Imunita – nehledejme zázračnou pilulku

Když přijde podzim, zima nebo období, kdy kolem nás všichni pokašlávají, často začneme přemýšlet:

Co si mám vzít na imunitu?

Vitamin C?

Zinek?

Bylinky?

Nějaký doplněk?

Jenže naše imunita není něco, co zapneme jednou tabletou.

Je to nesmírně složitý systém, který pracuje každý den našeho života.

A možná je proto lepší položit si jinou otázku:

Jaké podmínky vytvářím svému tělu, aby mohlo přirozeně fungovat?

Imunita není jeden orgán

Když mluvíme o imunitě, nemluvíme o jednom místě v těle.

Na naší obranyschopnosti se podílí celá řada buněk, tkání a orgánů.

Jejich úkolem je rozpoznávat, co je tělu vlastní a co ne, reagovat na mikroorganismy a další podněty a zároveň udržovat celý systém v rovnováze.

A právě slovo rovnováha je podle mě důležité.

Nejde totiž o to mít imunitu „co nejsilnější“.

Potřebujeme, aby fungovala správně.

Základ možná není v lékárničce, ale v našem životě

Když chceme pečovat o svou přirozenou obranyschopnost, začala bych úplně obyčejnými věcmi.

Jak jíme?

Jak spíme?

Kolik se hýbeme?

Jsme každý den alespoň chvíli venku?

Má naše tělo čas odpočívat?

Žijeme dlouhodobě pod tlakem?

Protože zdraví nevzniká až ve chvíli, kdy si uvědomíme, že nám něco není.

Vzniká každý den způsobem, jakým žijeme.

Imunita začíná i na talíři

Naše tělo potřebuje pro své normální fungování dostatek energie, bílkovin, vitaminů, minerálních látek, tuků, vlákniny a dalších přirozených součástí potravy.

Proto mám stále raději jednoduchou radu:

Jezme skutečné a pestré jídlo.

Zeleninu.

Ovoce.

Luštěniny.

Ořechy a semínka.

Kvalitní zdroje bílkovin.

Přirozené tuky.

A potraviny co nejméně průmyslově zpracované.

Nemusíme počítat každou molekulu.

Můžeme se jednoduše podívat na svůj talíř.

Je pestrý? Je barevný? Je na něm skutečné jídlo?

A co vitamin C a zinek?

Některé živiny mají v normálním fungování imunitního systému své dobře známé místo.

Například vitamin C a zinek přispívají k normální funkci imunitního systému.

To ale neznamená, že čím více jich přijmeme, tím „silnější“ naši imunitu vytvoříme.

I tady platí to, co opakuji na Empatii stále:

Nejde o jednu látku. Jde o celek.

Nejdříve kvalitní strava a životní styl.

A pokud chceme svůj jídelníček doplnit, od toho existují potravinové doplňky.

Mají doplňovat, nikoli nahrazovat.

Nezapomínejme na střevo

O střevě jsme na Empatii mluvili už mnohokrát.

A není divu.

Naše střevo není jen místem trávení. Jeho sliznice, mikroorganismy a imunitní systém spolu vytvářejí velmi složité prostředí.

Proto podle mě péče o imunitu souvisí také s péčí o naše střevo.

S pestrou stravou.

Vlákninou.

Fermentovanými potravinami.

Pohybem.

A celkovým způsobem života.

Znovu se tedy vracíme k tomu samému:

Tělo funguje jako celek.

Příroda má v mém životě své místo

Byliny lidé používali po tisíce let.

Česnek, bez, šípek, echinacea a mnoho dalších rostlin byly součástí života našich předků dávno předtím, než jsme začali všechno balit do krabiček.

A já mám tuto přírodní moudrost stále ráda.

Jen bych z žádné jednotlivé byliny nedělala zázračný prostředek na všechny nemoci.

Mnohem bližší je mi návrat k přírodě jako celku.

Jít ven.

Hýbat se.

Dýchat.

Jíst přirozené potraviny.

Odpočívat.

Vnímat rytmus roku.

A používat rostliny jako přirozenou součást našeho života.

Imunita a naše psychika

A pak je tu ještě jedna oblast, kterou na Empatii nemůžeme vynechat.

Naše duše.

Každý z nás zná období, kdy jede dlouhé týdny nebo měsíce na doraz.

Povinnosti.

Starosti.

Napětí.

Málo spánku.

Žádný čas pro sebe.

A tělo pořád funguje.

Dokud jednoho dne neřekne:

Dost.

Na Empatii proto nevnímáme péči o zdraví pouze jako otázku toho, co jíme.

Ptáme se také:

Jak se cítím?

Co mě dlouhodobě vyčerpává?

Kde překračuji své hranice?

Umím říct NE?

Umím odpočívat bez pocitu viny?

Dovoluji si někdy prostě jen být?

Obranyschopnost a naše hranice

V psychosomatickém pohledu je pro mě téma imunity krásně spojené také s hranicemi.

Co pustím k sobě?

A co už ne?

Kdy se dokážu otevřít?

A kdy se potřebuji chránit?

Někdo kolem sebe vystaví tak silnou zeď, že k sobě nepustí téměř nikoho.

Jiný člověk zase dovolí ostatním překračovat své hranice znovu a znovu.

Možná i tady můžeme hledat rovnováhu.

Otevřít se životu – a přitom neztratit sama sebe.

Nehledejme tedy „něco na imunitu“

Zkusme se místo toho podívat na svůj život jako na celek.

Co dávám svému tělu?

Jak spím?

Jak jím?

Jak se hýbu?

Jak odpočívám?

Co prožívám?

A kde potřebuji nastavit své hranice?

Možná zjistíme, že péče o naši přirozenou obranyschopnost nezačíná v okamžiku, kdy hledáme nějakou tabletku.

Začíná způsobem, jakým každý den žijeme.

Nehledejte nemoci. Hledejte souvislosti.

Tělo není náš nepřítel. Je to náš průvodce.