, naší nespokojenosti a zatvrzelosti krok za krokem – krok V. appeared first on Empatia.

Jsem opravdu nadšena, kolik z vás si čistíte svá játra! Ani nevíte, co je to za úžasný pocit, když přesně, kdy začíná očista jater, začnou přicházet objednávky na jaterní kůru! Dáváte mi tím najevo, že mi věříte a že jsem pro vás inspirací. Moc vám za to děkuju!

Jako první krok v naší očistě

jsme si připomněli naprostý základ toho, jak být spokojený a nevztekat se. Jednoduše stále někde vzadu vědět, že cokoliv, i to nejnepříjemnější, je vždy pro mé dobro. I to, když se věci nedějí, jak já si je plánuji, je pro mé dobro. A taky víme, že máme právo mít vztek a být rozčílení, ale je třeba dostat to ze sebe ven – a to fyzicky.

Takže si pěkně zaboxujeme, jenže když si vzpomeneme, co se nám nepříjemného přihodilo, blbý pocit se znovu vrací. Co teď s tím? Přece nestrávím celý život v posilovně?

II. Žádná situace není špatná nebo dobrá, jde jen o můj úhel pohledu, jak se na ni dívám!

Věříte tomu? No jasně že jo! Sami to víte a sami to prožíváte. Někomu se něco stane a on se nehorázně rozčiluje. Vám ale vůbec nepřijde, že je to tak šílené, jak on se k tomu staví. Dokonce vám to přijde jako naprosto zanedbatelná pitomost. No a tak přesně tak, jen obráceně, je to s vašimi nepříjemnostmi. I druhým lidem se vaše problémy zdají být malicherné.

A tak si najděte pomůcky, které vám pomohou změnit úhel pohledu na vaši nepříjemnou situaci.

Já to mám tak, že mám v záloze různé pomůcky na různé situace, v každé se hodí jiná.

Mám člověka, který podle mého žije v naprosto neutěšené životní situaci. Žena ho vyhodila z domu, žije na ubytovně s cikány a protože je neuvěřitelně hodný (a maličko jednodušší), tak si umíte představit, co mezi nimi zažívá. Zneužívání, nadávky, vydírání. Nemá práci, nemá co jíst, nemá nikoho, je sám. Na něj si vždycky vzpomenu, když mám pocit, že by můj materiální život mohl být lepší.

Mám partnery, kteří vedle sebe žijí celý život kvůli penězům, domu, dětem, novému bazénu a dovolené v Alpách. Oni se nijak netají tím, že žádná láska mezi nimi není. Jsou spolu proto, že to z nějakého důvodu oběma vyhovuje. Vidět tyhle dva lidi spolu je tak zdrcující a smutné! Kdykoliv mám pocit, že jsme s Ivanem nějak v nepohodě, vzpomenu si na ně a vím, že miluji a vše ostatní je blbost a zvládneme to.

Mám „kamarádku“ (které se vyhýbám), která neumí nic jiného říkat, než jaké má problémy, s kým má jaké trápení, kde ji co bolí, čeho se bojí a jak je na všechno naštvaná, co ji všichni ti odporní lidé dělají. Vždycky, když ji slyším, jsem smutná ze sebe, že jsem se někdy uchýlila (nebo uchýlím) k podobnému obviňování celého světa, a přísahám si, že takhle nikdy už mluvit nebudu.

A tak mám takových „pomůcek“ víc. Já je potřebuji…

Když se vyboxuju, vzpomenu si na nějakou „pomůcku“. A víte, co přijde? Neuvěřitelná vděčnost za to, co mám právě teď a tady. Jak to mám a jak to nemám.

Vypláču se radostí, že jsem šťastný člověk, i když se mi stala taková nepříjemná věc. A hotovo, je to pryč.

Tak to zkuste a přidejte se ke mně.

Začít můžete tím, že si stáhnete ebook Život podle Astrologie 9 Planet

S láskou vaše Miluška

Článek Léčba našeho žlučníku a jater, naší nespokojenosti a zatvrzelosti krok za krokem – krok II. appeared first on Empatia.

