Kdykoliv se s kýmkoliv bavím o odpouštění, vyvstane otázka spravedlnosti. Když někdo ublíží, přece za to musí zaplatit, být potrestán, pykat, musí splatit to, co jsem kvůli němu musel vytrpět já.

Mám právo po odplatě a trestu?

Když jsme malé děti, přirozeně milujeme.

Hrajeme si, máme radost a užíváme si život. Jsme jako neochočené zvířátko, které je šťastné, a když dostane za zlobení plácnuto, oklepe se a jede dál, nezlobí se, netrápí se, přirozeně odpouští.

Jenže později nám začne okolí vysvětlovat, proč jsme dostali plácnuto, co jsme udělali špatně, a proč to je špatně. Dostáváme lekce z morálních pravidel, co je správné a co rozhodně správné není.

Pokud jste přesvědčení, že morální pravidla jsou v pořádku, chci jen podotknout, že do těchto pravidel se často řadí pravidlo Cti a miluj matku a otce svého, ačkoliv třeba tato matka a otec vůbec své dítě nectí a třeba ho týrají a zneužívají. V každém případě jsou morální pravidla čistě individuální záležitost, podívejte se kolem sebe, jaké morální normy mají lidé v sobě nastavené. Často nad tím jen kroutíme hlavou…

A tak přijmeme jakási morální pravidla, která nám okolí vštěpuje. Jde to naprosto přirozeně. Naši milující rodiče nám pomalu a jistě předkládají jejich morální pravidla.

A my, protože chceme být milováni, tak ta pravidla začneme dodržovat.

A co se stane, když pravidlo porušíme? No jasně, to si přece zasloužíme potrestat.

Sice je to extrém, ale vypovídá o podstatě – všechny zneužívané a týrané děti jsou přesvědčené, že si přístup rodičů zasloužily, protože nebyly hodné, porušovaly pravidla. Zneužívané a týrané děti nikdy neodsuzují své rodiče, jsou přesvědčené, že rodiče jednali správně!

Co jsou to vlastně ta naše morální pravidla? Proč je máme?

Proč o nich musíme říkat druhým, proč je musíme po druhých vyžadovat?

Je potřeba si sepsat nebo jinak do sebe vsugerovat, co je dobré a co už není. Protože nám se to už nelíbí. A tak je to naše morální pravidlo. Takhle se já nechovám, tohle neuznávám a odsuzuji, takže i ty se tak chovat nebudeš. Každý máme jiné pravidlo, jinou normu chování.

Každý máme jiné omezení v láskyplném přístupu k druhým.

Protože morální pravidla máme jen proto, abychom druhým lidem ukázali, v čem jsme omezení, co už nepřijímáme.

Dobrá – ale proč to vnucovat druhým? Nebo dokonce druhé za to trestat? Potřebujeme pravidla, protože máme jednoduše strach o sebe, aby nám nikdo neubližoval.

Přesně víme, jaké je morální pravidlo, které chce Bůh (Vesmír). Je jediné a to je láska.

Láska zahrnuje všechno, co existuje, všechny možnosti, nic není špatně a nic dobře, vše je v pořádku. Protože přece jak bychom poznali, že je něco dobré, kdyby tu nebyl opak? Opak potřebujeme stejně!

Říkáte si, že kdyby nebyla spravedlnost, zvítězilo by na světě zlo?

Skutečně jste přesvědčení, že trest někdy někoho změnil k lepšímu? Já ne…

Jsme bytosti, které jsou stvořené láskou a pro lásku.

Uvědomte si, že jsme tu ve škole života jako chybující bytosti, a to všichni bez vyjímky, všichni bez vyjímky děláme chyby a ubližujeme druhým. Kdyby měla fungovat spravedlnost, sedíme všichni ve vězení.

Jsme bytosti, které jsou stvořené láskou a pro lásku.

Jakýkoliv projev lásky, kdy odhodíme jakékoliv omezení, pravidlo, normu ze své hlavy a prostě to necháme tak, je posun k lepšímu já. Ustoupení z vlastních morálních hodnot je obrovský posun vpřed.

Jsme bytosti, které jsou stvořené láskou a pro lásku.

Nejsme tu proto, abychom určovali pravidla života, ale abychom praktikovali pravidla Vesmíru, jedním z nich je pokora a důvěra. Znamená to, že velmi dobře vím, že vše funguje spravedlivě podle vyšších principů, každý dostává přesně to, co potřebuje, i když podle světských pravidel je to odsouzeníhodné. A také dobře vím, že nemusím vše rozumem chápat, jsou tu “jiní”, kteří do toho vidí 🙂

Netrestejme za ublížení, ale děkujme za možnost, že nám bylo ublíženo.

Jen tak můžeme zažít ten úžasný pocit odpustit!

Vždyť co je to za život – žít v nenávisti? Potřebujete to?

Mám vás ráda všechny takové, jací jste a nezlobím se na nikoho, ať jste udělali cokoliv.

I když mě ovládne zlost a mám chuť vás soudit, vím, že je to přirozené a nezlobím se za to na sebe. Dám si čas a za chvíli už jen děkuji!

Vaše Empatia s láskou

Mrkněte se na přednášky o odpouštění na ODPUSTIT JE LÁSKA

Kam dál?

Komentáře