Každý den mi ženy píší. Každý den mě rozbrečí a současně nabije štěstím jejich příběh.

Tuhle zpověď si ale pro sebe nechat nemůžu…

“Miluško,
Nikdy bych si nepomyslela, že ti tohle napíšu.

Protože ještě před pár týdny bych tě nejraději roztrhla, tolik jsi mi vadila a tolik jsem na tebe byla alergická. Vlastně jsem tě nesnášela.

Jsem s tebou v Klubu od října, jenže ne dobrovolně. Klub mi koupil můj muž. Prý dárek!

Stačilo si poslechnout tvé první video a věděla jsem, že tě nechci poslouchat. Že tě nemůžu ani vidět!

A tak ubíhaly týdny a já Klub odložila jako nechtěný dárek stranou. Dneska už taky vím, že každý máme na všechno svůj čas, já si ale tenkrát skutečně myslela, že už se ke Klubu nikdy nevrátím.

Protože ty tvé kecy (promiň) jsem fakt nemohla poslouchat.

V prosinci mi moje gynekoložka řekla, že mám nález na čípku, že bych měla jít na konizaci. Už jsem byla 2x a tak se mi nechtělo. Zadala jsem si do googlu ´děložní čípek´a vyskočila mi empatie. A tvé dotazy a články.

Ty mi přišly přijatelnější, protože mi dávaly smysl a byly o zdraví, o problému, který jsem chtěla řešit.

A tak vlastně dotlačená strachem z další konizace jsem se k tobě a ke Klubu obloukem zase vrátila.

Nejpodstatnějším, co mě dostalo zpátky, byla jedna tvá věta z nějakého dotazu:

Pokud si myslíte, že ke své změně není třeba tvrdá dřina, donucení sebe sama, tak se mýlíte. Změna je fyzický proces a ten bolí.

A mně došlo, že i změna moje ve vědomou ženu mě bolí. Proto se mi do toho tak nechce.

Posunula jsem konizaci a začala poslouchat tvé přednášky. A začala jsem dělat tvé úkoly.

Asi ti nemusím popisovat, jak jsem při tom skřípala zuby a jak jsem ti nadávala (promiň).

Dovedla jsi mě ke CaliVitě a teď se léčím přírodně.

Jenže jsi mě hlavně dovedla zpět k mému muži.

Nafackovala bych si nejradši, kam jsem až daleko ve své tvrdohlavosti došla. Přitom jsem byla navíc přesvědčená, že všechno dělám nejlíp, jak se má.

Chtěla jsem ti říct, že jsem na začátku. Jsem šťastná, že se mnou budeš i příští rok, že Klub bude mít ještě jedno kolečko, jak jsi to nazvala.

Teď už budu poctivá žákyně a slibuju, že už ti nebudu nadávat.

Původně jsem se ti chtěla jen omluvit a poděkovat. Zdena s láskou”

Některým z nás jde vše jakoby samo. Některé potřebujeme kopanec.

A já jsem šťastná, že i po kopanci se ke mně vracíte zpátky.

Jste úžasné všechny tak, jak jste!

Tak rychle vstup mezi nás vědomé….

A tady něco pro radost. Abyste viděly, že naši muži jsou pro nás těmi nejlepšími učiteli. Jen vědět, jak jejich školu přijímat… s láskou Miluška

Kam dál?

Komentáře