Vánoční přípravy se chýlí ke konci…

Vše nepotřebné jsme vyhodili nebo předali těm, kterým to ještě bude sloužit.
Vyčistili si své tlusté střevo a odpustili všechno všem.
Upekli maličko cukroví a upletli vánočku.
Pořídili dárek pro toho, koho máme rádi.

A brzy přijde Štědrý den…

Využijte jeho energii naplno!

Neplýtvejte čas věcmi, které vás od poselství Štědrého dne odvádí.

Štědrý den se nejmenuje štědrý podle toho, že je pod stromečkem dárků tolik, že stromeček není vidět.
Ani od toho, že máme stůj zahrnutý jídlem, až se prohýbá.
Ani od toho, je si přecpeme břicha a nalijeme se alkoholem.

Štědrý den se jmenuje štědrý proto, abychom si připomněli štědrost našeho života!

Měli bychom uzavřít starý rok a poděkovat za všechno, čeho se nám dostalo. Ohlédnout se a pocítit vděčnost.

Říkáte si, že není zač být vděčný? Že nic speciálního ani krásného se nepřihodilo? Tak to tedy rozhodně nemáte pravdu. Protože…

I kdyby nebylo nic, je tu jedna věc, za kterou musíte být vděčni.

A tím je nový nádech. Každý váš nový nádech!

Tak moc jsme přijali, že je to normální, běžné a samozřejmé, že si toho vůbec nevážíme. Tak moc chceme víc, že tohle ani jako nic speciálního nebereme.
Jen se ale zeptejte někoho, kdo byl v situaci, že jeho dech možná brzy skončí.
Někoho, kdo se bál, zda se zítra probudí nebo někoho, komu se hruď svírala bolestí a on se bál, že už se nenadechne nikdy. Hm…

Zavřete teď oči a vnímejte svůj nádech.

Soustřeďte se na energii vzduchu, proudícího do vašeho nosu a plic. Uvědomte si ten proces.
Vnímejte tu energii, kterou jindy tak přirozeně přijímáte.
Jste šťastni, že se nadechnout můžete? Já ano. Jsem za každý nádech neuvěřitelně vděčná. Tolik, že mě ta síla toho daru dojímá…

S pocitem vděčnosti za každý nový nádech prožijte celý Štědrý den.

Využijte sílu tohoto DNE.

Uvědomte si s plnou vážností, že celá planeta, všichni lidé jsou naladěni na lásku. Na vděčnost, na dávání a snahu potěšit ty, které milují.

Všichni lidé bez rozdílu MILUJEME!!! Chápete, jakou energii nese Štědrý den?

Nepromarněte ji. Běžte ven, do přírody. Uvědomte si své spojení s ní a prociťte vděčnost za všechno, co nám příroda dává.

Nepromarněte štědrou noc.

Podívejte se k obloze a spojte se s celým Vesmírem. Prociťte vděčnost za to, že tu jste právě na tomto místě.

Nasajte do sebe energii proseb, které vysílají v tuto noc všichni lidé v podobě modliteb a přání. I vy přidejte svou modlitbu a své přání.

A další dny NIC nedělejte.

Odpočívejte, dlouho spěte.
Vypněte mobily, televizi (nechte si pohádky).
Odpojte se a buďte se svými blízkými a sami se sebou!

Sněte! Připravujte se v duchu na nový rok, nový počátek, novou příležitost!

S láskou vaše Milunka

Článek Vánoční přání appeared first on Empatia.

Zánět močových cest přichází, když máme strach ze samoty, když jsme nepochopili, že sami jsme byli, jsme a budeme stále.

Samota není opuštění, stav bez někoho, jak to většinou vnímáme, ale samota je vědomí své vlastní jedinečnosti jako nesmrtelné energie a místa na této Zemi jako škole života. Proč?

Základním předpokladem, abychom vůbec pochopili význam vlastního života, je zodpovědnost.

Pokud přijmeme zodpovědnost, přestaneme si hrát na oběti, na někoho, kdo je závislý na druhých lidech. A tak prvním krokem ke zbavení se strachu je uvědomění si svého místa na Zemi. Odkud jsem přišel a z jakého důvodu, jaké jsou mé výzvy, co tu mám dělat a kam se posouvat, jak se měnit a jak se realizovat. Hledejte informace o sobě a zabývejte se především těmi, které se vám vůbec, ale vůbec nelíbí, které vás rozčilují a zlobí, které odmítáte a nechcete slyšet – to jsou ty pravé informace a právě těmi se zabývejte. V nich je skrytý váš životní úkol, do toho rýpněte a v této oblasti se měňte. (Informace o tom, že co necítíte jako správné, to dělat nemáte, jsou bludy! Cítíte tak, jak myslíte!)

