Příběh o holčičce Sáře a moudré sově Šalamounovi jsem zhltla a stále se k němu vracím.

V jeho jednoduchosti je jeho síla. Pohádka pro děti s hloubkou, kterou pochopí ne každý dospělý.

A pokud pochopí, ne každý dokáže podle toho žít. Zkoušejme to každý den! 🙂

“Šalamoune, ty se na Jasona s Billym nezlobíš, že tě zastřelili?”

Proč, Sáro? Proč bych se na ně měl zlobit?

“Vždyť tě zastřelili, Šalamoune!”

zopakovala Sára nevěřícně. Jak je možné, že Šalamoun její otázce nerozumí, a jak to, že se na ně nezlobí, když udělali něco tak strašného?

Ne, Sáro. Kdykoli na Jasona s Billym myslím, oceňuji je za to, že tě ke mně přivedli.

“Ale Šalamoune, copak není důležitější to, že tě zastřelili?”

Pro mě je důležitější můj dobrý pocit, Sáro. Nedokážu mít dobrý pocit a přitom se na někoho zlobit. Nejdůležitější je udržet si otevřený ventil, Sáro. proto si vždycky vybírám myšlenky, které mi umožňují cítit se dobře.

“Počkej, Šalamoune, chceš tím říct, že i když je někdo opravdu zlý a dělá ty nejhorší věci, ty na to nebudeš myslet? Že nikdo nikdy nemůže udělat něco tak špatného, aby ses na něj naštval?”

Všichni to myslí dobře, Sáro.

“Ale no tak, Šalamoune. Oni tě zastřelili! Jak hrozně špatné musí něco být, aby sis uvědomil, že to je špatné?”

Můžu se tě na něco zeptat, Sáro? Myslíš, že když se budu na Jasona a Billyho opravdu hodně zlobit za to, že mě zastřelili, tak s tím střílením přestanou?

Sára mlčela. Nemyslela si, že by Šalamounova zlost něco změnila. Tolikrát už se na oba kluky za jejich střílení zlobila, ale nikdy je to ani na chvíli neodradilo.

“Ne, Šalamoune, asi ne.”

Napadá tě něco jiného, k čemu by můj vztek mohl být dobrý?

I nad tím se Sára zamyslela.

Kdybych se na ně rozzlobil, možná by to trochu ospravedlnilo tvůj hněv, Sáro, jenomže bych se tím připojil k tvému řetězci bolesti, a z toho by nemohlo vzejít nic dobrého.

“Ale, Šalamoune,” namítla Sára, “tohle je jako -“

Sáro, přerušil ji Šalamoun, o tom, jaké činy jsou správné a jaké špatné, bychom se mohli bavit celý den a celou noc. Můžeš strávit zbytek svého života tím, že se budeš snažit určit, jaké chování je vhodné, jaké ne, za jakých podmínek je vhodné a za jakých nevhodné.

Já jsem přišel na to, že jakýkoli čas – třebas jen jediná minuta – který věnuješ ospravedlňování svých špatných nálad, je ztracený. A také jsem se naučil, že čím dříve dosáhnu stavu, kdy je mi dobře, tím lepší můj život je a tím víc můžu nabídnout ostatním.

Tak jsem díky spoustě životů a množství zkušeností došel k poznání, že si můžu vybírat mezi myšlenkami, které můj ventil zavírají, a těmí, které ho udržují otevřený. Vždy je to jen moje volba.

A tak jsem už dávno přestal obviňovat všechny Jasony a Billy, protože to nepomáhalo ani mně, ani jim.

Sára mlčela. O tomhle musí ještě popřemýšlet. Už se rozhodla, že ten strašný čin Jasonovi nikdy neodpustí, ale to ještě netušila, že se k ní Šalamoun odmítne přidat.

Pamatuj si, Sáro, když necháš vnější okolnosti, aby určovaly tvé pocity, vždycky budeš v pasti. Ale jakmile své pocity dokážeš sama ovládat – tím, že získáš vládu nad svými myšlenkami – pak budeš opravdu svobodná.

Sára si vzpomněla, že něco podobného od Šalamouna slyšela už dřív, jenomže tenkrát nemusela čelit něčemu tak závažnému. Pořád se jí zdálo, že něco takového se odpustit nedá.

Sáro, v tomhle velkém světě, kde má tolik lidí odlišné představy o tom, co je dobré a co špatné, budeš často svědkem chování, které se ti třeba bude zdát nepřijatelné.

Hodláš po všech těch lidech vyžadovat, aby se změnili jenom proto, aby tě potěšili? A i kdyby to šlo, opravdu bys to chtěla?

