Mangostan – královna ovoce, která zaujala vědce

Pro své děti chceme vždycky to nejlepší.

Chceme, aby dobře rostly, měly dostatek energie, byly spokojené a aby si do života odnesly dobré návyky.

A právě ty vznikají mnohem dříve, než si možná uvědomujeme.

Děti se totiž neučí jen z toho, co jim říkáme.

Děti se učí především tím, co vidí u nás.

Jak jíme.
Co pijeme.
Jak odpočíváme.
Kolik se hýbeme.
Jak zacházíme se svým tělem.
A také jak přemýšlíme o svém zdraví.

Možná právě tohle je jeden z největších darů, které jim můžeme dát.

Zdravé návyky začínají doma

Nemusíme hledat nic složitého.

Pestrá strava, dostatek ovoce a zeleniny, pravidelný pohyb, pobyt venku, kvalitní spánek a dostatek času na odpočinek jsou obyčejné věci, které mají v každodenním životě své místo.

A stejně důležitá je podle mě i pohoda doma.

Dítě potřebuje nejen dobře jíst a spát. Potřebuje také cítit bezpečí, lásku, přijetí a vědět, že se má kam vrátit.

Zdraví totiž nevnímám jen jako otázku těla.

Na Empatii se už mnoho let díváme na člověka jako na celek.

Tělo, psychika, vztahy, prostředí, ve kterém žijeme, i způsob, jakým prožíváme svůj život, se navzájem ovlivňují.

A právě tento pohled můžeme postupně předávat i svým dětem.

Ne strachem z nemocí.

Ale tím, že je učíme všímat si svého těla a starat se o něj.

A co potravinové doplňky?

Také potravinové doplňky mohou být součástí životního stylu rodiny.

Vždy je ale dobré pamatovat na to, co říká už jejich název:

Potravinový doplněk není lék.

Nenahrazuje pestrou stravu ani zdravý životní styl.

Jedním z produktů, které jsem během své dlouholeté spolupráce s CaliVitou poznala, je také ZenThonic.

Jeho základem je mangostan a směs ovocných složek. Právě mangostan je zajímavé tropické ovoce, které má v zemích jihovýchodní Asie dlouhou historii používání.

Mně se na podobných produktech líbí především to, že mohou rozšířit pestrost našeho jídelníčku o suroviny, které běžně na stole nemáme.

Ale žádný produkt za nás neudělá to nejdůležitější.

To nejlepší, co můžeme dětem dát, jsme nakonec my sami.

Náš příklad.

Náš vztah k vlastnímu tělu.

To, co každý den jíme.

Jak se hýbeme.

Jak odpočíváme.

Jak zvládáme své emoce.

Jak spolu doma mluvíme.

A také jestli své děti učíme, že o své tělo stojí za to pečovat dříve, než začne hlasitě volat o pozornost.

Nemusíme být dokonalými rodiči.

Stačí, když jim svým vlastním životem ukazujeme, že starat se o sebe je přirozené.

A možná právě tohle je jedno z nejlepších dědictví, které jim můžeme jednou předat.

s láskou Miluška