Když totiž pochopím své místo na Zemi, uvědomím si, proč tu jsem a co mám dělat, nemohu si najednou, když se mi to hodí, hrát na náhodu, že jsem se dostal do nějaké situace či vztahu, ve kterém být nemám, kde mě někdo trápí, zlobí, tlačí na mě, kdy někdo druhý ovlivňuje můj život a já za to nemůžu.

Pokud totiž pochopím svůj životní úkol, dojde mi, že k jeho plnění potřebuji druhé lidi, bez druhých lidí, totiž vůbec nepoznám, zda jsem ten svůj úkol vůbec začal plnit a jak se mi to daří. Kdybych tu byl sám, jak bych to poznal?

A tak prostě a jednoduše musím přijmout princip zrcadla! Cokoliv mi kdokoliv udělá, cokoliv se mi kdykoliv stane, vždy vím, že přesně tohle potřebuji, přesně tohle jsem si přitáhla kvůli svému životnímu úkolu, a ten druhý to dělá jen a jen z lásky ke mně – nastavuje mi trénink. A čím tvrdší trenér, tím víc za něj děkuji! O to intenzivněji mohu trénovat! Skvělé!

My se ale často zasekneme…. sice víme cosi o zodpovědnosti a obětech, sice to teoreticky zvládáme a chápeme, ale když to máme reálně dělat, tak se nám nechce. Nikomu se nechce rýpnout do svého úkolu, věřte tomu, že nikomu. Pro každého je jeho životní úkol ten nejtěžší a proto jeho plnění oddaluje. Je to normální! Můžeme důvěřovat Vesmíru, že pokud my sami nenajdeme sílu překonat svůj zásek a vrhnout se do toho, udělá to za nás, pěkně nás k tomu dotlačí, je totiž dokonalý

A tak nedělám, co bych dělat měl. Starám se o druhé a ne o sebe.

A dokonce to považuji za správné a pochvaluji si, jak jsem úžasný. A tak řeším svého partnera, své děti, své rodiče, své sousedy,… každého jiného než sebe. Dostávám se do stavu, kdy nemám kdy starat se sám o sebe, když musím o ty druhé. A tak se stávám závislý…. na partnerovi, dětech, rodičích. A tak má závislost mne nutně musí dovést ke strachu, co bude se mnou, když oni tu nebudou. Co já, když o ně přijdu? Co budu vůbec dělat? Co si počnu?

Potřeba druhé lidí MÍT je strach z existence vlastní a samostatné.

Co s tím? Jak se tedy stavět ke druhým, které miluji a o které (si myslím) se musím také bát?

Dávejte jen lásku, nic víc.

♡ Láska je podpora druhého ve všem, co chce on sám,

i když vím, že si ublíží, že to nedopadne dobře, že to není správná cesta, přesto postoj lásky je dovolit druhému vlastní zkušenost. Čím víc druhému bráním prožít si, co potřebuje, tím víc mu ubližuji, protože oddaluji jeho poznání a posun.

♡ Láska je dávání bez očekávání,

láska je postoj, kdy se tak chovám stále a ke každému bez toho, aniž bych sám něco chtěl nazpět, vrátit, něco za něco, půl na půl. Láska je rozdávání pozitivního v sobě.

♡ Láska začíná u mne samotného.

Pokud nedělám, co mne těší a baví, pokud se neraduji ze svých dnů a netěší mě, co dělám, nemohu nic rozdávat. Nemohu ani vychovávat své děti. Živořím…. strachy se tetelím o sebe a své blízké a trpím na záchodě.

Začněte u sebe! Realizujte se bez vymlouvání! Láska je fyzický proces!

S láskou Miluška

Stáhněte si ebook Život podle A9P, ať víte, kde začít od sebe a jak ♡

Článek Máte strach o druhé? Nebo o sebe? appeared first on Empatia.