Myšlenka, že by se všichni chovali podle jejích představ, se Sáře do jisté míry zamlouvala, ale bylo jí jasné, že něco takového je dost nepravděpodobné.

“Ne, asi ne.”

Tak jakou jinou možnost máš? Budeš se skrývat v ústraní, abys neviděla odlišné chování jiných lidí? Staneš se na tomto krásném světě dobrovolně vyhnancem?

Tahle možnost se jí opravdu nezamlouvala, ale Sára si uvědomila, že se ještě nedávno chovala velmi podobně, když se v duchu vzdalovala od ostatních, zalézala do své mysli a nikoho tam nepouštěla. Tou dobou jsem nebyla právě šťastná, připomněla si Sára.

Sáro, až dokážeš udržovat svůj ventil otevřený, ať se děje, co se děje, budeš zažívat obrovské štěstí.

Až budeš schopna přijmout skutečnost, že spousta lidí se chová jinak, že si vybírají něco jiného, věří něčemu jinému a chtějí něco jiného, až pochopíš, že to všechno přispívá k ještě dokonalejšímu celku a nijak tě to neohrožuje – (protože jediné, co na tebe má vliv, je stav tvého ventilu) – pak budš žít svobodně a šťastně.

“Ale Šalamoune, Jason s Billym tě neohrožovali, oni tě zastřelili” Zabili tě!”

Ty ses přes to ještě nepřenesla, Sáro, viď? Cožpak nevidíš, že nejsem mrtvý? Jsem plný života, Sáro. Ty sis myslela, že jsem v tom unaveném, starém sovím těle chtěl žít navždycky?

Sára věděla, že si Šalamoun dělá legraci, vždyť nevypadal unavený ani starý.

To tělo jsem opustil s velkou radostí, protože jsem věděl, že až budu chtít, můžu vlít svou energii do jiného, mladšího, silnějšího, rychlejšího těla.

“Chceš říct, že sis přál, aby tě zastřelili?”

Každý v tom sehrál svou roli, Sáro. Proto jsem se jim ukázal. Díky tomu mohli spoluvytvořit tuhle velmi důležitou zkušenost. Nejenom pro mě, Sáro, ale i pro tebe.

Sára byla tak zahlcená vším, co se stalo po Šalamounově zastřelení, že ani neměla čas přemýšlet, jak je možné, že Jason s Billym Šalamouna viděli.

Musíš porozumět dvěma skutečnostem, Sáro.

Zaprvé: Vše je v naprostém pořádku a nezáleží na tom, jak to vypadá z tvé fyzické perspektivy.

A zadruhé: Když máš otevřený ventil, přichází k tobě jen to dobré.

Sáro, pokus se Jasona a Billyho oceňovat tak, jak to dělám já. Budeš se cítit mnohem lépe.

Až naprší a uschne, pomyslela si Sára a hned se své odmítavé reakci sama zasmála.

“Kvůli tobě se nad tím zamyslím. Ale je to něco úplně jiného, než na co jsem zvyklá. Vždycky mi říkali, že když někdo udělá něco špatného, měl by být potrestaný.”

Potíž je v tom, že je pro vás těžké rozhodnout, kdo má určovat, co je špatné. Většina z vás věří tomu, že pravdu máte vy a z toho vám vychází, že ti ostatní se mýlí. Fyzické bytosti se právě kvůli tomu odnepaměti vraždí. Ale ani po tisíciletích válek a zabíjení jste na své planetě k žádné dohodě nedošli.

Byli byste na tom všichni mnohem lépe, kdybyste věnovali pozornost svým vlastním ventilům. Život by byl hned o mnoho lepší.

“Myslíš, že lidé budou ochotni dozvědět se o svých ventilech? Myslíš, že se to můžou naučit všichni?”

Sáře se ten úkol zdál nesmírně obtížný.

To není důležité, Sáro. Pro tebe je důležité jen to, aby ses to naučila ty.

To už tak obtížně nevypadalo.

“Dobrá, Šalamoune, ještě na tom zapracuju.”

Dobrou noc, Sáro. Nesmírně jsem si tuhle návštěvu užil.

“Já taky, Šalamoune. Dobrou noc.”

Zdroj: Esther a Jerry Hicks – Sára

Jste úžasní, že hledáte jiný pohled na to, co se nám v životech děje.

My vám nepřestaneme pomáhat v AKADEMII CELOSTNÍHO ZDRAVÍ

s láskou vaše Empatia

Kam dál?

Komentáře