Jsem pokorný k zemi, jsem pokorný k obloze, jsem pokorný k úsvitu, jsem pokorný k soumraku, jsem pokorný k modrému nebi, jsem pokorný k temnotě, jsem pokorný k slunci, jsem pokorný k tomu, jenž stojí ve mně a promlouvá se mnou, některé z těchto věcí stále na mne hledí, nikdy se neztratím z dohledu, proto musím říkat pravdu, to proto vždy říkám pravdu, držím svá slova pevně na své hrudi.
Tom Torlino Navaho
kolem roku 1890

Kam dál?